Nicole

Probudila jsem se a v županu sešla dolů, jak jsem mohla tušit i teď naši kuchyň obýval Joseph, stejně tak jako poslední dva měsíce, kdy u nás, tedy u Lisy občas přespal. Seděli s Lisou u stolu a o něčem se bavili, když jsem vešla a zamířila si to přímo do lednice pro mléko.

„Dobré ráno holubičky," pozdravila jsem se a nalila si sklenku mléka.

Ještě jsem se nestačila ani pořádně napít a zvedl se mi žaludek už jen při té směsici vůní, která se linula celou kuchyní. Rychle jsem položila sklenku na linku a s rukou u úst běžela na toaletu. Nechápala jsem to, to je už další ráno, co mi bylo špatně. Na toaletě jsem si nějakou chvíli pobyla a pak se znova vrátila do kuchyně, kde na mě oba dva zírali.

„Co je?" vzala jsem si znova sklenici mléka a posadila se.

Ale jen jsem ucítila tu vůni, hned jsem jí zas odsunula na bok.

„Nic, ja jen... jsi v pořádku? Jsi strašně bledá," dívala se na mě Lisa starostlivě.

„Jo vypadáš jako duch," usmál se Joseph a napil se kávy.

„Nic mi není, jen jsem asi snědla něco špatného v tom bufetu a je mi zle, to přejde," usmála jsem se a doufala, že mám pravdu.
„A kde je Nate? Dneska tu nespal, už jsem si říkal, že posnídáme zase všichni čtyři," culil se jak měsíček na hnoji.

„Nevím, dneska tu nebyl, hold někdy jindy," usmála jsem se.

„A jak to mezi vámi vůbec je? Všimla jsem si, že je tu taky docela často," pousmála se Lisa.

„Hm, ja nevím... asi spolu jsme, nikdy jsme si nic tak nějak neřekli, prostě to vyplynulo samo, ja nevím," pokrčila jsem rameny.
„To je zvláštní, že nevíš,"kouknul na mě Joseph a Lisa do něj loktem trkla.

„Hele nech ji," pak se koukla na mě. „Máš strach?"

„Asi ano, ja jen... poprvé v životě se mi děje něco hezkého a bojím se, že to skončí. Vždyť už se nemůžu ani domů vrat..., ehm... nic půjdu se obléknout," rychle jsem to zamluvila a dala se k odchodu.

„Počkej Nicol, cos to řekla? Jak nemůžeš se vrátit domů?" koukala na mě nechápavě Lisa.

„Nic, jen jsem něco plácla, nevšímej si toho," pousmála jsem se na oba a rychle vyběhla nahoru, kde jsem se zavřela v pokoji.

Zatočila se mi hlava, tak jsem si sedla na postel. Myslela jsem, že to přejde, ale zase se mi zvedl žaludek a já skončila na toaletě.

„Sakra, přece mi nemůže být pořád zle," pomyslela jsme si a po pár minutách vyšla z koupelny zpět do pokoje, lehla jsem si na postel a na chvíli zavřela oči.

Bylo mi divně a nevěděla jsem proč. Nakonec jsem si řekl, že bude lepší, jak navštívím lékařem, tohle nebylo normální. Došla jsem ke skříni a vybrala si oblečení. Klasické tmavé uplé džínsy, bílé tílko a na to barevnou košili, obula jsem si baleríny, popadla tašku a vyběhla z pokoje dolů. Ti dva už tam nebyli a pro mě to bylo plus, zavolala jsem si taxi, a když přijel, nasedla jsem a nechala se odvézt do nemocnice.

Když taxi zastavilo, zaplatila jsem a vystoupila. Zamířila jsem si to rovnou dovnitř, na recepci jsem se ohlásila u sestry a ta mi dala pořadové číslo, usadila jsem se tedy v čekárně a čekala, až na mě přijde řada. Vzala jsem si časopis, co ležel na stoje a prohlížela si ho, abych ukrátila čas.

Asi po 45 minutách, mě konečně sestra zavolala a já vešla do ordinace. Seděla tam mladá doktorka a usmívala se na mě.

„Tak se posaďte a řekněte mi, co vás trápí?" vyzvala mě, abych se posadila, a to jsem taky udělala.

Long Road to Happiness [TVD ff - CZ] ✔️Přečti si tento příběh ZDARMA!