Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V těle mi vládl jakýsi zvláštní adrenalin, který se mi vytvořil z frustrace. Jakmile Jungkook vypadnul, tak jsem se vrátil do studijní místnosti, kde kluci již pomalu uklízeli svoje věci, protože za dvacet minut nám všem začíná další přednáška.
Jimin si mě ihned všiml, vzal mi batoh a došel ke mně, až v tu chvíli jsem zaznamenal, že vzal i kelímek s kávou, který mi hlídal. Můj výraz povolil, věnoval jsem mu vděčný úsměv, ačkoliv kdysi ještě teplý nápoj, mohl klidně sám vypít.
Poděkoval jsem mu, převzal si svoje věci, ale poté nadzvedl ruku, aby prozatím neodcházel za ostatními.
,,Jak se jmenuje ta holka, která to rozhlašovala?" optám se.
Věnoval mi překvapený pohled a chvilku váhal, nemyslím si, že byl typ, který by do podobných věcí zasahoval, ale nakonec se pousmál.
,,Noelia, chodí do třeťáku, má červený vlasy s ofinou a je strašně moc milá." odpoví.
Mám pocit, že jsem tu dívku již několikrát zahlédl na chodbě, její vlasy skutečně trhaly pozornost, podle mě však v dobrém slova smyslu.
Poděkoval jsem Jiminovi, kávu na ex vypil a rozeběhnul se po chodbě, následně i po schodech nahoru, abych se dostal o patro výš, kde jsem se však obratem zastavil. Zahlédl jsem totiž Jungkooka, který vešel do posluchárny, prozatím jsem vyhodil prázdný kelímek od kávy a ledabyle se zády opřel o stěnu.
Netrvalo to ovšem dlouho, než jsem pohledem vyhledal slečnu, která opouštěla toalety a chtěla se vydat do učebny, ale já k ní pohotově přistoupil.
,,Noelia? Ahoj, jsem Taehyung."
Oslovená dívka se otočila, chvilku byla krapet dezorientovaná, ale okamžitě vykouzlila široký úsměv a ruku, kterou jsem ji slušně nastavil, ihned přijmula.
,,Já vím, ahoj, moc ráda tě poznávám." řekne.
Jimin měl pravdu, působila opravdu moc mile, možná stejně jako on.
,,Neber to prosím špatně, ale prý jsi s ostatními řešila mě a Jungkooka, že-"
,,Ano! Promiň mi to, jenom někdo prý říkal, že vás někdo slyšel, no, víš při čem, a všichni byli hrozně v šoku. Holky nevěděly, že je Jungkook na kluky. Ale samozřejmě každá souhlasí, že jste spolu strašně hot." vysloví.
Jo, byla jako Jimin.
Absolutně jsem ji nestíhal, ale jakmile domluvila a můj mozek spojil její slova dohromady, tak jsem se cítil i poněkud zvláštně, že na ostatní působíme jako hezký pár, přitom si myslím, že mezi páry jde především o pouto a energii, který my dva vůbec nemáme a když už ano, tak úplně na hovno.
,,Jo, no, my spolu nechodíme." vyslovím.
Zaraženě jsem sledoval její zorničky, který se rozšířily a možná až nechtěně se zatvářila lítostivě.
,,Kecáš. To snad ne."
Zněla opravdu až zklamaně, což jsem vůbec nepochopil. Nicméně jsem nabral též zarmoucený pohled a přistoupil k ní krapet blíž.
,,Opravdu. Víš Jungkook je můj blízký kamarád a i když na to nevypadá, tak je dost plachý. Dělám si o něj starosti." odpovím.
Noelia byla možná až moc milá, přistoupila na mou hru tak snadno, udělala totiž také krok blíže ke mně a na moment se i rozhlédla, zda nás nikdo jiný neposlouchá, kdyby snad věřila tomu, že vedeme nějakou důležitou a citlivou debatu.
,,Fakt? Můj bože, to bych do něj taky neřekla a proč si děláš starosti?" optá se.
Musel jsem se hodně moc snažit, abych si zachoval svůj nynější výraz a nepousmál se nad tím, jakou debilitu jsem si vymyslel.
