Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V místnosti bylo dusno, ne kvůli lidem, jen kvůli němu. Seděl vedle mě, sotva pár centimetrů od mého loktu a přesto se mi zdál jako cizinec.
Ani jeden z nás nic neřekl, profesor drmolil něco o literatuře, jeho hlas se odrážel od stěn, ale mně to šlo mimo. Vnímal jsem jen ten jeho tichý dech vedle mě, očima hypnotizoval zápisník, jako by se do něj chtěl propadnout. Občas si zapsal jedno slovo, bez kontextu, spíš jen aby měl co dělat.
Já jen zíral před sebe, ramena jsem držel napjatá, záda rovná, jako bych i tělem odmítal jeho přítomnost. Ale v hlavě mi pořád zněla ta věta. „Buď rád, že jsem nerozmlátil tvoji držku." A taky moje vlastní odpověď, kterou jsem možná řekl moc nahlas a možná moc pravdivě.
Jungkook se pak trochu naklonil, ne moc, jen o pár centimetrů ke mně. Stále přitom zíral do sešitu, jako by mluvil do lavice, ne ke mně.
„Nevypadáš, že jsi dneska jedl."
Zamrkal jsem, nečekal jsem to a ani nevěděl, jak na to reagovat, ač měl pravdu. Všechno kolem se na okamžik zpomalilo, nedíval se na mě, ruce měl stále na stole, ale ta věta mezi námi vibrovala víc než celá ta včerejší hádka.
Nevím, zda to byla starost nebo výčitka, schovaná za starost. Neuměl jsem to rozklíčovat, ale něco na tom, jak to řekl, skoro bezbarvě, skoro jako by tím chtěl něco zakrýt, se mi zarývalo pod kůži.
Po zbytek hodiny neřekl nic, ani já, napětí mezi námi se už nezdálo výbušné, spíš zvláštně unavené. A právě když jsem si začal myslet, že už se dneska nic víc nestane, sáhl pod lavici, chvíli se hrabal v batohu a pak přede mě mlčky položil sušenku.
Jen ji tam nechal ležet a vrátil se zpět ke svým poznámkám, jako by se vůbec nic nestalo. Zíral jsem na to pitomé balení a poprvé za dlouhou dobu nevěděl, jestli se mám smát, nebo mi má trochu přeskočit, protože mi nebylo jasné, jestli tohle má být jeho způsob, jak říct mrzí mě to.
Čuměl jsem na tu sušenku i poté, co hodina skončila, co už on odešel, ale já nevěděl, jak to zpracovat.
,,Jebne mi." zašeptám.
Tu sušenku jsem měl fakt rád a měl jsem hlad, ale ani za Boha si ji nedal, jenom strčil do batohu a opustil posluchárnu.
Na chodbě jsem přemýšlel, zda jsem schopný tohle celé změnit, ale spíše jsem se domníval, že nikoliv a pouze se v tom budu patlat, stále věřit tomu, že bude vůči mně hodný, přitom jak sám řekl, ne každý mi bude lézt do prdele.
Dneska jsem ovšem neměl kapacitu ho řešit, měl jsem se vidět se svým bývalým, takže jsem došel domů, najedl se a pár hodin se ještě učil, než jsem se začal připravovat.
,,A to se jako vrátíte k sobě? Nebo ti chybí jenom sex? Nechápu." ozve se Hobi.
Vybíral jsem si oblečení ve skříni, ale ihned se podíval na chlapce s hnědými vlasy, který se připravoval do posilovny.
,,Ani jedno." odpovím.
Nikdy by mě nenapadlo se k němu vrátit a především se s ním vidět kvůli spaní. Vím, že spolu lidi po rozchodu občas spí, ale já si to nedokázal představit a myslím si, že je pak mnohem těžší přejít do kamarádského vztahu.
,,Tak k čemu ti je se s ním vidět? Budeš zase nervní." řekne Yoongi.
Popadnul jsem volnější černé kalhoty, bílé tričko s potiskem a nakonec sundal z věšáku i koženou bundu, kterou budu jistě potřebovat cestou domů.
,,Byl jsem, kdysi, už jsem se s ním neviděl přes půl roku, bude to v pohodě." odpovím.
