Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
J:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
J: zlato
J: můžeme probrat tvůj prapodivný vztah s vitrínou?
J: jak
J: jsi
J: se
J: tam
J: kurva
J: dostal??
T: JÁ TI TO PAK VYSVĚTLÍM
T: JENOM MI POMOC
T: Mával jsem na Yoongiho, když šel po schodech
T: ALE ASI SI MYSLEL, ŽE SE TAKHLE BAVÍM NORMÁLNĚ
T: A Jimin už šel taky domů
T: DOSTAŇ MĚ VEN
T: PROSÍM
J: proč nepíšeš rovnou mně??
J: nemám být tvůj emergency call?
T: NECHTĚL JSEM ABY JSI MĚ TAKHLE VIDĚL
T: ALE NEMÁM NA VÝBĚR
Pohled Jungkooka
Schody jsem bral po dvou a ocitl se na prázdné chodbě školy. Fascinovaně jsem zíral na svého přítele, který seděl uvnitř nové, krásně čisté vitríny, klečel tam s hadříkem v ruce a tvářil se jako kočka, co právě shodila vázu a doufá, že si toho nikdo nevšimne.
„Prosím tě, jak se ti to povedlo?" zeptám se.
Přistoupil jsem blíž, abych si ho lépe prohlédl, on zatím zhluboka vydechl a podíval se stranou.
„Chtěl jsem ji vyleštit, protože mi bylo líto, že jsme tu původní rozbili. Chtěl jsem si kleknout, abych dosáhl i na spodní část skla, ale nějak se mi povedlo skřípnout si mikinu mezi panty a když jsem ji vytáhnul, tak se to celé zaklaplo." vysloví.
Následně mi předvedl ukázku, jak chce otevřít dveře, ale ani se nehnuly. Snažil jsem se, opravdu, ale smích mi stejně unikl z hrdla, když jsem si ho představil, jak nadšeně vyleští sklo, jen aby zjistil, že se stal jeho nedobrovolnou součástí.
„Nesměj se!" vyjel na mě.
Jeho rozhořčení bylo mírně oslabeno tím, že měl nos přitisknutý na sklo. Mé srdce se stejně trochu sevřelo, myslel to v dobrém, chtěl pomoct, ale stále mi připadalo úsměvné, jak dopadl.
„Víš, co je na tom nejhorší?" opřel jsem si čelo o sklo a podíval se mu přímo do očí. „Že mě to vlastně vůbec nepřekvapuje."
Taehyung se uchechtl a prsty zaklepal na vnitřní stěnu vitríny. Přešel jsem k dvířkám a pokusil se je otevřít, ale nehnuly se ani o milimetr. Zkusil jsem ještě pár způsobů, jak otevřít dveře, ale žádný nefungoval, byly kdyby zamčený, což mi nedávalo smysl. Rozhlédl jsem se, škola už byla téměř prázdná, ozvěna našich hlasů se odrážela od zdí.
„Otoč se zlato a zakryj si obličej," vyslovím.
Zhluboka jsem se nadechl a přejel rukou po rámu skleněné vitríny. Nebylo to nijak pevné, ale i tak mi bylo jasné, že se mi to nebude dařit rozbít jen tak.
,,Jungkookie, co máš v plánu?"
Podíval jsem se zpátky na svého přítele, který začínal vypadat trochu nervózně.
„Budu muset rozbít další vitrínu," odpovím.
Daroval mi překvapený pohled a již pootevřel svoje rty, že mi můj plán nejspíše vymluví, ale nakonec mlčel, jelikož mu nejspíše došlo, že jiné východisko nebylo.
Když se natočil ke stěně vitríny, odpočítal jsem v duchu do tří a pak do skla udeřil loktem. Prasklina se rozběhla napříč vitrínou a ozvalo se duté křupnutí.
„Au," sykl jsem a zatřásl rukou.
Taehyung se na mě přes rameno vyděšeně podíval. „Nekrvácíš, že ne?"
„Ne, ty se hlavně otoč ale," zamručel jsem a udeřil znovu.
Udeřil jsem se silou několikrát, dokud se sklo konečně neroztříštilo na kusy. Pohotově jsem uskočil, když se střepy rozletěly po podlaze, ale po chvilce bylo opět ticho.
Taehyung se na mě opět podíval, podal jsem mu ruku, aby mohl pomalu vylézt ven, oprášil si pak kalhoty a protáhl ruce nad hlavou.
Zamračil jsem se a cvrnkl ho do čela.
„Příště si laskavě najdi jinou zábavu," řeknu.
Ihned si promnul postihnuté místo a věnoval mi omluvný pohled.
„Počkej," chytil jsem ho jemně za bradu a naklonil si ho blíž ke světlu. „Jsi v pohodě? Nemáš někde střep?"
Překvapeně zamrkal. „Myslím, že ne?"
Přejel jsem mu rukou po ramenou, zkontroloval látku jeho mikiny a pak se naklonil ještě blíž, abych se podíval na jeho vlasy. Jemně jsem mu do nich vjel prsty, hledal drobné kousky skla, ale nic jsem neviděl.
Taehyung se jen usmál, naklonil se blíž a krátce mě políbil na tvář.
