Nicole

Stála jsem tam a koukala na Lisu, která mě už pohledem prosila o pomoc. Lisinu tetu Julii jsem už znala, ale ty dva ne.

„Jsem Nicole, Lisina kamarádka," usmála jsem se.

Po chvíli u mě stáli oba mladíci. Ten první se zvlášť hezkým přízvukem se mi představil jako Joseph a ten druhý slaďouš jako Nathaniel. Když už jsem věděla, kdo to je a hlavně viděla jak se Lisa tváři, napadla mě jen jedna věc. Pozvat je na oběd. Musela jsem jí donutit, aby se víc otevřela a snažila se spřátelit s kolegy. To jsem však nevěděla, že ji to bude až tak moc vadit. Dokonce ani ten oběd si nedala a jen stála opodál. Při obědě jsem si s nimi dobře popovídala a po očku sledovala Lisu, která nevypadala dvakrát nadšeně.

Po jídle jsem posbírala talíře a zasmála se vtipné poznámce, kterou utrousil Joseph. Snažila jsem se pak trochu Lisu dokopat k tomu, aby aspoň něco odpověděla. Nakonec se všichni tři zvedli a zamířili ven. Rozloučila jsem se s nimi.

„Určitě se ještě potkáme," culil se na mě Nate.

Pousmála jsem se a pak zavřela dveře, ten jeho sladky úsměv, nešlo dostat z hlavy. Po tom všem co se stalo s Marcem, jsem si řekla, že s chlapama končím, ale tomu jeho úsměvu nešlo odolat. Jen co jsem dosnila svůj sen, se na mě Lisa obořila. Snažila jsem se jí vysvětlit, že to všechno je pro její dobro, když teď má být ta velká herečka, musí si zvykat na víc lidí kolem sebe. A já jsem tu od toho, abych jí pomohla.

Nakonec jsme se obě odebraly do obývacího pokoje s tím, že si zkoukneme nějaký film.

„Že je zlatý?" řekla jsem po chvíli a šťouchla ji.

„Kdo?" koukala na mě.

„Juliin pes," převrátila jsem očima. „No kdo asi. Nate."

Nemohla jsem na něj přestat myslet. Pořád jsem měla před očima jeho úsměv. Ale to bylo tak všechno. Nestála jsem o dalšího kluka, který se bude tvářit, že ho zajímám a pak mě podvede.

„Tobě stačí půl hodina, abys zjistila, kdo je zlatý a kdo ne?"

Usmála jsem se. Měla pravdu, občas mi stačí i míň, na to abych zjistila, jaký je člověk obecně, jaký je neskutečnosti, na to potřebuju více času. Nejednou jsem se pořádně spálila.

„No a tobě stačí 10 sekund na to, abys každého hned odepsala, mně stačí půl hodina, abych zjistila, kdo je zlatý."

Pak jsme se ještě nějakou chvíli pošťuchovaly a nakonec to skončilo tak, že jsme obě naoko uraženě mlčely. Jenže ani tohle nám nikdy moc dlouho nevydrželo. Když mi nabídla přečtení scénáře k první části, dělala jsem, že ji dál ignoruju. Nemínila jsem ji nechat vyhrát, jenže když zmínila Nata, promluvila jsem.

Nakonec jsme se odebraly do pokoje, kde jsme si par hodin hrály na herečky. Dokonale jsme se bavily a já aspoň na chvíli zapomněla, na své starosti a trápení. Po tom co jsem jí slíbila, že s ní zítra půjdu, jsme si lehly. Lisa usnula hned, teda aspoň jsem si to myslela, podle jejího oddechování. Já sama zavřela oči. Najednou na mě padla zase ta úzkost a smutek. Otočila jsem se na bok a z očí mi začaly padat slzy. Tiše, aby mě nikdo neslyšel, jsem plakala do polštáře. Nakonec jsem usnula někde nad ránem.

Když jsem se probudila, Lisa už byla dávno vzhůru.

„No tak lenochu, vstávej, musíme jít nebo mě Julie zabije, že jdu pozdě," usmála se a sedla si na postel.

Long Road to Happiness [TVD ff - CZ] ✔️Přečti si tento příběh ZDARMA!