~12~

9.8K 570 4
                                    

Ležela jsem v posteli a přemýšlela, co se stane jestli byl v tom letadle. Je jasné, že to nemohl nikdo přežít. Každých pět minut jsem kontrolovala mobil jestli mi nenapsal nebo jestli někdo něco nedal na twitter. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že je něco okolo šesté hodiny. Zvedla jsem se z postele a šla se osprchovat. Jaiovi jsem nechala asi sto zmeškaných hovorů a deset zpráv. Jen doufám, že se mu vážně nic nestalo. Svlékla jsem se z oblečení a vešla do sprchového koutu. Pustila jsem vodu a nechala na sebe dopadat horké kapky. Nejdříve jsem si umyla vlasy šamponem a potom tělo vanilkových sprchovým gelem. Vodu jsem zastavila a obmotala okolo sebe ručník. Ze šuplíku jsem vytáhla vatové tamponky a odličovač. Odlíčila jsem se a poté si oblékla věci na spaní. Ručník jsem pověsila a své mokré vlasy si nejdříve rozčesala a potom zapletla do copánku. V koupelně jsem zhasla a lehla si zpátky do postele. Zapnula jsem televizi a nechala ji na něčem hrát. Naposledy jsem se podívala na mobil, ale nic nového. Nechala jsem ho ležet na nočním stolku a ještě víc se zachumlala do postele. Ještě jsem vypnula televizi a pokusila se usnout, a dokonce jsem do pěti minut usnula.

Po pokoji se rozezněl zvuk mého vyzvánění. Otevřela jsem oči a viděla, že venku je ještě tma. Vzala jsem mobil do ruky a hned hovor přijmula aniž bych se podívala kdo mi volá.
„Halo?" promluvila jsem rozespalým hlasem.
„Jess?" z mobilu se ozval jeho hlas a já se hned probrala.
„Jaii?" ujistila jsem se.
„Promiň. že jsem tě probudil, ale měl jsem od tebe přes padesát zmeškaných hovorů, tak jsem ti zavolal." promluvil a mně se po tváři začaly kutálet slzy.
„T-to je v-v pořádku." snažila jsem se mluvit, ale moc mi to nešlo.
„Ty pláčeš?" zeptal se ustaraně.
„Ne. T-to jsou s-lzy štěstí." pořád jsem brečela a neuměla přestat.
„Shh. Zlato neplač. To je dobrý všechno-." Ne.Ne ne ne ne. Pokojem se rozlehl zvuk budíku a já si až teď uvědomila, že to byl sen. Budík jsem vypla a šla se připravit do školy. Stoupla jsem si před skříň a začala vybírat, co si obleču do školy. Nakonec jsem zvolila světlé džíny, černé tílko a světřík. V koupelně jsem si vyčistila tuby, rozpletla copek a namalovala se. Nakonec jsem se navoňala voňavkou, a protože jsem měla ještě čas, tak jsem si zašla udělat snídani. Ovesná kaše. Mňamka. V předsíni jsem si obula černé vansky a vběhla do pokoje ještě pro kabelku a mobil. Než jsem vyšla Endy jsem nasypala granule a mohla vyjít. Dveře jsem zamkla a konečně se podívala na mobil. 1 nová zpráva.

Nina: Omluv mě ve škole, je mi nějak špatně. xox.

YOU: Jojo jasně.

Do prdele. A já si myslela, že to je Jai. Zapla jsem si facebook, snapchat, instagram a potom i twitter. Tam jsem taky měla jednu zprávu.



JaiBrooks1: Krásko copak se děje?

JaiBrooks1: Promiň, že píšu tady, ale jsem ve Španělsku.

JaiBrooks1: Napiš mi až budeš vzhůru. Dobře?

Seru na to, zavolám mu. Vytočila jsem jeho číslo a ono začalo zvonit. Jsem tak šťastná, že se mu nic nestalo. Moment. Štípla jsem se do ruky, abych se ujistila, že tohle už sen není. Není to sen, je to skutečnost. Párkrát to zvonilo a potom to někdo zvedl.
„Halo?" ozvalo se, ale to nebyl Jai.
„Ehm. Je tam někde Jai?" zeptala jsem se a ten někdo zakřičel jeho jméno.
„Halo?" ozvalo se znovu, ale tohle už byl Jai. Byl to on.

~SMS~ (probíhá korekce)Kde žijí příběhy. Začni objevovat