Nicole

Sobotní ráno, pro někoho normální den, pro mě den, kdy moje nejlepší kamarádka odlétá do Ameriky za svou tetou. Bude mi strašně chybět, ona jediná mi rozuměla, věděla moje tajemství a pomáhala mi v těžkých chvílích.

Zrovna jsem seděla u snídaně a přemýšlela o tom, jestli je vážně pravda, že už odjela, když jsem ze shora uslyšela otcův rozzuřený hlas. Opět se s matkou hádali. Jejich hádky trvaly už několik měsíců. Ze začátku se krotili, ale pak už jim to bylo jedno. Křičeli po sobě ty nejhnusnější nadávky, dělali si naschvály, až jednoho dne otec požádal o rozvod. Po tom hádky na chvíli přestaly, ale nevydrželo to dlouho. Opět se začali hádat, hlavně o dům, ze kterého se ani jeden nechtěl vystěhovat a věci, které si kdo vezme po rozvodu. A co bylo nejhorší? To, že já, vlastní dcera jsem jim byla zcela ukradená, nevšímali si mě sotva semnou promluvili. Táta se začal tahat se svou sekretářkou z práce a máma si užívala bujaré večírky se svými „úžasnými" kamarádkami. Byli jim jedno jak je mě, jak se cítím a jak mě jejich hádky bolí.

Rychle jsem dosnídala, hodila na sebe šortky a triko a vyběhla z domu. Už jsem nemohla dál poslouchat, to co se dělo doma. Nešlo to. Neměla jsem ani kam jít. Lisa už dávno seděla v letadle a druhý člověk, kterého jsem měla, mě podvedl. Byla jsem naprosto sama. Toulala jsem se ulicemi a snažila se přijít na jiné myšlenky. Sedla jsem si do parku a pustila si písničky v mobilu. Seděla jsem tam pár hodin, poslouchala, pozorovala lidi a hlavně přemýšlela. Když už mi začalo být chladno a měla jsem hlad, vstala jsem a zamířila domů doufajíc, že už tam nikoho nepotkám. Cestou jsem si ještě koupila pizzu a půjčila film.

Došla jsem k domu, auta rodičů byly pryč, což znamenalo jedno. Dům je prázdná a ja budu mít klid. Sedla jsem si do obýváku na pohovku, otevřela víno a dala si pizzu na talíř a pustila film. Vzala jsem si kus pizzy do jedné ruky a skleničku vína do druhé a začala sledovat film. Asi v polovině filmu jsem nakonec usnula. V noci mě probudil mobil, který vyzváněl jako šílená. Věděla jsem přesně kdo to je, v takovou dobu vždy volala jen jedna osoba, Lisa. Natáhla jsem se pro mobil na stůl a zvedla to.

„Nicole, prosím, přijeď pro mě," zněl její hlas na druhé straně skoro, jakoby plakala.

„Liso, zlatíčko co se děje?" zeptala jsem se rozespale a posadila se.

„Přijď, prosím," její hlas zněl dost naléhavě.

„Dobře... tak já... já si půjdu hned zarezervovat první let a rychle se sbalím," řekla jsem a vstala, zamířila jsem do pokoje.

„Jsi moje zlatíčko, budu tě čekat na letišti, řekla tiše a vzlykla.

„Fajn, ale už nesmutni, budu tam co nejrychleji," řekla jsem, zavěsila a vběhla do pokoje.

I hned jsem si zarezervovala první brzký let. Pak jsem se svlékla a zalezla do sprchy. Ta mě trošku probrala. Jen tak jsem tam stála a nechala na sebe padat kapky vody. Po chvíli jsem konečně vylezla ven, zabalila se do ručníku a vešla do pokoje. Na postel jsem si položila tašku a začala pomalu balit. Nevěděla jsem, jak dlouho se tam zdržím, tak jsem si balila jen nutné věci jako kosmetiku, pak kusu oblečení, atd. Když už jsem si byla jistá, že mám všechno, uslyšela jsem zezdola zvuky, zřejmě někdo přišel, jak nečekané. Osušila jsem si vlasy, rozčesala je a namalovala se. Ze šatníku jsem si vzala černé šortky a bílé tílko a obula lehké letní sandály. Vzala si sbalenou tašku a šla dolů. Když jsem došla dolů, položila jsem si tašku na zem a ještě kontrolovala, jestli mám všechny doklady a peníze v kabelce.

Long Road to Happiness [TVD ff - CZ] ✔️Přečti si tento příběh ZDARMA!