1.Část

54 5 0

Byl chladný podvečer a na obloze už se pomalu jevil měsíc. Přesněji řečeno - úplněk. Lidé dnes nevycházeli ven, jenodvážlivci co se nebáli místních bestií. Bylo to tu víc než nebezpečné a co teprve o úplňku?


"Prosím jedno černé kafe" poručil si Junsu v jedné místní kavárně. Pohodlí si udělal v křesle na terase, měl hlad a vyhlížel si oběť. Jenže bylo všude mrtvo... A co vlastně čekal. Lidé byli obeznámeni s rizikem, proto byli všichni doma nebo po skupinách. Takhle byli v bezpečí. Byla by blbost se vrhat do skupin lidí a zabíjet hromadně. Ne, tohle se musí postupně a vychutnávat. Teď Junsu líně kroužil lžičkou v hrnku s kávou. Byl jako detektor, měl úplně celé město zmapované. Byl opravdu jako sonar, nic mu neuniklo. Kdyby ucítil živáčka, osamoceného v mžiku by byl u něj.
Už byl ale dost nervozní, protože tyhle dny se vždy nasytil a zatím nic. Bída to je. Musí se nakrmit, nasytit... Nejlépe až do omdlení.


A co náš Jimin... potuloval se ve snaze někoho ulovit, jakožto vlkodlak. Už měl dost zvířecího masa. To lidské bylo šťavnaté a lov vzrušující. S uzavíráním hranic města se tam proplížil. Na ulici nebylo, však ani živáčka. Zastavil na náměstí u jedné z lamp, o kterou se opřel. Nasával pachy okolo. Něco štiplavého ho udeřilo v čumáku, ošil se a pčikl si.


"Upír" procedil mezi zuby. Ze srdce je nenáviděl a to vlastně celý jeho druh. Sundal si kapuci a zahleděl na oblohu. Krátce zavyl.


"Ten zvuk" sykl a vyprskl kávu.. Junsuovi sonary zachytili oběť ale šlo hlavně o ten zvuk, poznal to. Vzrušilo ho to snad ještě víc. Naklonil se z terasy a mlaskl si.


"Hmm, vlček" hned se za něj teleportoval, výhoda - byl tichý jako myš.


"Ahoj, zlato" Sladce se usmál až vycenil špičáky, ne.. nesmí mu teď zakroutit krkem. Měl co dělat, aby je skryl.


Jiminovi přejel mráz po krku, cítil ten sychravý dech, plný chtíče. Pomalu a pokudmožno s co největším klidem se otočil k němu.


"Ať tě to ani nenapadne, Krvesajko!" zavrčel a kouknul mu do očí, které mu potemněly. Ty jeho zase začaly nabírat žlutou barvu k proměně. Ale ne, teď ne.


"Ale no tak, zlato... né všichni jsme takoví" skryje zuby a mlaskne si, ušel.. to uzná."Co chceš" zavrčel znovu, byl připraven zasáhnout a zakroutit mu krkem."Hééj, takhle přímý přístup? Co takhle si zajít na kávu" vlastně se neptal, prostě ho sevřel v objetí a teleportoval je na tu terasu, na které předtím byl.


"Takže, co si dáš?" sladce se na něj usmál a luskl prsty, v mžiku u nich byla obsluha."Ještě jednu černou prosím, a tady vlčeti.. třeba Latté" ušklíbl se a počkal než si to obsluha zapíše a pak odejde. Pořád Jimina zkoumal pohledem. Bylo to ještě mládě, mladičké."Tak, copak mi o sobě povíš, prcku?" chraplavě se zasměje a kouká mu do oček.


"Měl bych snad?" odsekne a dál si ho nevšímá, chtěl odsud ihned vypadnout ale to už jaksi nešlo. Bylo by to neuctivé vůči Junsuovi. Ale on vážně nechce Krvesajku.

HungerRead this story for FREE!