Princezna [Opravuje se]

My

...a ten někdo byla Maggie!

,,Maggie, co tu děláš?!" došla jsem k ní ,,Můžou tě chytit! "

,,Snad bych nenechala svou kamarádku ve sklepě? A pojď, nebo nás chytnou."

,,Dobře! Do domku!" zavřela jsem dvířka na zástrčku a s Maggie jsme šly ke stromovému domku. Nebyl to žádný domek, jen prkna na větvích stromů, ale nikdo nás tam nevidí, jelikož je tam spousta větví. Vylezly jsme až nahoru a pozorovaly oblohu. Hvězdy krásně svítily a spolu s měsícem bylo vidět na cestu. Na cestu, kde zrovna šla slečna Pattysová!

,,Ach můj Bože, Pattysová!" zaklela jsem potichu a kývla na Maggie.

Ta se ztišila a přikrčila. Já udělala to samé. Slečna Pattysová se podívala naším směrem a my jsme zatajily dech. Naštěstí se zrovna otřásla zimou, rychle se podívala jestli je zástrčka zavřená a šla do budovy chudobince.

,,Tak a co budeme dělat teď? Vrátíme se na pokoj?"

,,To jsem ještě nedomyslela," odpověděla Maggie a sklopila oči.

,,No bezva tak ty mě jdeš zachránit a pak tu budeme samy v zimě a v domku bez střechy!" chodila jsem naštvaně po prknech.

,,Tak koukám, že už máš zachránce Sofie! Ale rozhodně tu nebudete samy!"

,,Lucasi! Marku! Co vy tu děláte?" Lucas a Mark byli s námi na pokoji. Je to zvláštní, že jsou s námi děvčaty, ale už neměli jiný volný pokoj než ten náš.

,,My jsme tu taky!" řekla Ivy. Dohromady nás bylo na pokoji osm, půl na půl. Teď tu byli všichni.

,,Vy jste přišli všichni? Děkuju!" usmála jsem se na ně.

,,Přece bysme tě tady nenechali! Přátelé si mají pomáhat. Když máš průšvih ty, budeme ho mít i my!" řekl Lucas a ostatní přikývli.

,,Tak to se těšte na tmavý sklep!"

,,Je tu přece jen jeden sklep, když je nás osm, tak tam bude veselo!"

,,Máš pravdu Lucasi! Ostatně jako vždycky!" usmála jsem se na něho. On na mě taky. Hleděli jsme si do očí.

,, Haló!" mával mi před očima rukou Mark. ,,My víme o vaší lásce, nemusíte jí dávat tak moc najevo!"
Já ho plácla přes ruku.

I když slečna Pattysová chtěla naší lásce zamezit, nepovedlo se jí to. Všichni z našeho pokoje se měli navzájem rádi, až na Maggie a Marka. My jsme ale věděli, že se mají tajně rádi. Pattysová nás tedy v noci, každou hodinu nechala kontrolovat službou. Když jsem ji měla já s Maggie, a nebo někdo jiný se mnou, tak jsme si povídali a pomlouvali Pattysovou. Což bylo hodně často, protože na noční službu se dostane většinou jen ten, kdo má průšvihy a v těch jsem já dobrá. Ivy třeba žádnou službu neměla, ale myslím si, že když je teď tady s námi, tak zažije svou první službu docela brzy.

,,Ale jak tu budeme spát?" zeptala se z nás nejmladší Hedvika.

,,Mám deky," zvolal David, ,,bohužel jen čtyři!" ušklíbl se.

Maggie s Markem se na sebe podívali. Musejí se rozhodnout: buď bude mít jeden z nich deku a druhý ne nebo budou spát společně.
Každá holka si vzala deku a já jsem šla na jeden konec prken a přikryla jsem se.

,,Můžu taky?" zeptal se Lucas. Přikývla jsem. On si lehl vedle mě a já ho přikryla. Objal mě jednou rukou a společně jsme se dívali na hvězdy.

,,Padá hvězda něco si přej!" řekla jsem a usmála se.

,,Přeju si, abysme mohli být spolu někde jinde než tady!" zamumlal.

,,Ale potichu, ty hlupáčku!" zašeptala jsem.

Podívala jsem se na Maggie a Marka. Objímali se. Musela jsem se usmát. Pohledem jsem zavítala znovu k obloze. Uviděla jsem padat další hvězdu. Je zvláštní, že za tento večer padaly už dvě, ale stát se to může. Přála jsem si, abych poznala své rodiče. Snad se mi to splní. Pak jsem spokojeně usnula.

,,Sofie Hayeová! A ostatní, co tam nahoře děláte?!" uslyšela jsem. Ten hlas jsem znala. Byla to Pattysová....

Tak jsem zase tu, sice trochu pozdě ale kapitola je delší, jak jsem slíbila. Předem se omlouvám za chyby, koment a vote mě opravdu potěší!