Nicole

Po tom co jsem odešla z domu a nechala tam ty dva spolu, jsem si to zamířila zpět do nemocnice. Už mi moje malá a sladká dcerka chyběla. Nejraději bych si ji už vzala domů, ale n to byla ještě moc malá a navíc, pořád nebylo jisté, jak to s ní bude dál. Lékaři jí stále měli na přístrojích a já se modlila, aby bojovala dál. Když jsem došla do nemocnice, ihned jsem zamířila k lékaři. Stál zrovna u recepce a díval se do jakých si papíru.

„Ehm dobrý den, můžu se vás zeptat, jak se daří mé dceři Laře?"
„Dobrý den slečno, myslím, že mám pro vás dobré zprávy. Ještě pořád nemá sice vyhráno, ale dnešní výsledky už vypadají líp. Je tu naděje, že se z toho nakonec dostane," pousmál se na mě povzbudivě.
„Vážně? Tak to moc ráda slyším, je to malá bojovnice," oddechla jsem si trochu, i když jsem věděla, že nás čeká ještě hodně dlouhá cesta.
„Ano, to ano, věřím, že to zvládne."

„A můžu za ní jít? Aspoň na chvíli?" zeptala jsem se.
„Ano, můžete, kde je víte," usmál se a šel si dál svou cestou.
Pozdravila jsem sestru, která šla kolem a vešla do malého pokoje. Sedla jsem si k inkubátoru a koukla na malou, jak spinka, vypadala jako malý andílek. Krásnější malé miminko, jsem neviděla. Tolik se mu podobala, vypadala, přesně jako Nate, když byl malý, podle fotek co mi kdysi ukazoval. Ta něžná tvářička, ty sladká kukadla. Trošku se zavrtěla a dál spinkala, bříško se ji zvedalo nahoru a dolů, tak jak dýchala, občas ze spaní pohnula ručičkou. Seděla jsem u ní další dvě hodiny a kochala jsem se pohledem na ni, nakonec jsem se rozloučila a odešla z nemocnice.

Zamířila jsem do města, musela jsem něco nakoupit a taky jsem potřebovala se trošku odreagovat. V malém obchůdku jsem jí koupila roztomilé růžové dupačky a čepičku a taky malého plyšového méďu. Vyšla jsem a pak procházela další obchody, nakoupila jsem i nějaké jídlo a pak zamířila domů.

Přemýšlela jsem, jestli tam ještě Lisa bude. No jen co jsem vešla, jsem věděla, že je. Zanesla jsem si věci do pokoje a sešla dolů.
„Mrzí mě, co se stalo tvé mámě, doufám, že to zvládne a dostane se z toho, mám ji ráda jako svou vlastní," dostala jsem ze sebe.

To co se stalo tetě, mě moc zamrzelo, byla to skvělá žena. Moc dobře jsem si s ní rozuměla, kdysi jsem u nich byla pečená vařená a brala jsem ji jako svou druhou mámu, zvlášť poté co jsem měla problémy doma a vážně jsem chtěla, aby se z toho dostala. Bylo mi líto i Lisy, tak nějak jsem tušila, jak se asi cítí, to samé jsem prožívala i já, jen jiným způsobem.

„Děkuju," šeptla tiše a sklonila hlavu.
Popravdě, ani jsem nevěděla, o čem se s ní mám bavit, došla jsem k lednici a začala vybalovat jídlo, které jsem nakoupila. Lisa jen tiše seděla a pozorovala mě.
„Pořád jsi na mě naštvaná viď? Já to chápu, ale prosím... aspoň na něj se nezlob."
„Přestaň, s tím Liso," obořila jsem se na ni. „Ja tohle vážně nechci poslouchat ano."

„Miluje tě a ty jeho, jinak by ses na něj vykašlala a nenechala ho tu přespat."

„Byl opily, to jsem ho měla nechat spát před domem?"
„Kdybys ho tak nenáviděla, jak říkáš, ano nechala bys ho tam, ale ty ho stále miluješ, jen jsi ublížená a nechceš si to přiznat," začala znova.
„Vážně toho nech, nemám chuť se začít hádat," zavrčela jsem a zavřela lednici.

„Fajn, nechám toho, ale ty sama víš, že mám pravdu. A když už tak nechceš, dovol mu aspoň jít za Larou, je to i jeho dcera a trápí se kvůli ní, prosím Nici," koukla na mě prosebně.

V tomhle měla bohužel pravdu, Lara byla Nathanielova dcera a on měl právo ji vídat.

„To si vyřídím sama a vůbec, proč se do toho pleteš ty? Máš volnou cestu, tak se s ním můžeš dál tahat," nalila jsem si sklenku vody a vypila ji.

Long Road to Happiness [TVD ff - CZ] ✔️Přečti si tento příběh ZDARMA!