Hopeless

Chapter 51 - Ženevský Obraz (Part One)

"Díky," zavrčím uraženě a podle jeho slov jedu na červenou. "Nemůžu za to, že jsem se po traumatickém zážitku rozežrala. Snažím se to napravit."

Není nic horšího, než když muž urazí ženskou váhu.

Zayn nevykazuje žádnou snahu nějaké omluvy, proto se mě to dotkne ještě víc. Celá se nafouknu a urazím se. I když se během cesty snaží o konverzaci, nemluvím s ním. Zastavím před kavárnou Starbucks a aniž bych se s ním rozloučila, vyhodím ho z auta. Překvapeně se na mě dívá, když dupnu na plyn a odjedu rychle pryč. Vidím ve zpětném zrcátku jeho šokovaný výraz.

Zakroutím hlavou nad jeho drzostí. Slíbila jsem si, že se už nenechám nikým urážet. A to ani od šéfa momentálně největší organizace v Ženevě. Projedu ještě několik bloků, než sjedu do podzemní garáže obrovského obchodního komplexu La Praille. Zaparkuju na jednom z volných míst, vystoupím a rychle běžím dovnitř.

"Ahoj Lisso!" uslyším veselý hlas s francouzským přízvukem. "Mám ji, Maliku. Zatím se můžeš jít vycpat," řekne Kikki do telefonu a zavěsí ho. I když jde se mnou jenom na nákupy, je načesaná, namalovaná a oblečená jakoby měla jít na tu největší party v Ženevě. "Dostala jsem instrukce, že mám z tebe udělat tu největší ženevskou kočku..." poslední dvojsloví řekne za pomocí zvednutých rukou a naznačených uvozovkách. "No... uvidíme, co se dá z tebe vykouzlit, když vidím tvojí postavu."

Zhluboka se nadechnu a vydechnu, abych se udržela. Další poznámka na mojí oplácanou postavu. Nejdřív jsme si to samy říkaly s Ekaterinou, pak na to rád upozorňoval Zayn a teď Kikki. Divím se, že Harry neměl uštěpačné poznámky.

"Nejdřív nakoupíme oblečení. Pak si zajdeme na nehty, na vlasy a nakonec necháme kosmetičku. Pak se s tebou domluvím na tom, co máš jíst a jak cvičit..." Opětovně si mě prohlédne. Vidím v jejich očích, jak me v duchu kritizuje a povzdechnu si.

Tohle bude dlouhá proměna.

Bože, dej mi trpělivost.

&&&

Malinový lesk opatrně nanesu na své plné rty. Následně je jemně přepudruju a proces zopakuju znovu, aby lesk vydržel na rtech co nejdéle. Zavřu ho a vložím ho do své malé černé pouzdrové kabelky. Opřu se o umyvadlo v tunelu se skloněnou hlavou. Hledám odvahu, abych se podívala do zrcadla. Stačí mi, že vidím, jak mi lezou prsa z těch černých lesklých šatů. Jsou bez ramínek a sotva mi končí pod zadkem. Sama mám však pocit, že mi z nich půlky lezou. Podprsenku nemám a kalhotky mám zařízlé snad až v krku.

Kikki trvala na tom, abych měla šaty o číslo menší. Jsou stahovací, takže mám postavu relativně vymodelovanou. Boty mám páskované na opravdu vysokém a tenkém podpatku.

Cítím se jako děvka. To kouřové líčení na mých očích je opravdu kouřové. Rty mám úplně rudé a lesklé. Nehty dlouhé, zpilované do špičky. Vlasy prostříhané v divokých vlnách. Chci si je prohrábnout, ale lak je drží slepené na svém místě.

Nemůžu uvěřit tomu, že jsem se na tohle doopravdy dala. Poupravím si šaty, aby mi prsa držely na místě. Podívám se do zrcadla a chvíli sama sebe hodnotím. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že se budu promenádovat po ženevském večírku jako děvka, vysmála bych se mu. Teď tady koukám na svou sotva zahalenou postavu a přemlouvám se k tomu, abych vylezla ven ze dveří a vydala se na jeden z největších večírků, který v Ženevě probíhá.

Po několika dalších váhavých minutách se nakonec dám do kroku. Včera mě dokonce Kikki učila chodit botách na jehlovém podpatku. Mám dávat nohu před nohu a vlnit boky. Nejdřív jde podpatek, pak prsty. Jestli se nesvalím tady v tunelu, tak už dojdu doopravdy kamkoliv. Chytím kliku od dveří a otevřu je. Naskytne se mi pohled na Liama, který je rozvalený na zeleném gauči v obývako-kuchyni. V ruce drží mobil a hraje nějakou hru.