Nicole

Lara se den ode dne zlepšovala a nabírala síly, jakoby to všechno co zameškala, chtěla co nejrychleji dohnat. Velmi mě to těšilo a bylo vidět, že i Nate si oddechl, když už byla malá doma. Tedy u něj v bytě, kde jsme bydleli. Pořád jsem si nemohla zvyknout, na to, že se všechno tak otočilo. Hned po tom, co jsme si promluvili, co pro naši dceru připravil ten úžasný pokoj, mi nabídl, abych se k němu nastěhovala. Chvíli jsem to zvažovala, než jsem nakonec přikývla. Bála jsem se, že to všechno byl jen sen a že se všechno zase pokazí. Ale už jsme spolu bydleli něco přes měsíc a musela jsem uznat, že se mi to líbilo. Usínat a probouzet se vedle něj každé ráno, bylo to nejkrásnější. A co víc, Lara byla s námi. Proto, když nám její lékař oznámil, že je natolik v pořádku, že jí malý výlet neuškodí, rozhodli jsme se konečně uskutečnit náš víkend v NY. Zabalili jsme si věci, hlavně vše potřebné pro malou a mohli jsme vyrazit. Cesta uběhla docela rychle a už jsme stáli v hotelové hale.

„Jdu vyřídit pokoj," usmál se na mě Nate.

„Dobře já si odskočím," řekla jsem a i s malou jsem šla na WC.

Po cestě jsem se potřebovala trochu opláchnout. Lara spala, což bylo plus. Osušila jsem si tvář, přetřela si rty leskem a navoněla se. Zkontrolovala jsem malou a společně jsme se vydali za Natem k recepci. Úsměv z tváře mi však hned zmizel, když jsem si všimla jeho překvapený výraz a naštvaného Josepha, který si to k němu mířil. Rychle jsem šla k nim a došla v pravou chvíli. Joseph se zrovna chystal Nathaniela praštit. Rychle jsem se postavila mezi ně.

„Joey prosím ne," upřela jsem na nej zrak.

Zarazil se, když mě uviděl.

„Nicole? Co ty tu děláš?" zeptal se překvapeně.

Chtěla jsem odpovědět, ale vedle něj se objevila Lisa, těkala pohledem z Nathaniela, na mě a pak ke kočárku.

Nate ke mně zezadu přistoupil a položil mi ruku na rameno, stále však mlčel. Joseph se zamračil, bylo znát, že se převláda, aby mu hned nevrazil.

„Přijeli jsme na víkend, co tu děláte vy?" zeptala jsem se a dívala se na Lisu.

Tak dlouho jsem jí neviděla, ze začátku jsem se na ni tolik zlobila, za to co se stalo, ale teď. Musela jsem uznat, že mi moje kamarádka strašně moc chyběla. Tolikrát jsem jí chtěla zavolat, ale nikdy jsem se neodvážila, navíc jsem si myslela, že to ani nechce, když sama o sobě nedala vědět. Sklopila jsem pohled a jednou rukou chytila kočárek, mírně jsem jím pohoupala, jelikož se malá začala probouzet.

„Lisa tu má s Ianem nějakou práci a já ji doprovázím," řekl a kouknul na malou. „Jsem rád, že už je v pořádku."

„To i já," pousmála jsem se.

Lisa a Nate stále jen mlčeli. Koukla jsem na něj a pak na ni, cítila jsem tu hrozné napětí.

„Asi už půjdeme," řekla jsem nervózně.

„Jo, my raději taky, jinak tu jeden z nás brzo bude mít na tváři ozdobu," zavrčel Joseph při pohledu na Nathaniela.

„Mějte se," řekla jsem a zamířila s kočárkem k výtahu.

Otočila jsem se a ještě viděla, jak Joseph něco naštvaně řekl Nathanielovi a poté i s Lisou odešli pryč. Výtah dojel právě ve chvíli, kdy k nám Nate přišel, nevypadal zrovna usměvavě.

„Co se děje?" zeptala jsem se ho, když jsme nastoupili dovnitř.

„Nic, nech to být," lehce se pousmál a zmáčkl příslušné tlačítko podlaží, ve kterém se nacházel náš pokoj.

Long Road to Happiness [TVD ff - CZ] ✔️Přečti si tento příběh ZDARMA!