10. kapitola

57 13 0

Nicole

Lisa to věděla. Věděla, že je to Marco. Přišla za mnou na toalety. Už jsem nemohla dál. Bála jsem se, že jí ublíží, ale ona to i tak tušila a já ji to jen potvrdila. Plakala jsem. Bylo mi tak zle. Hnusila jsem se sama sobě. Lisa chtěla, abychom šli domů, ale to jsem nemohla dovolit. Přišla jsem jí sem pomoct a místo toho ji jen přidělávám starosti a problémy. Bylo mi ještě hůř. Nakonec jsme se dohodli, že zůstaneme, ona se vrátí natáčet a já jí počkám u Julie v kanceláři. Vzala jsem si klíče a s příslibem, že kdyby se něco dělo, že hned zavolám, mě tam nechala a odešla. Já se hned zamkla a pak si lehla na pohovku. Snažila jsem se neplakat, ale nešlo to. Je zase tady a určitě si pro mě přijde. Každičký zvuk, ve mě vyvolával strach a paniku. Najednou začalo být venku podezřele rušno, než obvykle, schoulila jsem se k sobě ještě víc, když někdo zaklepal.

„Nici, prosím otevři, to jsem já, Nate," ozvalo se zpoza dveří.

Vstala jsem a přistoupila ke dveřím.

„Já... bojím se. Jak mám vědět, že jsi to ty?" řekla jsem tichým hlasem.

„Jsem to já, věř mi. Ten hajzl už ti neublíží, právě si pro něj přišla policie."

Když jsem to uslyšela, ihned jsem otevřela dveře.

„Co? Policie?" vyhrkla jsem.

„Ano, policie. Objevil se tady a... a napadl Lisu na toaletách," vysvětlil mi.

„Napadl? Co jí udělal?" začala jsem panikařit, ale on mě chytil do náruče.

„Hej klid, je v pořádku, naštěstí nic, vyrušil jsem ho, a když to nečekal, Lisa se na něm vyřádila, málem ho zabila, teď už je v rukou policie a nikomu nic neudělá."

„Musím za ní, musím jít za ní," šílela jsem.

„Teď ne, musíš se nejdřív uklidnit, je o ni dobře postaráno, je u ní Joseph," snažil se mě utěšit, ale moc to nepomáhalo.

„Musím tam jít, prosím," držel mě stále u sebe.

Popravdě jsem byla i ráda, protože se mi třásly nohy a sama bych se na nich asi neudržela.

„Vezmu tě k sobě, uklidníš se a pak tě zavezu domů, dobře?" podíval se na mě.

Slabě jsem přikývla, nemělo cenu odmlouvat i tak by to udělal. Pustil mě a pomalu jsme mířili k jeho autu.

„Vezmu Nicole k sobě," slyšela jsem, jak říká Lise a Josephovi.

Byla stejně vyděšená a mimo jako já.

„Pojď, jdeme," tahal mě k autu.

Nastoupili jsme a vyjeli k němu domů. Celou cestu jsem mlčela a jen tupě zírala z okna. Nate se na mě párkrát podíval, jinak se věnoval řízení a také mlčel. Nakonec jsme zastavili u jeho domu. Oba jsme vešli dovnitř. Já trochu nesměle, přece jen jsem nevěděla, jestli je to dobrý nápad. Usadil mě na pohovce a odešel do kuchyně. Přitáhla jsem si kolena k sobě a pustila televizi. Potřebovala jsem slyšet i něco jiného než jen vlastní myšlenky. Nechala jsem to na prvním programu, co se objevil, a jen sledovala postavy mihotající se na obrazovce.

„Udělal jsem ti čaj," vyrušil mě po chvíli jeho hlas.

„Díky, to jsi nemusel," koukala jsem na něj, když si ke mně přisedl.

„Zahřeješ se a trochu uklidníš, je bylinkový," pousmál se a podal mi ho.

Vzala jsem si tedy ten čaj a pomalu popíjela. Můj zrak znova padl na obrazovku. Cítila jsem jeho pohled. Pozoroval mě. Znervózňovalo mě to. Pevně jsem si chytila hrnek a zírala před sebe.

Long Road to Happiness [TVD ff - CZ] ✔️Přečti si tento příběh ZDARMA!