Nejhorší na tom všem je, že nám to doopravdy přijde vtipné. Náš humor. Jako, já chápu podstatu humoru, vím, že to má být vtipné, ale žertovat o přátelích na večeři, nejlepších kamarádech-démonech a zaměstnancích roku v pekle, přičemž se dohadujeme, jestli dostaneme ke standardnímu platu i stravenky, a jestli se důchodové připojištění vztahuje i na důchod, který jsme nedobrali zaživa, to je už trochu moc, ne...?


"Všichni jste kokoti a já vás mám plné zuby," prohlásím.


"A ty jsi kokotko."


"To zní jako párátko."


"No to má na ty zuby."


...


Já na to fakt nemám co říct. Tak se jenom směju. Bohužel naši zábavu přeruší klíče ve dveřích. Že by mamka? Tak brzy? Říkala, že má půlnoční jednání nebo co.


"Ahoj!"


Táta? To jako fakt? Ježiši, já ho od toho rána po veselé noci s mešním vínkem neviděla. A on si přijede dneska v noci, nečekán, nezván, haha.


"Um, čau, tati," zvednu se ze země a poskládám se do relativně přístojného sedu (doteď jsem se válela po doktorandovi/Zaynovi/Louisovi/Claire/všech najednou).


Všichni se trochu uklidníme, posadíme se na matrace, Amie a Claire se zvednou. Taťka vyjde z chodby do obýváku a pozdraví ho všeobecný chorál "dobrý večer". Zarazí se, všecky nás přejede pohledem, ale zachová dekorum.


"Vás tu je jak malých myší," poznamená. "Dobrý večer."


Jeho pohled spočine na Stylesovi. Semknu rty, ale zachrání mě příchod babičky. Nejspíš byla v mém podkrovním pokoji, aby měla klid. Styles se zvedne a natáhne k taťkovi ruku.


"Harry Styles, těší mě," usměje se na něj a já musím uznat, že ty jeho ďolíčky jsou k sežrání.Louis tiskne rty k sobě, aby se nesmál nahlas. Nedokážu posoudit, jestli se mu Styles představil proto, že je to můj učitel, nebo proto, že se mnou.. víceméně... asi... chodí.


"Náš pan doktorand..." pronese babička bez znatelné emoce, možná, aby to připomněla tátovi, kdyby si ho nespojil s tím doktorandem, po kterém jsem se plazila na fotce z plesu, kterou táta viděl na facebooku.


"Ano, jistě," táta jeho ruku přijme a kupodivu se usměje zpátky. "Rád vás poznávám."


Nejsem v průšvihu? Podívám se na babičku, ale ta si pohledem měří Claire. Starostlivě, ale pak se spokojeně podívá na mě a trochu přikývne. Claire sedí vedle Zayna a vypadá v pohodě. Yeah. Bude v pohodě. Dějepisář je v průšvihu.


"Ahoj," mávne jim oběma Monnie.


"Nerad vám ruším zábavu," řekne taťka stydlivě. "Klidně pokračujte, ale asi za dvě hodiny dorazí manželka, a ta by asi neměla moc radost..."

Shit HappensPřečti si tento příběh ZDARMA!