Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohled Taehyunga
Seděl jsem na jeho gauči a oči přilepené na jeho pohyby v kuchyni. Černé vlasy mu spadaly do očí, když se naklonil nad sporák, a já nemohl odtrhnout pohled.
Došlo mi, že bych se měl cítit uvolněně, konečně to všechno bylo venku, ale místo toho jsem měl v hlavě chaos.
Jak to mezi námi vlastně teď je?
Připravoval jídlo, občas ke mně hodil letmý pohled, laskavý úsměv či ledabylé mrknutí, byl klidný, vždycky jsem ho vnímal jako kluka, který je vyrovnaný a nebojí se říct, co si myslí, ale dneska to bylo jiné a nebo to možná jen já cítil jinak.
Nebyl jsem na něho naštvaný, i když mi neřekl pravdu. Naopak mě v něčem fascinovalo, že jsem si nevědomě oblíbil toho samého člověka. Bylo však pro mě těžké najít jakousi rovnováhu, jak bych měl teď mluvit s tím klukem, kterého jsem viděl v reálu? Byl to on, ale zároveň jsem měl před očima i tu osobu, s kterou jsem si psal. Oba dva najednou.
Snažil jsem se zahodit myšlenky, které mi pořád kroužily hlavou, ale bylo to náročné.
Tak jsem prostě vzal telefon.
Možná to byla ta nejjednodušší věc, co jsem mohl udělat, byl to návrat k něčemu, co jsem znal. Když jsem si s ním psal, byl jsem jiný. Nemusel jsem se bát, nemusel jsem mít nervy z každého pohledu. Měl jsem pocit, že můžu být sám sebou, protože jsem si pořád myslel, že si píšu s kamarádem.
T: JSEM TEĎ KRAPET ZMATENÝ
Jungkook přestal připravovat jídlo, podíval se na svůj mobil a v sekundě mi věnoval nechápavý pohled.
„Co blbneš Taehyungie? Vždyť jsem nedaleko od tebe," vysloví.
Na jeho rtech se i přesto rozlehl úsměv, já mu vrátil o ten větší, ale nic mu neřekl a počkal, až se naladí na tu stejnou vlnu. Netrvalo to dlouho a loktem se opřel o kuchyňskou linku, vzal svůj mobil a začal odepisovat.
J: proč jsi zmatený?
K: Z JUNGKOOKA
Periferně jsem viděl, že se na mě podíval, chudák byl asi mimo a nechápal, co se děje.
J: co ti ten chlap provedl?
J: pověz mi to 💅
Neubránil jsem se úsměvu, ale na moment stejně zaváhal.
T: On mi jednou napsal, že se mu líbím už dlouho
J: no teda, ten má ale vkus
J: vůbec se mu nedivím
T: Že jo? Fakt kvalitní člověk🤭
T: NO ALE
T: Od té doby se cítím jako NPC ve vlastní hře
T: Prostě běhám dokola jako debil a čekám, až mi někdo zadá další quest
J: zajímavé přirovnání
J: a ten quest má být co?
T: NO TO BYCH PRÁVĚ RÁD VĚDĚL😭
J: hm
J: a co takhle
J: třeba nevím
J: říct Jungkookovi co si přeješ?
J: nebo co si může dovolit?
T: PŘÍLIŠ RISKANTNÍ
T: Potřebuju nejdřív vedlejší mise
T: Nějakou nápovědu
J: nápovědu jo?
J: napovím ti klidně já
J: když se dva lidi mají rádi, obvykle to znamená, že chtějí spolu prožít všechno
T: WOW
T: ŠOKUJÍCÍ ODHALENÍ
T: Ale jak k tomu dojdou?
T: Co když třeba jeden z nich neví, že s ním chce prožít vše?
J: tak v tom případě ten první dělá něco fakt na hovno
T: NE!
T: TO ROZHODNĚ NEDĚLÁ!
T: Jenom možná trošičku vynechal info, jak to mezi sebou máme
