Štěstí v neštěstí♡

Eugene

Ráno mě vzbudil v 8 hodin telefon. Rozepsale jsem zvedla sluchátko a na druhém konci se ozvala žena z recepce, že se podává snídaně. Zavěsila jsem a vylezla z postele. Oblékla jsem si BTS pulovr a černé, roztrhané džíny. Ještě jsem si nanesla řasenku a šla do restaurace, která byla v přízemí.
Přišla jsem do místnosti s mnoha stoly, které byly už z části obsazené. Na protilehlé stěně byla velká okna zatažené sněhově bílými záclonami se vzorem květu sakury. Našla jsem si volné místo v rohu místnosti a čekala na servírku. Ta přiběhla záhy a s pozdravem mi začala klást na stůl spousty mističek s ruznými pokrmy. V Korei není zvykem mít každý svůj talíř se svým jídlem. Na stole je prostě asi 15 mističek a každý si hůlkami bere to, co chce a rovnou to sní. Poděkovala jsem jí a pustila se do jídla.
Asi za deset minut byla jídelna úplně plná. Lidé chodili hromadně na snídani a někteří si už sedali společně aniž by se znali. Všimla jsem si, že do místnosti vstoupil pohledný muž. Byl vysoký, měl na sobě černé džíny a šedivé tričko, přes které byly vidět jeho vypracované svaly. Vlasy měl delší, upravené do hodně hezkého účesu. Obhlédnul jídelnu, která byla skoro plná, hledajíc místo. Nemohla jsem z něj spustit oči. Ale všimla jsem si, že nejsem jediná. U pátého stolu ode mě seděla dívka, která byla v očividně stejném transu jako já. Podívala se na mě a zamračila se. Opětovala jsem jí vražedný pohled a podívala se znova na něj. Stále hledal místo, až jeho pohled spočinul na můj kromě mě úplně prázdný stůl. Já předstírala, že mě hrozně zajímá můj talíř a počkala si, než došel až ke mně.
"Je tu volno?" zeptal se a já vzhlédla. Vypadal ještě líp než před pěti minutami. "Samozřejmě" usmála jsem se na něj a nabídla mu místo. Sedl si naproti mě. "Jsem Eugene, Eugene Lee Yang" představil se a podával mi ruku. "Peri, Peri Peregrini" představila jsem se a ruku mu stiskla přičemž jsem vrhla na dívku u pátého stolu vědoucí pohled. Ta se jenom nasupeně podívala jinam. "Jsi tu na dovolené? " "No, tak nějak. Dostala jsem k narozeninám zájezd a vstupenku na koncert BTS, který je 6. a pak jsem tu do konce měsíce, poznávat kulturu a odpočinout si. " odpověděla jsem mu. "BTS? Dobrá volba." poznamenal a já málem omdlela. Má rád BTS? "A ty tu žiješ?" "Ne, jen jsem přijel navštívit rodiče. Odjíždím 7." "A odkud jsi?" zeptala jsem se se zájmem. "Ze Států. Ty?" "Z České republiky. Takové díry světa hned vedle Německa" "Až odtud? To je dálka. A už máš nějaké plány kromě koncertu?" Uvědomila jsem si, že vlastně nevím, co budu dělat. " Ne, nemám. Vlastně ani nevím, kam všude bych mohla jít." usmála jsem se na něj a on se rozzářil. "No, v tom případě dovol, abych tě pozval na menší výlet po Soulu. Je tu pár míst, které stojí za to vidět. Souhlasíš?" Nemohla jsem odmítnout. "Dobře, souhlasím." Vypadal nadmíru nadšeně. "Dobře takže se sejdeme zítra, třeba v 11?" "Ok, tak zatím" pozdravila jsem a zvedala se od stolu. On se také zvedl a rozloučil se.
Stála jsem ve výtahu a přemýšlela nad tím vším. No, jsem tu sotva 24 hodin a už mám "rande"

Doufám že se další díl líbil. Pardon, že na sebe dal tak dlouho čekat. Co si myslíte o Eugenovi. Chce být jen kamarád, nebo i něco víc? Dozvíte se příště. Zatím pa°•○●