For every story tagged #WattPride this month, Wattpad will donate $1 to the ILGA
Pen Your Pride

Why? Because of you... (Jednodílovka)

87 13 7

„Vstávej do práce nebo zaspíš!" křikla na mě mamka z kuchyně. Promnula jsem si oči a znuděně se zvedla z postele. Můžu být ráda, že mě cestou do koupelny neviděla. Když jsem vešla do koupelny spatřila jsem svůj odraz v zrcadle. „No ty teda vypadáš..." viděla jsem sebe. Pocuchané krátké tmavé vlasy do fialova jsem si učesala a trochu natupírovala. Oblékla jsem si černé tričko, krátké černé legíny a přehodila si přes ramena tmavý svetřík s dlouhými rukávy. Sbalila jsem si tašku s věcmi do práce, zastavila se v kuchyni pro připravenou svačinu a pozdravila se s mamkou.

Nikdo ale netušil, že tohle byl můj poslední den. „Den, kdy ostatní naposledy uvidím..." řekla jsem si v duchu. S úsměvem na tváři jsem se rozloučila s mamkou a šla do práce. V práci jsem potkala ty samé lidi jako vždycky. Sem tam na mě nechali ten křivý pohled a za zády mě pomlouvali. No a? Ať si pomlouvali, bylo mi to jedno. Stejně tento den byl pro mě můj poslední...

Jakmile mi práce skončila, šla jsem domů. Nedalo mi to a jako každý den jsem šla do parku. Bylo to pro mě to nejkrásnější místo, které jsem navštěvovala častěji. Bylo to pro mě takové zázemí. Sedla jsem si na břeh k řece a vytáhla z tašky papír a propisku. Přemýšlela jsem co napsat, ale nakonec jsem naškrábala svým krasopisem nějakou větu. „Doufám, že si to někdo přečte..." řekla jsem si nahlas a papír složila do obálky, kterou jsem i následně zalepila. Dala jsem obálku do tašky a lehla jsem si do trávy. Vnímala jsem ten čerstvý vzduch a zpěv ptáčků. Cítila jsem se volná. Vždycky jsem věřila na nějaké kouzelné místo a doufala jsem, že se jednou na něj dostanu.  

Cestou jsem ale narazila na někoho, koho jsem nechtěla vidět. Už nikdy... Potkala jsem jí... Jí, která mi ranila srdce. Pořád jsem jí měla někde hluboko ve svém srdci ráda, ale ona mě ne. Možná ona mě ráda viděla, ale já ji v tu chvíli ne. Beze slov jsme se jedna na druhou dívaly. Chystala jsem se odejít, ale vší silou mě chytla za zápěstí. „Au!" sykla jsem bolestí. Vyhrnula mi rukáv a zděsila se. „Proč to děláš?" zeptala se mě, když uviděla mé rozškrábané zápěstí na levé ruce. „Co je ti do toho! Nech mě být..." trhla jsem s rukou a šla jsem od ní dál. Při pohledu do jejích očí mi začaly padat slzy velké jako hrachy. Utíkala jsem tak rychle, co mi dech stačil. V tu chvíli mi to bylo jedno, jestli jsem si  vydýchala plíce nebo ne. Jediné jsem chtěla, být od ní co nejdál daleko. Nesetkat se s ní už nikdy více... ani s ostatními, nevěřila jsem nikomu. Nechtěla jsem už zažít trápení, slzy... I když to moc bolelo.

Vyběhla jsem schody nahoru a zavřela se v pokoji. Obálku jsem položila na svou ustlanou postel. Po chvilce jsem si naposledy prohlédla můj pokoj a šla pryč. Nikdo nebyl doma, jediné štěstí... Utíkala jsem až na to nejvzdálenější místo, k vysokému útesu.

Stála jsem zády na okraji útesu. Vítr duněl do mořských vln a příliv dával o sobě vědět. Oblohu lemovaly sluneční paprsky, které prosvítaly skrz zataženou oblohu. Vyťukala jsem zprávu se slovy ‚Sbohem...' a poslala ji každému, i jí... Nechala jsem stékat slzy po tváři. Tentokrát jsem věděla, že mi už nikdo nemohl pomoci. Byla jsem rozhodnutá to udělat. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu přivřela oči.

V tu chvíli jsem padala až na samé dno. Moje oči se pomalu zavíraly, někdo stál na kraji útesu. Ale nedokázala jsem poznat, kdo to byl. Oči se mi pomalu zavřely a já ucítila náraz do hlavy. Pak už jen tma. Byl konec.

***

Snad jsem nikoho tím neranila, ale trochu se v té holce vidím. Omlouvám se, ale musela jsem se takhle aspoň vypsat. Je jasný, že mě trápí hodně věcí, ale já pořád s tím nějak bojuju a přesto jsem tady mezi vámi. Nemám to jednoduché, tentokrát ale opravdu ne. Néé nebudu tady psát také slohovky svého výkecu, když mým slovům už jen málokdo věří, až na dva lidi které zmiňovat nebudu. Oni to sami moc dobře vědí. A děkuju vám, že vůbec někdo takový existuje. :3 Omlouvám se jestli tenhle příběh někoho zklamal... Vřelé díky za přečtení a votes. Miyoko 

Why? Because of you...Přečti si tento příběh ZDARMA!