Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Film běžel na obrazovce, ale já se na něj nedokázal soustředit. Moje oči občas sklouzly k Jungkookovi vedle mě, k jeho soustředěnému výrazu a k ruce, která ležela jen kousek od té mojí.
Dnešní den mi připadal nesmírně hezký, kdybych si až teď uvědomil, jak může být život krásný. I přes to se mi v hlavě objevila nehezká myšlenka, která mě doprovázela již nějakou dobu.
,,Děje se něco?" promluvil Jungkook, aniž by odtrhl pohled od filmu.
Zaváhal jsem, nechtěl jsem narušovat tu klidnou atmosféru, která tu vládla, kvůli svým pocitům. On byl ovšem ten, který mě vždycky prosil, abych mluvil o věcech, který mě trápí.
,,Myslím na to, že už spolu nebudeme ve škole."
Teď už se na mě podíval a v jeho očích se mihl zájem. Skutečnost, že již bude končit, mě opravdu děsila, i když jsem měl pár přátel a pocit klidu, že nebudu sám, tak stále on byl nenahraditelný.
,,Bude to jiné, to ano. Ale pořád budu s tebou, Tae."
Opřel jsem se do pohovky a povzdechl si.
,,Vím, jen si to prostě neumím představit. Bude tam bez tebe prázdno a nikdo mě nebude tahat z vitrín."
Zasmál se a zavrtěl hlavou. Chvíli si mě jen prohlížel, než natáhl ruku a sevřel tu mou. Palcem přejel po mé kůži, pomalu a něžně, poté si mě přitáhl blíž, jeho paže se obtočila kolem mých zad a najednou jsem byl přitisknutý k jeho hrudi.
,,Možná bys měl přestat přemýšlet nad tím, co bude a soustředit se na to, co je teď," odpověděl a pak mě políbil na spánek.
Odtáhl se jen natolik, aby se naše pohledy setkaly, a posléze přitiskl svoje rty k mým. Bylo to jiné než předtím, hlubší a jistější, ale stále něžné.
Moje prsty se zaryly do jeho trička, přitáhl jsem si ho blíž a nechal se unést tou chvílí. Teplo jeho těla, způsob, jakým se jeho ruce přesunuly k mým bokům a jak si mě pevněji přitiskl k sobě. Mé srdce bilo rychle, dech se mi zadrhával, ale bylo mi to jedno, protože poprvé za celý večer jsem na budoucnost vůbec nemyslel.