Věřil jsem tomu, lidi se mění, on měl potřebu hrabat se v minulosti, řešit věci, který mě pak zneklidnily, ale po takové době si již nedokážu představit, že by měl důvod se k tomu vracet. Hlavně byl velice komunikativní, což jsem bral jako plus, protože s ním nestála řeč, takže si myslím, že to bude fajn večer.
Odebral jsem se do koupelny, abych se převlékl, ale ještě s úsměvem pozdravil Jina a Jimina, kteří k nám zavítali. Po deseti minutách jsem se vrátil zpátky, napil se vody, ale poté se se všemi rozloučil a opustil kolej.
Pohled Jimina
Seděl jsem vedle Yoongiho na gauči, všichni tři jsme se dívali na nějaký dokument, který jsem ovšem nevnímal. Yoongi si hrál s mými prsty, jeho palec přejížděl přes klouby těch mých, jako by to byla úplně běžná věc, ale já byl z toho značně neklidný.
Zrovna jsem se chtěl nadechnout, že něco řeknu, možná nějakou blbost, jen abych přerušil tu dusivou blízkost nebo aspoň zjistil, zda svůj čin dělá nevědomě nebo se za tím skrývá něco víc, ale rázem se otevřely dveře.
,,Kde je váš otravný kámoš?"
V pokoji se objevil Jungkook, který měl černý džíny a bílé tričko, ale v ruce svíral i mikinu, kterou jsem nedokázal identifikovat.
,,Hoseok je v posilovně." vysloví Yoongi.
Jungkook protočil očima a přistoupil k nám blíž.
,,Myslel jsem Taehyunga."
Více jsem se zadíval na jeho mikinu, kterou svíral a ihned jsem se usmál, když jsem si konečně vzpomněl, odkud ji znám a Jungkookovi rozhodně nepatřila.
,,Tae má dneska rande se svým bývalým." odpoví Jin.
V těle jsem po dlouhé době pocítil naději, když jsem sledoval jeho výraz. Tu chvilkovou změnu, jak zatnul čelist, jak mu lehce škubla žilka na krku a mikinu sevřel o něco pevněji.
,,Se svým bývalým?"
Pomalu se rozešel dopředu, zastavil se u postele, která patřila Taehyungovi a mikinu opatrně položil na peřinu.
,,Jo, typický extrovertní kokot, který je kurevsky kontaktní, nikdo z nás ho neměl rád." odpoví Yoongi.
Na moment sklopil pohled na mou ruku, kterou stále svíral a ledabyle protočil s mým prstenem, který jsem měl na ukazováčku. Nic neřekl, jen ho jednou pootočil a poté se vrátil k mým prstům, jakoby nic.
,,Taehyung mi nepřipadá jako kontaktní typ člověka." podotkne Jungkook.
Zadíval se na fotografii, kterou měl Taehyung na poličce nad postelí, a nepatrně se pousmál. V břiše se mi roztočil chaos, jako bych měl spolknuté hejno motýlů, nejenom kvůli Yoongimu, který nepřetržitě hrál s mými prsty, ale nyní i kvůli mému nejlepšímu kamarádovi, který se po třech letech odhodlal k podobnému úsměvu.
,,Umí být taky, ale jenom u blízkých přátel, jinak to nemá v oblibě. I proto nechápu, že s ním vůbec někam šel, asi teď zažívá peklo." odpoví Yoongi.
Nepatrně jsem svraštil obočí, jeho odpověď se mi moc nelíbila, Taehyung byl moc hodný a nechci, aby se cítil nepříjemně.
Věnoval jsem Jungkookovi přímý pohled, který mi ovšem neopětoval, ani ve chvíli, kdy se vrátil ke dveřím. Mykl se svým obočím, přimhouřil svoje oči a lehce naklonil hlavu do strany.
Na jeho tváři se objevila boulička, přitom můj prosebný pohled ani nezaznamenal.
,,Víte kam šli?" optá se nakonec.
Pro sebe jsem se pousmál, chtěl jsem přesně tohle, neverbálně ho požádat, aby se za ním vydal, ale překvapivě k tomu došel sám.
,,Do Waidu." odpoví Jin.
-
Ahoj sluníčka 🖤
Waid je vskutku skvělé místo a pokud jste z Prahy, tak ten podnik vřele doporučuji. Mají moc pěknou venkovní terasu, tak kdybyste nevěděli, kam zavítat.
