Nicole

Ležela jsem na pohovce zcela neschopná vstát. Po tom co mě Lisa probudila, se mi zase vrátil včerejší večer. To jak se mě dotýkal, jak mi ublížil. Schovala jsem tvář do polštáře a znova se rozplakala. Vždy jsem se snažila všechno překonat. Ať už šlo o rozvod rodičů, rozpad naší rodiny, nevěru, vyhazov z domu i ze školy, ale tohle prostě nejde jen tak zvládnout. Udělal si ze mě jen svou špinavou šlapku, on, ten, který mi říkal, jak moc mě miluje, ten člověk mi tolik ublížil, jak jen to nejvíc jde. A nejhorší bylo, že jsem nemohla nic říct, tolik jsem se bála, že se najednou objeví a ublíží mi znova a nejen mě, ale i Lise. Ležela jsem tam a zírala do prázdna, už jsem ani neplakala, neměla jsem z čeho. Oči mě pálily.

„Zlato, dneska nikam nejdu. Zůstanu tady s tebou," řekla Lisa, když si ke mně znova přisedla.

Nemohla jsem dovolit, aby si kvůli mně zničila skvělou kariéru, jen proto, že mně se něco stalo. Byl to jen můj problém.

„Ne, nemusíš semnou zůstávat, jsem už v pořádku, oblékni se a běž natáčet dřív, než Julie zjistí, že jsi nepřišla. Já se dám dohromady a dorazím pak za tebou," řekla jsem, když jsem se k ní otočila.
„Ne už jsem řekla, nikam nejdu. Nenechám tě zas samotnou, odpočineš si a spolu si uděláme relaxační den, budu prostě tady a budu na tebe dávat pozor," koukla na mě s výrazem „myslím to smrtelné vážně."

Posadila jsem se a vzala ji jemně za ruku.

„Liso, já jsem už vážně v pořádku, nechci, abys kvůli mně, měla nějaké problémy s Julii, prosím běž natáčet, vezmu si pak taxíka a dojedu na natáčení," lhala jsem, lhala jsem, že jsem v pořádku, ale jinak to nešlo, potřebovala jsem být chvíli sama.

„Odešla jsem včera a nechala tě samotnou a podívej, co se stalo, neudělám to zase," řekla smutně.

„Nebyla to tvá chyba. Nemohla jsi vědět, jak večer dopadne. Je mi fajn, tak už běž, ať na tebe nečekají," pousmála jsem se i když nuceně.

„Ale...," snažila se protestovat, ale já ji zarazila.

„Žádné ale, myslím to vážně."

Povzdechla si a šla se tedy převléknout. Já se postavila a pomalými kroky došla do kuchyně, kde jsem si vzala další tabletku, aby mě konečně přestalo bolet celé tělo a hlavně hlava. Po chvíli došla dolů Lisa, netvářila se moc nadšeně.

„Vážně nemám zůstat?" šeptla, viděla jsem na ní, jak v duchu prosí, abych řekla ano.

„Ne, to vážně není třeba, za chvíli stejně přijedu za tebou," snažila jsem se opět nasadit úsměv.

Chtěla něco zase zaprotestovat, ale pak to vzdala.

„Dobře, nejraději bych sice zůstala tady s tebou, ale vím, že ty bys mě i tak vyhnala. Jen buď prosím opatrná, zařídím ti nějaký odvoz."

„Nepotřebuji žáden odvoz, postačí mi taxík a běž už nebo přijdeš pozdě a tvá teta tě sežere zaživa a pak i mě.

„Fajn, tak zatím ahoj," pozdravila mě a odešla.

Zůstala jsem sama, rychle jsem zamkla dveře a zavřela všechna okna, bála jsem se, že se odněkud vynoří a noční můra se vrátí. Když jsem se ujistila, že je vše zamčené, konečně jsem měla pocit bezpečí. Rozhodla jsem se naložit na chvíli do vany. Potřebovala jsem se uvolnit a uklidnit, než pojedu za Lisou. V koupelně jsem si napustila plnou vanu teplé vody, přidala pěnu a vlezla si do ní. Opřela jsem se o okraj a zavřela oči. Bylo to tak příjemné, úplně jsem se uvolnila a nakonec z toho usnula. Probudilo mě až zběsilé bouchání na dveře. Rychle jsem vylezla ven, zabalila se do ručníku a tiše šla dolů. Krve by se ve mně nedořezal. Bouchání neustupovalo. Měla jsem strach, že je to on, že si jde pro mě. V kuchyni jsem si vzala malý nůž a s malou dušičkou se blížila ke dveřím.

Long Road to Happiness [TVD ff - CZ] ✔️Přečti si tento příběh ZDARMA!