STORY ORIGINALLY BY: Harry_hurts_me

Stáhla jsem si černou sukni přes mé úzké boky, zastrkující si bílou blůzu dovnitř. Naposled jsem se podívala do zrcadla, než jsem se rozhodla nanést si jasně červenou rtěnku a načechrala jsem si mé světle hnědé vlasy. Byl to můj první den učení. Dostala jsem titul minulý rok. Učila jsem angličtinu v desátých ročnících. Vyšla jsem ze dveří, zavírající je za sebou a šla jsem k mé bílé Hondě. Doufala jsem, že všechno půjde jako podle plánu.
„Slečno Richars, tohle bude vaše třída," řekl Dave, ředitel školy, když mě vedl do místnosti 215. „Pan Styles je vpravo vedle, kdybyste něco potřebovala." Byla jsem sama v mé třídě, rozhodující se, jak si upravím stůl a židle pro novou změnu. Najednou jsem byla přerušena někým, dobývajícím se do místnosti, nadávající si pro sebe. Stroze jsem se otočila a viděla jsem muže, možná o rok nebo dva staršího.
„Zkurveně nenávidím děcka," mumlal si a bouchl jeho aktovkou o můj stůl. Najednou jsem se nadechla, což způsobilo, že se na mě podíval s rozdělenými rty a zmateným výrazem.
„Kdo jsi? A proč jsi v mé třídě?"
Využila jsem čas a prohlédla jsem si ho. Tmavé kudrliny nepořádně rozmístěné na jeho čele, ještě bílé knoflíky na tričku s černou kravatou a tmavé kalhoty, zelené oči zuřivě planoucí na mě, ale za co?
„Jsem Lowri, Lowri Richards. Jsem tady nová angličtinářka? Zdá se, že jste klopýtnul do mé třídy a spíše zuřivě, abych byla přesná." Ukazuji mu kolem mé krabice.
Jeho oči se rozšířily. „No, jsem Pan Styles, tvoje třída je vedle. Hádám, že Dave je více pitomý, než jsem si myslel," uchechtnul se sám pro sebe, když jsem pořád na něj zírala zmateně. Zamumlala jsem omluvu, než jsem sebrala mé krabice, neúspěšně.
„Er, potřebuješ pomoct?" zeptal se trapně, snažící se udržet celé jeho „přísné a kruté" učitelské persóna, ještě poněkud nějak ochotně slušně.
„Ne," vyplivla jsem radši neomaleně, když jsem dokázala vynést všechny mé věci ven. Jeho obočí sklouzlo dolů, než se na mě naposledy podíval a praštil dveřmi.
Pak jsem úlevně vydechla, šla jsem vedle a pomalu jsem si věšela mé plakáty a organizovala jsem si mé police. Pan Styles byl krutý, možná bude milejší, až školní rok bude pokračovat. Dokončila jsem ukládání knih stejně, jako zazvonil zvonek signalizující, že studenti jdou na jejich první hodinu. Položila jsem si počítač na stůl stejně, jako vešel první student. Dneska to bude otrava.

~

Konečně. Zvonek na oběd zazvonil. Měla jsem pro sebe hodinu. Položila jsem si lokty na stůl a složila jsem obličej do dlaní. Měla jsem jen čtyři třídy a to bylo vyčerpávající.
Zoufale jsem potřebovala oběd, a jestli by mě tak někdo zavedl. Protože jsem nebyla přesně seznámena s budovou.
Postavila jsem se a narovnala jsem si sukni. Dívala jsem se chodbou, abych našla třídu Pana Stylese. Klopýtla jsem vedle dveří, abych ho viděla mazat si tabuli. Trochu jsem zaklepala a vešla jsem dovnitř, mé černé podpatky klepaly o dlaždice.
„Pane Stylesi?" zeptala jsem se.
„Nevidíš, že jsem zaneprázd-. Oh, Lowri. Pojď dál. Prosím. Um. Posaď se?" řekl, jako by to byla více otázka. „Co potřebuješ?" zeptal se drsně.
„Já, uh, přemýšlela jsem, jestli byste mi mohl ukázat učitelkou klubovnu, abych se mohla najíst." Tohle bylo pitomé. Měla jsem zůstat zamčená v mé třídě. Ale musím přiznat, zírání na atraktivního muže je docela... zajímavé.
„Zeptej se někoho jiného, jsem zaneprázdněný," vyplivnul, když se drsně kousal do rtu.
„Mazáním tabule?" nevěřícně jsem se uchechtla.
„Ano, teď běž. Nemám čas brát holky na oběd, zvláště tebe." Plašil mě rukou.
Šla jsem ke dveřím, ale neodešla jsem, než jsem se otočila a řekla: „Pane Stylesi, nelichoťte si. Protože jsem se naposledy zastavila, jen jsem chtěla, abyste mě doprovodil. Není to, jako že bych s vámi chtěla trávit čas."
Pak jsem vyzuřila z jeho třídy, bouchající dveřmi, když jsem hledala jiného učitele na spřátelení se.


↓↓↓↓↓↓↓↓↓

Co dodat? Snad jen, že budu moc ráda za každé přečtení, vote nebo koment.:)



Lessons // h.s. (CZECH TRANSLATION)Přečti si tento příběh ZDARMA!