Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohled Jungkooka
I po půl hodině byl nehorázně nervózní, i když se už odhodlal k mluvení.
Položil jsem ruce na lavici, načež se nepatrně odtáhl, aby se mě snad omylem nedotkl, přitom bych uvítal pravý opak a stydlivě sklopil pohled.
,,Máš hezký náramek," vysloví.
Nevědomky jsem sklopil pohled ke svým rukám. Na pravém zápěstí jsem měl opravdu kožený náramek, který jsem si pořídil už před rokem a stal se mou součástí.
,,Děkuji, máš v oblibě černou?" optám se.
Chvilku ještě sledoval moje ruce a já si vzpomněl na jeho zprávu, jak byl vystříkaný z toho, že mám vystouplé žíly. Vědomě jsem je zatnul, aby byly ještě viditelnější.
Chudák nevěděl, kam uhnout pohledem, a jeho obličej patrně ještě víc zrudl.
,,Ano," odpoví.
Jemně se pousmál, ale dál se díval na nějaký záchytný bod.
,,Ale hádám, že žlutou máš nejraději," řeknu.
Pohotově zvedl hlavu. Konečně na moment přestal přemýšlet, nevnímal okolnosti a předvedl čistou, nefalšovanou reakci.
,,Jak to víš?"
Pousmál jsem se, jak byl překvapený. Nenosil žluté oblečení, ale vždycky u sebe měl matně žlutou termosku s kávou, žlutý poznámkový blok, který většinou nosil v ruce, ne v tašce, a především mi od začátku posílal žluté srdíčko.
,,Vlastníš dost žlutých věcí, tak jsem si tipnul."
Moc se mi líbil jeho pohled, jeho oči, když zůstal sám sebou a nesnažil se hrát na vyrovnaného člověka.
,,To máš vlastně pravdu! Žlutá je barva pro gaye."
Jakmile domluvil, tak zcela zblednul, když mu nejspíše došlo, že mi prozradil něco, co již vím dávno, ale on o tom neměl tušení.
,,Jsem sice gay, ale žlutou úplně moc nemusím," odpovím.
Jeho zorničky se rozšířily a nevědomky se posadil normálně, blíž ke mně, a přestal se tak intenzivně opírat o židli.
,,Kecáš."
Cukl mi pravý koutek nahoru. Ten tón, jakým to řekl, tak vážně, skoro nevěřícně, byl k nezaplacení.
,,Ne, mám rád černou, bílou a šedou."
Bylo mi jasné, že myslel něco jiného, ale bavil mě ten pohled, jak opět znejistěl, když mu došlo, že to bude muset říct nahlas.
,,Já myslel to... no, to, že j-jsi gay."
Mluvil tak potichu a opatrně, kdyby se snad bál, že mi řekne něco nevhodného.
,,Nelžu ti. Jsem gay, ale žádného partnera nemám," odpovím.
Měl jsem potřebu mu to zdůraznit a především jsem měl pocit, že bude více než rád, že to uslyší.
,,Oh."
Jeho oči zářily. I tak ale sklopil pohled, aby zakryl červené líce, a vnitřně kousal svůj spodní ret, jako by se tím chtěl uklidnit.
,,Taehyungu, přestaň být tak zatraceně roztomilý nebo-"
,,Tak, čas vypršel. Doufám, že jste tenhle čas nepromarnili jen zíráním na zeď."
Blonďák se spěšně zvedl, když do místnosti vstoupil profesor, ihned se rozešel k němu a uklonil se, když mu podal mobil.
Párkrát jsem s prsty ťukl do lavice, než jsem se zvedl též, jelikož mi došlo, že jsem to málem posral a nahodil úsměv, když jsem s ním navázal oční kontakt.
,,Hezký víkend, Taehyungie."
Definitivně vypadal jako rajče, ale i tak mi popřál hezký víkend zpátky a rozloučil se i s učitelem, než vyběhl z místnosti.
Profesor mi věnoval nechápavý pohled. Pomalu jsem k němu přistoupil, převzal si svůj mobil, zapnul zvuk a strčil ho do zadní kapsy.
,,Je krapet plachý," řeknu.
Následně jsem se s ním rozloučil a opustil učebnu. Jenže sotva jsem vyšel na chodbu, okamžitě jsem se zastavil. Můj zadek nepřetržitě vibroval a bylo mi naprosto jasné, kdo mi píše.
