Nicole

„Jsi v pořádku, Nici? Jak to dopadlo?"

Odtáhla jsem se, koukla na ni a pořádně se nadechla.

„Je po všem, ukončila jsem to," řekla jsem a koukla na ni.

Viděla jsem jí ve tváři, že čekala jinou odpověď, čekala, že si to malé nechám.

„Aha, takže jsi to udělala," řekla si spíš pro sebe.

„Nemohla jsem si ho nechat, prosím, pochop mě," šeptla jsem a sklonila hlavu.

Nic neřekla, jen mě objala a já ji za to byla vděčná. Jenže teď mě čekala ta těžší část. Koukla jsem na ni.

„Liso, já, měla jsem čas přemýšlet."

„A o čem?" nechápavě na mě koukla.
„To všechno co se stalo... potřebuju čas... vím, že jsem ti jen na obtíž, hlavně teď...jsem bez práce, jen ti přidělávám starosti... proto jsem si našla malý podnájem ve městě a taky práci. Liso, jsi jediná osoba, která mi v životě ještě zbyla po tom všem, co se stalo, jsi moje nejlepší kamarádka a moje sestra, ty víš, jak pro mě moc znamenáš, ale teď chci... musím být sama," řekla jsem tiše.
„Ale Nici to přece...," podívala se na mě smutně.
Chtělo se mi plakat, ale nemohla jsem, ne teď. Z kabelky jsem vytáhla obálku a podala ji jí do ruky.

„Prosím dej to Natovi, já bych to nezvládla a prosím, odpusť mi," naposled jsem ji objala a odešla zpět do taxíku, který na mě ještě čekal.

Nasedla jsem a viděla, jak tam Lisa ještě stojí a pláče, chtěla jsem jít za ní, ale nešlo to. Přijela jsem sem, abych ji pomohla, ale jen jsem ji přidělávala starosti. Řekla jsem taxikáři, aby mě zavezl na uvedenou adresu a zavřela oči. Věci, které jsem měla u Lisy doma, jsem stačila zabalit do dvou krabic a dvou velkých tašek, to vše byl můj majetek, moje věci. Projížděli jsme městem, až nakonec auto zastavilo u většího domu, kde se nacházel můj nový domov. Poprosila jsem slušně, jestli by mi nezanesl věci nahoru, taxikář jen přikývl a pomohl mi všechno odnést dovnitř. Poděkovala jsem a zaplatila, nakonec jsem za ním zavřela dveře a koukla po novém domově. Nebylo to zrovna velké sídlo, jako u Lisy, ale mě to stačilo. Byl to malý byt, obývací část byla spojena s kuchyní a jídelním koutem, dále tam byla menší předsíňka, vetší ložnice a koupelna. Pousmála jsem se, i když mi do smíchu vážně nebylo. Odložila jsem si tašku a vypla zvonění na mobilu, od doby co jsem sem přijela, mi telefon zvonil pořád. Buď to byla Lisa, Joseph nebo Nate, ale ani jednomu jsem to nezvedla. Nešlo to. Pustila jsem si hudbu a začala pomalu vybalovat, měla jsem spoustu času.

Když jsem měla hotovo, uvařila jsem si čaj a sedla si na pohovku, měla jsem ještě chvíli čas. Po tom co jsem zrušila pojistku a dala to dohromady k penězům od babičky, které mi po své smrti zanechala, jsem měla dost na to, abych koupila starší autíčko, pronajala si byt a měla i něco do začátku. Naštěstí se mi podařilo najít i práci v jednom baru poblíž, takže jsem měla zajištěný i pravidelný příjem. Dopila jsem čaj, oblékla se a zamířila si to pro své auto, cestou jsem nakoupila a dojela domů. Všechno jsem pěkně vybalila, dala si sprchu a usnula vyčerpáním z dnešního dne.

A tak to šlo celé tři týdny, přes den jsem byla doma, nebo zašla někam do města a k večeru jsem pracovala v baru. Nebylo však dne, aby mi nevolali a nepsali, Lisa mě prosila, abych se ozvala a vrátila a Nate, asi jsem mu hrozně ublížila, ze začátku mě i on prosil, ale pak přestal a já pak zjistila proč.

Ráno jsem vstala, opláchla se a nalíčila, oblékla jsem si své oblíbené džínsy a volné tílko, na sebe hodila jen mikinu a sepla vlasy do culíku. Vzala jsem si tašku a zamířila do města, potřebovala jsem si něco koupit a pak jít na poledne do práce, jelikož mě prosili, abych přišla o něco dřív. Ve městě jsem vyřídila, všechno rychle a zbyl mi čas na kafe, zašla jsem proto do internetové kavárny, koupila si kafe a na chvíli si sedla k pc. Brouzdala jsem internetem a hledala všechno možné, až jsem najela na nějakou stránku ohledné VD a první titulek mě upoutal „Nathaniel Buzolic byl v Paříži spatřen s neznámou blondýnou, jak se ruku v ruce prochází ulicemi."

Long Road to Happiness [TVD ff - CZ] ✔️Přečti si tento příběh ZDARMA!