,,Chudák je už strašně dlouho sám, ale má hrozný strach oslovit nějakou holku, přitom by si přál společnost. Nevíš o nějaké dívce, která by ho chtěla?" optám se.
Chudák je hlavně kokot, který má ego v oblacích, ale vím, že se chová k ostatním hezky, takže tahle skutečnost je pravděpodobně skrytá.
,,Ty kráso, že váháš! Jeho chce každá druhá, ale nevím kterou dohodit, to je těžké rozhodnutí." odpoví.
Zatvářila se zamyšleně, kdyby si v hlavě přehrávala kandidátky a chtěla naleznout jednu, která by se k němu hodila nejlépe. Její snaha a pečlivost mi připadala roztomilá, cítil jsem se defacto i blbě, že ji využívám k něčemu jinému, jelikož byla opravdu hodná, ale nešlo to jinak.
Nabral jsem ještě zklamanější a jemnější výraz.
,,A co takhle všechny? Zní to hloupě, já vím, ale má opravdu nízké sebevědomí, vůbec si nevěří a možná by mu udělalo radost, hlavně přidalo sebejistotu, kdyby ho ty holky obklopily." vyslovím.
Já jsem měl s dívky od základky dobrý vztah, i když mě nepřitahovaly, ale to je možná i kvůli tomu, že jsem měl v sobě více ženskosti, což Jungkook nikoliv. Avšak si dodnes vzpomínám, jak byl Hoseok překvapený, když jsem mu kdysi řekl, že jdu na rande s klukem, prý to absolutně nepoznal.
,,Ježíš chudáček malý, přitom je tak hezký. Neměj obavy, všechno zařídím." vysloví.
Věnoval jsem ji vděčný úsměv.
,,Děkuji Noelia, jsi opravdu moc laskavá." odpovím.
Po chvilce jsme se rozloučili, musela totiž na přednášku a já taky, ale za chůzi si vytáhla svůj mobil a horlivě začala někomu psát, takže mi bylo jasné, že to doopravdy zařídí.
Seběhl jsem po schodech dolů, abych stihnul hodinu, která měla pouze hodinu, ale já odešel o pět minut dřív.
Jungkook měl totiž skončit ve stejnou dobu, jako já, takže jsem musel být rychlejší.
Opíral jsem se ramenem o stěnu a prsty netrpělivě ťukal do displeje telefonu, zatímco jsem čekal, až skončí přednáška. Sem tam kolem prošla dvojice dívek, některé z prvního ročníku, jiné z druhého. Tlumené hlasy a smích se rozléhaly mezi stěnami, ale mě to absolutně nezajímalo.
Mobil jsem ovšem spěšně uklidnil do kapsy, když se chodba naplnila, protože byla výuka u konce.
Otevřely se další dveře a na chodbě se objevil Jungkook, ale než si stihl uvědomit, co se děje, doslova ho obklíčilo několik holek. Některé se na něj usmívaly, jiné po něm házely pohledy, jako by se právě zjevil jejich vysněný princ a jeho tělo se napjalo, ramena se zvedla a v očích se mu na zlomek vteřiny objevil čirý šok.
Byl to přesně ten typ výrazu, kdy mozek ještě nestihl zpracovat situaci. Dvě slečny se mu doslova zavěsily do osobního prostoru, další něco nadšeně povídala a on mezi nimi vypadal jako ztracené kotě.
Musel jsem se uchechtnout, ale v tu chvíli si všiml mé přítomnosti a já, s pohledem plným pobavení, mu věnoval prostředníček.
Jungkookův šok se okamžitě přeměnil v nasraný pohled, oči se mu nepatrně přimhouřily, čelist se zatnula a měl jsem na okamžik pocit, že ke mně dojde a jednu mi natáhne.
Ale jakmile se jeho pohled znovu stočil ke slečnám, okamžitě nasadil úsměv. Přesně ten typ úsměvu, který měl působit mile a nenuceně, jenže já viděl, jak se mu pod ním škubla čelist.
Chtěl, abych to vyřešil, tak to má mít.
-
Zdravím sluníčka 🖤
už jsem oficiálně zpět, děkuji za trpělivost, díly budou vycházet zase pravidelně.
