Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Koupili jsme ten heřmánkový čaj?" optá se Hobi.
Vybalovali jsme nákup pro Jungkooka, kterého po skoro dvou týdnech pustili z nemocnice. Vnitřní krvácení neměl, ale utrpěl lehký otřes mozku a měl po těle pohmožděniny, otevřenou ránu, takže mu nařídili klidový režim.
Všichni byli na větvi, když zjistili, že je v nemocnici, hlavně Jimin, který se za ním ihned vydal a navštěvoval ho každičký den. Ptali se mě na podrobnosti, ale já o nich moc nevěděl, tak se již všichni těšili na Jungkooka, aby o tom sám povyprávěl a hlavně, aby byl konečně zpátky.
Bylo svým způsobem hezké to pozorovat, to nynější dění, jak jsme mu udělali nákup, poklidili v pokoji a Jimin mu nakoupil deky, také polštáře, aby odpočíval co nejpohodlněji.
Starali se o něj moc hezky, defacto včetně mě, ač by mou laskavost jistě neuvítal.
,,Už je tu!" křikne Jimin.
Schoval si mobil do kapsy, určitě mu psal Yoongi, který ho vyzvednul v nemocnici, a utekl z pokoje, aby ho zastihnul už na chodbě. Já jsem zatím uklidil ten heřmánkový čaj do poličky, na který se ptal Hoseok, a poté jsem se opřel o kuchyňskou linku.
Já jsem byl jediný, který ho v nemocnici nenavštívil, ale nějak jsem měl pocit, že by o to ani nestál. Doktor mi řekl už tu noc, jakou má diagnózu a že si ho tam pár dní nechají, ale do pokoje jsem za ním nešel. Vrátil jsem se domu, zabalil mu nějaké potřebné věci, jel zase zpátky, ale všechno předal sestřičce, abych nemusel vstoupit do pokoje.
Samozřejmě jsem byl nesmírně rád, že je v pořádku, utrpěl šok, měl otevřenou ránu a také pohmožděniny, ale prý měl opravdu velké štěstí.
Jungkook se zanedlouho objevil ve svém pokoji, s každým se s úsměvem pozdravil, ale na mě se ani nepodíval, nevěnoval mi ani pozdrav či prosté kývnutí, takže jsem věděl, že se cítí určitě dobře.
Všem jsem připravil čaje, i Jungkookovi, odnesl je ke stolů, kam se posadili a Hoseok mi ukázal na volné místo vedle sebe, abych se posadil k němu, ale já s úsměvem zakroutil hlavou.
Vrátil jsem se k lince, rukama objímal vlastní hrnek a v dlaních cítil teplo, které ke mně ale zůstávalo cizí. Jungkook seděl v čele stolu, trochu shrbený, s očima ztracenýma někde jinde než tady, ale pustil se do vyprávění a přitom mluvil klidně, ale jeho tělo působilo křehce, jako by se pořád ještě úplně nevrátil z místa, kde se zastavil čas.
Kluci kolem něj naslouchali se skloněnými hlavami, čaj jim pomalu chladl v rukou, ale nikdo se nenapil. Všichni ho sledovali, každý nádech, každé gesto, jako by potřebovali slyšet každý detail, aby opravdu uvěřili, že tam venku to všechno přežil a teď sedí tady, s námi.
Po deseti minutách se na mě podíval Hoseok a vykouzlil jemný úsměv.
,,Jsi fakt hustý kámo, že jsi si sedl za ten volant." řekne.
