Naše Cesty / Draco Malfoy FF

1. Část - Kapitola druhá

Vydala se tedy " hlavně nenápadně " přímo naproti chlapci do toho velkého shluku kouzelníků před sídlem Denního  Věštce. Z prvu si velmi sebevědomě razila cestu davem, ale jakmile spatřila chlapce, zvolnila tempo. Už si nebyla tak jistá, že to co dělá se jí povede. Ale jak vždycky říkává její milovaný bratříček " I mistr tesař se někdy utne. " Což samozřejmě ona mistr byla. Přecejen se jí ale toto zdálo jako moc velké sousto. Kdyby na ní totiž přišli, zrovna čistokrevní a ještě uprostřed zaplněné ulice. Nemá ani páru, co by se mohlo stát. Jen ví že nic dobrého by to nebylo. Ale brácha jí věří, takže ona taky.

S pozvednutím ramen se zhluboka nadechla, prudce vydechla a svěsila ruce podél těla. Doufala že jí to jako vždy pomůže zbavit se alespoň trochu stresu. Už byla kousek od něj, nebylo cesty zpět. Díval se do země, ruce svěšené, uvolněný postoj, jen ten zadumaný až smutný výraz.

„ Tak jo. ” vydechla neslyšně.

Krok číslo jedna - zaujmout, rozhodit, odvést pozornost.

Když se prodírala těsně vedle chlapce, schválně zavrávorala a vší svojí dětskou silo do klučíka strčila ramenem. Chlapec také zavrávoral, uskočil a leknutím oddělil ruce od těla. Dívka, ještě v polopohybu její mistrovské otočky se mu teď dívala do zad. 

Krok číslo dva - jednat.

Využila momentu kdy se na ní ještě stále zmatený kluk nedíval a sáhla mu do kapsy. Nahmatala hodně galeonů ale stejně si vzala pouze jeden, který strčila do kapsy svých šatiček. Dokončila otočku a ještě stále s rukou v kapse se už dívala do pronikavých, bledě modrých očí.

Krok číslo tři - zahrát divadýlko, a nebo v tom horším případě, prostě zdrhat.

„ Promiň ! ” Vyhrkla upřímně dívka, protože se ve skutečnosti omlouvala za to, že ho právě okradla.

„ Je tady strašně moc lidí, cejtím se tu normálně jak skřítek mezi obrama. ”
Pousmála se nevině. Potřebovala zjistit jak na tom je. Strachovala se ale zbytečně.
„ To teda ! ” ušklíbl se na ni chlapec. Pak jeho tváře zase poklesly do smutně zamýšleného pohledu.

Nic netuší.

Mise splněna.

„ Mimochodem, já jsem Mabel. ” Natáhla ke chlápci ruku. Ještě se jí nikam nechtělo a klučina vypadal docela fajn.

„ Já jsem Draco, Draco Malfoy. ” zašklebil se, a potřásl si s ní rukou.

                                 ***

Když se Mabel v davu ztratila svému bratru z dohledu, jeho pozornost zaujala dvojice dospělých luxusně oděných mužů. Se znechucením v tváři je chvíli pozoroval než se podíval na hodinky. 16:08. Rozhlédne se znovu po ulici, očima vyhledá sestru, je v pořádku, baví se. Jeho však nezahlédl, ten hňup má zase zpoždění. Vrátil pohled k bohatým čistokrevným kouzelníkům.

„ Však na vás taky dojde ”

                                 ***
„ Kam máš namířeno? Pokud to není tajné ” Ptá se Mabel a spiklenecky si promne ruce.

„ Nevím. ” řekne chlapec a uhladí si hábit.

„ Ty máš teda náladu ” Zamračí se dívka a dá si ruce v bok „ Budu tě muset nějak rozzveselit ” Zamyslí se.

„ O nic takového nestojím ” Odvětí Draco a probodne Mabel ledovým pohledem.

„ To mě nezajímá ” Dívka stále neztrácí hravost, a vítězně se usmívá.