Nicole

Seděla jsem u malé a plakala, bylo mi na nic, cítila jsem se bezmocná. Když za mnou přišla Lisa, měla jsem na ni hrozný vztek, chvíli jsme spolu mluvili a pak jí někdo volal. Když odešla, bylo mi ještě hůř, schovala jsem si tvář do dlaní a snažila se uklidnit, ale nešlo to. Slyšela jsem, jak se po chvíli otevřely dveře a někdo vešel dovnitř, byla jsem si jistá, že je to Joseph. Lehce si položil ruku na me rameno. Byla jsem za něj ráda, aspoň jsem na to teď nebyla sama, zvedla jsem hlavu a otočila se k němu. Jaké však bylo mé překvapení, když místo očekávaného Josepha tam stál, neočekávaný Nate.

„Vypadni," zašeptala jsem a do očí se mi znova draly slzy, nechápala jsem jak to, že oba měli tu drzost a zrovna teď.

„Nici, prosím...," kouknul na mě prosebně.

„A o co prosíš hm... jdi pryč, nechci tě vidět, tebe ani Lisu, oba jste mi ublížili," otočila jsem se zase k malé, abych se na něj nemusela dívat.

„Já vím a mrzí mě to, ale tys přece byla s Tomem, sama si řekla, že to nemá cenu," začal se obhajovat.

„Ano řekla jsem to, protože jsem nebyla připravená po tom všem s tebou byt, bála jsem toho, co bys udělal, kdyby to dítě nebylo tvoje, bála jsem se tvé reakce a tak jsem udělala věci, které pro mě byly hodně těžké, navíc ano byla jsem s Tomem a on mě měl vážně rád, ale já sním ani nespala, brala jsem ho jen jako... přítele, pomáhal mi a cos dělal ty? Bylo docela zajímavé, jak rychle jsi na mě zapomněl v náruči tamté a pak Lisa?... Vážně? Aspoň vidím, jak jsi mě ty miloval," řekla jsem a chtěla nějak zmizet, ale byla jsem docela slabá na to, abych odešla po svých.

„Ale já bych s tebou byl, i kdyby moje nebylo, mohla jsi mi to říct... já," povzdechl si a vlastně ani nevěděl jak pokračovat.

„Ty co? Hm? Víš co, jdi prosím, já... chtěla jsem to všechno vrátit, byla jsem rozhodnutá, ale když jsem vás dva viděla, jako by mi někdo vyrval srdce. Ale teď je to jedno, pro mě je teď důležitá jen moje dcera, nic víc, odejdi Nate a nech nás být," řekla jsem a už se na něj ani nepodívala.

Ještě chvíli tam stál a pak odešel. Seděla jsem u své dcery ještě dlouhou dobu, nechtělo se mi jí nechat samotnou. Hrozně jsem se bála, že když se vzdálím, přijdu o ni. Jenže i na mě padla únava a sestřička mě nakonec dovezla zpět na pokoj, kde jsem hned usnula.

Tak to šlo několik dní, ráno jsem se probudila a celý den strávila u inkubátoru, doktoři stále nevěděli, jestli Lara přežije a mě sžíral pocit beznaděje, byla jsem na všechno sama. Lisa mě zradila a byla pryč, Nate, o něm jsem nechtěla mluvit, strašně to bolelo. Párkrát se sice ozval Tom, ale nebylo to ono. Jediný, kdo se občas zastavil, byl Joseph, seděl semnou u malé a občas jsme si povídali, jenže já neměla na nic náladu. Bylo mi hrozně. Za další dva dny mi doktor oznámil, že mě propustí, to ráno jsem vstala a jen tupě zírala do bílého stropu. Měla jsem jít domů, ale kde je vlastně můj domov? Kde to je? Zírala jsem a přemýšlela, dokud mě z toho nevytrhlo zaklepání na dveře. Koukla jsem tím směrem a ve dveřích se objevila Josephova hlava.

„Ahoj, prý tě už dneska propustí," vešel dovnitř a posadil se na židli vedle postele.

„Jo, ale nikam se mi nechce, bojím se, že když odejdu, něco se stane. Joey já už bych to nezvládla, kdybych o ni přišla," zašeptala jsem a do očí se mi draly slzy.

„Ale no ták, je to malá bojovnice, bude v pořádku," pousmál se a pohladil mě po tváři.

„Asi máš pravdu," usmála jsem se nakonec taky.

Long Road to Happiness [TVD ff - CZ] ✔️Přečti si tento příběh ZDARMA!