Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 31

Já jsem se v rychlosti nachystal, Julie na sobě doladila pár posledních detailů a hned, když nám taxík zavolal, že čeká dole, vydali jsme se směr Lucerna. Cesta trvala dvacet minut. ,,Tak jsme tady. Připravená?" ujistil jsem se. Julie přikývla. Hned, když jsme vystoupili, ozvalo se pár cvaknutí foťáků a naše oči oslepily blesky. Cítil jsem, jak se ke mně instinktivně přitiskla. ,,V pohodě?"

,,Jo, neboj," odpověděla mi.

Když jsme došli dovnitř, pozdravil jsem se s každým, koho jsem potkal. Su pyšnej, že to Julie bez problému zvládala. Po dlouhých desíti minutách ve vestibulu Lucerny, jsme se dostali do velkého sálu. Netušil jsem, kde sedíme, ale mávající Kara nám to o dost ulehčil.

,,Nazdar kapitáne!" houkl Adam a jeho pohled sjel na mě.

,,Toto je Julie," představil jsem ji. Julie se neustále usmívala a nešlo na ní absolutně poznat, že tyto situace nejsou nic pro ni.

Kara k ní natáhl ruku. ,,Adam," představil se. ,,Tohle je moje Sabča," představil ji oficiálně. Musel jsem zatnout ruku v pěst, když jsem si představil, kolik situací už s Karolínou spáchala a Julie kvůli nim byla smutná. Ta ale ruku přijala a zatřásla si s tou Sabininou. Sabina se na ni usmívala jako měsíček na hnoji. Nedokázal jsem v tu chvíli rozeznat, jak moc upřímně to bylo myšleno.

U stolu jsme seděli ještě s Viťasem, Panym, Kuchtičem a jejich přítelkyněmi. Julii jsem všem popředstavoval a konečně jsme v klidu usedli na svá místa. ,,Zvládáš to?" šeptl jsem jí.

Přikývla. ,,Líp než bych čekala," přiznala mi. Letmo jsem ji políbil na líčko, což většina mých spoluhráčů okamžitě měla potřebu okomentovat.

,,Je to divný tě vidět s holkou, Krejdo," spustil Kuchtič. ,,Už jsem tě nějakou dobu podezíral, že jsi na kluky," dodal se smíchem.

Protočil jsem nad ním se smíchem očima. ,,A tajně si doufal, že chcu tebe, co?" vrátil jsem mu.

,,No kdoví jak to je," ozvala se najednou Julie se smíchem. ,,Přece jenom mě musel sejmout míčem a dostat do nemocnice, aby s nějakou holkou vůbec přišel do styku," dobírala si mě.

,,Hej! Ty máš být na mojí straně," ohradil jsem se dotčeně.

Všichni vypukli v hlasitý smích. ,,No Krejdo, už teď se mi líbí," ustrousil Kuchtič lichotku směrem k mojí slečně.

,,Takže ty jsi ta trefená," vyjekla najednou Viťasova Ester jako by se jí v hlavě najednou rozsvítila žárovka.

Julie přikývla. ,,A poznamenalo mě to natolik, že tu teď sedím s vámi u jednoho stolu," dodala.

Zanedlouho následoval začátek programu. Zprvu byly na řadě oficiality, kdy promluvili majitelé, Rosa, trenér a nakonec jsem šel na řadu já. Julie mě na kuráž políbila. Vstal jsem, po cestě jsem si zapnul knoflík od saka, až jsem došel k pultíku s mikrofonem. ,,Ehm takže, dobrý večer," začal jsem svůj monolog. ,,Protože su nejchytřejší z kabiny, mám tu čest vám tady dneska říct pár slov," neodpustil jsem si vtip na úvod. Celý sál se zasmál. Vzhledem k tomu, že mě všichni zúčastnění moc dobře znají, mohl jsme si to dovolit. Ve zkratce jsem za sebe a za kluky poděkoval trenérům, vedení, našim drahým polovičkám a popřál všem šťastné a veselé.

,,Málem jsem uronil slzu, Krejdo," zahrál Kuchtič, když jsem si usedl zpět ke stolu. ,,Byl to doják."

Po oficialitách následoval krátký koncert skupiny Lucie, a hned poté začala volná zábava, na kterou jsem se těšil. Všichni se rozprchli k baru nebo na raut, a tak jsme na chvíli s Julií zůstali sami. ,,Napadlo mě, co kdybychom po Vánocích někam odletěli?" navrhl jsem jí.

Julie na mě překvapeně zůstala zírat. ,,Nemám na to peníze," vydechla upřímně.

,,Byl by to dárek ode mě," usmál jsem se na ni a pohladil ji po stehně.

Julie začala záporně kroutit hlavou. ,,Už jsi mi dal ten kožich! To byl přece předčasný dárek k Vánocům," vyhrkla.

,,Dobře," přikývl jsem. ,,Tak to ber tak, že su vrcholový sportovec a potřebuju v pauze dovolenou," šel jsem na to jinak. ,,A přece moje přítelkyně nebude sedět sama doma."

,,Takže už si říkáme přítel a přítelkyně?" narážela na to, že jsme se ani jeden toho druhého oficiálně nezeptali. Prostě to tak nějak vyplynulo.

,,Jen, jestli se mnou poletíš!" zasmál jsem se.

,,Ehm, ehm," odkašlal si někdo za námi. Oba jsme škubli hlavou směrem za ženským hlasem. ,,Čau Láďo," pozdravila mě dotyčná. ,,Nepředstavíš nás?" zeptala se se značnou dávkou ironie v hlase.