Nicole

Otevřela jsem oči a u mé postele seděla Lisa a ve dveřích stál Nate. Koukala jsem z jednoho na druhého a vlastně ani nevěděla co jim říct. Divila jsem se, když se Lisa nezlobila ani nekřičela. Bála se o mě. Chvíli u mě zůstala a pak se zvedla a popošla ke dveřím, něco pošeptala Natovi a odešla z pokoje. On se na mě podíval a udělal pár nejistých kroků ke mně, sedl si vedle postele a mlčel. Seděl tiše pár minut, než konečně promluvil.

„Proč jsi to udělala?" řekl tichým hlasem a podíval se na mě.

„Nevěděla jsem, co mám dělat, bylo toho příliš a pak to dítě...," odmlčela jsem se.

„Je moje?" zeptal se a podíval se na moje bříško.

„Nevím, asi... vážně to netuším," zašeptala jsem.

„Jak nevíš? S kolika jsi ještě spala, hm?" najednou zvýšil hlas a mě to co mi řekl, zabolelo.

„Dobře víš, že jen s tebou a že se stalo to s Marcem," do očí se mi nahrnuly slzy, jak si to mohl myslet?

Najednou jakoby mu to došlo.

„Já...promiň, nemyslel jsem to tak, jen...chápeš vůbec, jak jsem se cítil, když jsem dostal ten tvůj dopis a tys byla pryč? Jak mi bylo, když jsem se ti snažil dovolat a tys mě zcela ignorovala? Úplně jsi mě odstřihla ze života, tohle nepochopím, proč Nicole?" kouknul na mě zmateně.

„Sama nevím, bylo toho příliš, už jsem to nezvládala a pak jsem zjistila, že čekám dítě a to bylo příliš. Byla jsem rozhodnutá si ho nechat vzít, i když mě ti dva celou dobu přemlouvali a ten den, kdy ti dala Lisa dopis, jsem to měla skončit...," odmlčím se.

„Ale jak vidím, neskončila."

„Ne, ještě v čekárně jsem byla rozhodnutá, ale pak, prostě jsem změnila názor a tehdy mi i došlo, co bude nejlepší udělat. Lisa mě má stále na krku a ty... já nevím, čí to dítě je a...chtěla jsem tě jen chránit. Myslím, že pro mě tohle bylo lehké? Probrečela jsem každou noc, začala jsem pracovat, brala směny navíc, abych to zvládla, a pak jsem zjistila, že tam v baru budete a viděla tě...nešlo to zvládnout," zašeptala jsem tiše a přivřela oči.
„Proč chránit, to já bych chránil vás, mohla jsi mi to říct a nějak by se to vyřešilo, jenže..." povzdechl si.

„Jenže teď už je pozdě, máš teď jí a já už se nechci vracet, buď šťastný Nathanieli," koukla jsem na něj.

Chtěl něco říct, ale přišla sestřička s léky.

„Tady nemáte co dělat, pokud nejste rodina, prosím odejděte, slečna potřebuje odpočívat," řekla důrazně a odváděla ho pryč z pokoje, Nate na mě jen smutně kouknul a odešel.

Já dostala své léky a sestra odešla, bylo mi smutno. Ale to, že jsem zpátky neznamenalo, že všechno bude tak jako dřív. Za ty měsíce se posunul dál a měl vztah z krásnou dívkou, která mu určitě nijak neublíží. Ne tak jako já. Byla jsem unavená a přála jsem si jen jediné, prospat celý život. Zavřela jsem oči a a za chvíli jsem pod náporem léku spala jako mimino.

Uběhlo pár dní a já jsem konečně mohla jít domu, chtěla jsem se vrátit do svého bytu, ale Lisa trvala na tom, že jediné místo, kam se vrátím, bude její dům a tak mi nezbývalo nic jiného než tak i udělat. Cestou jsme se tedy zastavili v bytě a sbalili moje osobní věci, nakonec jsem vrátila klíčky a zamířili dolů k autu. Naložili jsme všechny tašky a krabice a rozjely se domu. Když Lisa zastavila, u domu čekal tam můj šéf Tom a opíral se o moje auto.

Long Road to Happiness [TVD ff - CZ] ✔️Přečti si tento příběh ZDARMA!