Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hluk kolem mě se mísil do jedné velké směsice hlasů a hudby, ale já jsem nevěnoval pozornost ani jednomu, stál jsem vzadu, opřený o stěnu, se skleničkou v ruce a jen sledoval dění před sebou.
Jimin seděl uprostřed místnosti na gauči, obklopen přáteli a s nadšeným úsměvem rozbaloval jeden dárek za druhým.
,,Wow, Jine, tohle je fakt drahý!"
Jeho pohled byl unešený, užasle vydechl, když vytáhl z krabice parfém v elegantním balení.
Bylo hezké sledovat jeho radost, jak byl ze všeho šťastný a radostně poděkoval každému, kdo mu něco daroval.
Od Namjoona dostal knihu, bylo na ní napsané něco ve francouzštině, takže jsem ani netušil, o čem je, ale Jimin vypadal nesmírně spokojeně a vyptával se, kde ji objevil.
Další přišla na řadu obálka od Yoongiho. Jimin ji nechápavě otevřel, nakouknul dovnitř a pak se na něj vyjeveně podíval.
„Kup si něco hezkého."
Yoongi ledabyle pokrčil rameny a napil se piva, byl to přesně jeho styl řešení dárků, peníze. Připadalo mu prý zbytečný vybírat nějakou drobnost a já ho defacto chápal, Jimina známe krátce a moc nevíme, co by se mu mohlo hodit nebo udělat radost, takže to vyřešil vcelku dobře.
Ostatní se zasmáli a Jimin v rozpacích poděkoval, než se vrhnul na další rozbalování. Já se ani nepohnul, věděl jsem, že přijde chvíle, kdy dojde i na můj dárek a v břiše se mi vytvořil nepříjemný uzel.
Neměl jsem pro něj to, co jsem původně chtěl.
Ta sněhová koule se rozbila a i když jsem se chtěl vrátit do toho malého obchůdku, tak jsem ho již nenaleznul. Vím, že byl v nějaké uličce, že jsem měl někde zahnout, ale už jsem si nevzpomněl a tak jsem neměl šanci ji znovu koupit. Místo toho jsem sehnal sošku, aspoň něco, co si mohl taky vystavit, ale nebylo to ono.
A teď, když Jimin sahal po tašce s mým jménem, jsem se neubránil pocitu, že bych se nejradši vypařil.
„Od Taehyunga." zahlásil nadšeně.
Chtěl jsem se více propadnout pod zem, když se na mě s úsměvem všichni podívali a já byl jistě červený až za ušima, i přes to jsem nepatrně zvedl skleničku a přiznal, že jo, to jsem já.
Jimin vytáhl pečlivě zabalenou sošku, rozbalil ji a podíval se na ni se zaujetím. Ihned se pousmál a řekl, jak je krásný, a já chtěl jenom kývnout a být rád, že to prošlo, ale pak se v tašce pohnul další balíček.
Blonďák vytáhl něco menšího, něco, co jsem tam rozhodně nedal. Sněhovou kouli. Na vteřinu jsem ztuhl, byla to přesně ta koule, kterou jsem mu chtěl dát.
Jimin nadšeně zatřásl kuličkou a sledoval, jak uvnitř víří drobné vločky a pak doslova vykřikl nadšením, když zjistil, že je k ní i stojan, aby mohla levitovat ve vzduchu.
