Simply lovely, Little one

Las Vegas

F1 Las Vegas 2025

Stála jsem těsně u bariéry, mezi stovkami lidí, kteří křičeli, pískali, nadávali a přešlapovali napětím. Tribuny za ní vibrovaly.. nedočkavost a očekávání byli cítit ve vzduchu.

Byl to její první závodní víkend, který neprožívala skrze obrazovku. Šetřila si na tento sen velmi dlouho a konečně se ji splnil. Stálo to za to. Pomyslela si.  Když se rozsvítily startovní světla a auta vystřelila dopředu jako šípy, věděla, že nic lepšího v životě ještě nezažila. A právě to jí připadalo elektrizující.

Ke konci závodu, se všechno zpomalilo.
Monoposty na cílové rovince zařvali tak hlasitě, že měla pocit, že jí vibruje hrudník. Světla města se odrážela na přilbě jezdce, který mířil do posledního kola. Vzduch byl těžký, žhavý a plný napětí.

Max Verstappen, projel cílem první.
Tribuna  kolem ní vybuchla. Někdo křičel radostí. Někdo zklamáním a někdo vzteky.
Ale ona... ona křičela nejhlasitěji ze všech.

Zvedla ruce nad hlavu, až jí z ramen spadla bunda, a zakřičela tak silně, že ji pálilo v krku. Nebylo v tom nic racionálního. Jen čistá, syrová euforie, která ji roztrhala zevnitř. „Ano!" Vykřikla naposledy. Zalila ji radost z Maxova vítěztví.. na druhém místě umístil Russell a na třetím místě Norris.

Dívala se na Verstappena který se postavil na svůj monopost a zvedl obě ruce. Dav propukl v jásot, včetně ní. Max seskočil z monopostu, přilbu stále na hlavě, rozeběhl se ke svým lidem a skočil na ně a oni jej chytili. Mechanici kolem něj jásali, objímali ho a klepaly mu na přilbu.

Televizní kamery se k němu hrnuly jako hladoví supi. Penellaphe nedokázala odtrhnout oči. Měla pocit, že to celé vidí zpomaleně — světla, dým, oranžové jiskřičky od ohňostrojů ve vzdálenějších částech tratě, všechno se slévalo do jediného obrazu. Celý její život se shluknul do tohoto okamžiku.

Penellaphe sotva popadla dech, když se obrazovky kolem rozsvítily a ukázaly, co se bude dít dál. Tři nejlepší jezdci, byli směrováni do boxové uličky. Nebylo to ale směrem k normálnímu pódiu... ne. Las Vegas mělo vždycky vlastní představu o tom, co je to show.

Přijel pro ně e ůžový Cadillac z padesátých let — postavený celý z lego kostek.  Za volantem seděl herec a fanoušek F1 Terry Crews, který tímto způsobem zavezl jezdce na pódium.

Pódium pro vítěze Las Vegas Grand Prix se nachází před ikonickými fontánami hotelu Bellagio Las Vegas. Davy se začali shromažďovat před pódiem a sledovali show.

Po chvilce se davem začalo šířit napětí jiné než to závodní. Všichni se tlačili blíž k zábradlí, protože věděli, co přijde. Obří obrazovky se rozsvítily a kamery zamířily na tři muže, kteří stoupali po schodech nahoru.

Pódium.. Las Vegas ve světlech. A uprostřed Max. Když se rozezněla nizozemská hymna, tribuny se uklidnily — alespoň na pár vteřin. Penellaphe stála ve tmě davu, oči upřené nahoru, a v hrudi cítila zvláštní sevření. Dojetí. Radost. Opravdovou hrdost na člověka, který ji ani neznal. A pak to zaslechla.  Nejdřív pomalu, nejednotně. Někdo z pravé tribuny začal: „Tu—tu—tu—du..." Pak se přidali další. A další.

A najednou zpíval každý Maxův fanoušek.
„TU TU TU DU! MAX VERSTAPPEN!"
Penellaphe se smála, přidala se, hlas jí vibroval v uších. Bylo to omamné. Jako kdyby se jí světlo z pódia dostávalo pod kůži.

Předávání trofejí proběhlo v záplavě kamer, potlesku a záblesků. Russell přijal svou s typickým britským úsměvem, Norris ukázal pár gest fanouškům v oranžovém moři, ale když trofej zvedl Max, nikdo už nesledoval nikoho jiného.