Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pokoj byl plný pohybu a zvuků, příprava na oslavu byla v plném proudů, protože sice jsme věděli už týden dopředu, že bude nějaký večírek, tak všechno jsme nechali na poslední chvíli.
Hoseok seděl na zemi a foukal balonky tak horlivě, že to vypadalo, že mu každou chvíli rupnou v rukách.
Yoongi bez jediného slova skládal lahve alkoholu do lednice a občas si jednu přehodil mezi prsty, jako by přemýšlel, jestli si ji rovnou neotevře.
Namjoon jel s Jinem ještě do obchodu, dostali jednoduchý úkol sehnat papírové kelímky, talíře a brčka. Jenže mi Jin poslal zprávu, že jako vždy se Namjoon zakecal s prodavačem o ekologii jednorázových obalů, teď prý stojí u pokladny s látkovými ubrousky a skleněnými skleničkami, protože „přece nebudeme produkovat odpad".
A Jimin, jakožto oslavenec, v pravidelném intervalu vtrhnul do pokoje, pokaždé v jiném outfitu a dramaticky se ptal na náš názor.
Již mě ani nepřekvapilo, když se tu zjevil po desáté, přičemž rozdíl mezi dvěma outfity byl jen třeba v barvě trička nebo v tom, že si vzal jiný řetízek.
S nadšením se ptal opět na názor, ale já už se jenom zasmál a pohlédl na Hoseoka, kterému už docházel kyslík.
,,Jimine, tak po sto padesáté, vypadáš dobře, přestaň už měnit hadry, mám z tebe migrénu." vysloví.
Sám jsem moc nechápal, proč to tolik řeší, měl dobrý styl a ve všem vypadal reprezentativně.
,,Když se nebudeš umět rozhodnout, oslavíme to bez tebe." ozve se Yoongi z lednice.
Oslavenec se podíval mým směrem, kdyby všechnu důvěru vkládal do mě, ale já souhlasil se zbytkem.
,,Můžeš klidně přijít v pyžamu, stejně tě všichni uvidí ožralýho." řeknu.
Bude tu dohromady asi patnáct lidí, Jimin byl sice kamarádský, ale nechtěl pozvat lidi se kterým se moc nebaví, což jsme uvítali všichni. Hlavně si doopravdy myslím, že budou všichni podnapilí do hodiny, takže nikdo nebude řešit jestli má zlatý nebo stříbrný řetízek kolem krku.
Blonďák se zatvářil zklamaně, došlo mi, že nejspíše přál více podpory a větší zájem, když už má narozeniny, ač to byla pro nás banalita.
,,Počkej Jimine, můžeš ještě zkusit ten třetí outfit? Myslím, že byl nejlepší." řekne náhle Yoongi.
Jeho reakce mě zarazila, ale defacto udělal přesně to, co jsem měl v plánu já. Projevit zájem, aby Jimin nebyl smutný.
,,Ten bílý oversized svetr a světlé džíny? Není to moc obyč?" optá se.
Já už si ani nepamatuji, který outfit měl jako první, absolutně jsem to nevnímal a překvapilo mě, že si na to Yoongi pamatoval. Zvedl se a zavřel lednici, následně jenom ledabyle mykl s rameny a podíval se na chlapce.
,,Mně to připadalo roztomilé." vysloví.
Jimin se na něho chvilku beze slova koukal, poté se ovšem široce pousmál a nepatrně povyskočil se slovy, že moc děkuje, a utekl zase pryč.
Zakroutil jsem hlavou a vrátil se ke své práci, stál jsem u stolku a skládal jednohubky na tácy. Nevzhlédl jsem ani ve chvíli, když se dveře opět otevřely, přesunul jsem další kousek sýra na krekru a soustředil se jen na to, aby všechno bylo hezky srovnané.
Následně jsem se pustil i do krájení, jenže pak jsem koutkem oka zahlédl pohyb. Jungkook si beze slova stoupl vedle mě a natáhl se po prkénku, jako by mi chtěl pomoct.
