///Polibek///

28.1K 961 35
                                    

Vůbec jsem nechápala, co tím myslí. Řítil se ke mně přes celý kabinet a já za tu chvíli ani jednou nemrkla. Když byl ode mě už jen pouhých pár centimetrů, celé mé tělo se obsypalo husí kůží.

Zvedl mi bradu a přiměl mě tak koukat se mu do očí. Topila jsem se v té tmavé zeleni a nedokázala přemýšlet. Jako by se všechny mé myšlenky vytratily a na světě bylo jen jediné. Já a on. Tušila jsem, co chce udělat, ale nikdy by mě nenapadlo, že to opravdu uskuteční. Přitáhl si mě ještě blíž k tělu, takže by se mezi nás nevešel ani papír, sklonil se a jen jemně se otřel o mé rty. Byl to tak letmý dotyk, že by ho sotva kdo pocítil. Pro mě to byl ale ten nejkrásnější okamžik. Nejkrásnější a nejzáhadnější. Proč to udělal? Proč?

Další otázka se mi v hlavě už nemihla, jelikož se jeho rty přilepily na ty mé s takovou vervou, že jsem málem upadla. Tolik motýlků mi v břiše ještě nepoletovalo. Na chvíli jako bych zapomněla, že je to můj učitel a já jeho stydlivá žačka. Jako by neexistoval nikdo jiný...,

... jenomže, pak přišla realita a já se odtrhla. Olízla jsem si trochu naběhlé rty a skenovala ty jeho. Byly víc růžové a tvarované do nechápajícího úšklebku. Skoro jakoby se od těch mých nechtěly odloučit...

,,Promiňte, já nemůžu,'' zašeptala jsem a s příšerným pocitem vyběhla z kabinetu. Naštěstí jsme už měli končit, a tak jsem se vykašlala na oběd. Běžela jsem celou cestu domů, jako bych mohla utéct od toho, co se právě stalo. Políbil mě můj učitel literatury a já mu to s radostí oplatila. Svalila jsem se na postel a přejela si přes růžovější rty. Pořád jsem na nich cítila ty jeho. Ty nejplnější a nejdokonalejší. Kdybych nebyla takový srab, do toho kabinetu bych se vrátila...

♡#I love my teacher||FF-Harry Styles#♡Kde žijí příběhy. Začni objevovat