Tired Tired Sea (larry ff) - CZ PŘEKLAD

Chapter 8

Hello hello, ano, skutečně jste se dočkali a po ROCE, jednom měsíci a 25 dnech KONEČNĚ vydávám další kapitolu TTS. Nesmírně se omlouvám za tak příšerné čekání, ale celá tahle uplynulá doba mi neskutečně dávala na zadek, takže jsem na překládání neměla vůbec chuť ani energii, převážně tedy kvůli náhlému úmrtí Liama a pocitu, že pokračovat v překládání jako než se to stalo by bylo vůči němu jako zrada, ale i když jsem se z toho ještě ani omylem nedostala a navíc mi minulý týden v pátek zničehonic zemřel pejsek, s jakým jsem strávila celých 9,5 roku života což byla další nepopsatelná rána a úplně mě to hodilo na ještě hlubší dno než kam jsem spadla když se stalo to s Liamem, se mi teď konečně podařilo tohle dodělat a konečně se postupně už opravdu začnu pokoušet dokončit všechny resty co tu mám a začít s překlady nových fanfikcí, co pro Vás mám v záloze, takže určitě zůstaňte trpěliví, rozhodně s překládáním nekončím <3

PS: V předchozí kapitole jsme slavili Harryho narozeniny a událo se tu mezi ním a Louisem jejich první... yk xD a tahle kapitola začíná jakoby pokračováním toho dne, pak už je to ale úplně o něčem jiném, takže pokud tu ještě vůbec někdo zůstal, užijte si čtení <3 Za případné chyby či překlepy se moc omlouvám.

Věnováno _matyas_ za to, že mi pomohl najít motivaci k tomu se touhle kapitolou prokousat a taky, jelikož k ní přispěl jedním takovým malým fan artem, když jsem mu posílala jeden úryvek a slíbila mu, že ho sem dám xD najdete ho nahoře v médiích xD snad mi to wattpad neblokne xD

~

Později ten den, o hodně později, po tom, co společně umyli nádobí za zvuku jazzového playlistu, co Harry pečlivě vybral na Louisově telefonu jaký přinesl z věže, když jeho majitel ještě pořád spal, a s na sebe natisknutými rameny se pohupovali do jeho rytmu, zatímco Louis umýval a Harry utíral, se vrátili do světelné stanice. Rychle uklidili ten natropený nepořádek z předchozího večera, nad kterým se Harry červenal, složený z chaoticky poházených podušek a dek a čajových hrnečků zázračně nerozlámaných tam, kde se zřítily z truhly. Na podlaze se dokonce povalovaly knížky, víc než jen ta jedna s poezií ze včerejška, a netřeba zmiňovat baterku ztracenou v zápalu vášně. Louis si nevybavoval takovou spoušť když odcházeli, ale tehdy byl poněkud duchem nepřítomný.

Už měli skoro hotovo a Louis zrovna dokončoval bedlivé rovnání podušek zpět na sedačku, když v tom uslyšel skřípající zvuk dveří vedoucích na terasu. Otočil se přesně ve správnou chvíli na to, aby zahlédl Harryho, jak prokluzuje ven z místnosti a nepatrně se usmívá poté, co se oděný v ničem kromě svého tenkého bílého trička opřel o zábradlí. Už teď bylo znát, že mu na pažích naskakovala husí kůže, on však nevypadal, že by mu to vadilo a díval se na horizont s tím svým vždy-přítomným zadumaným výrazem, co si Louis tolik oblíbil. Jeho kučery nabývaly na délce, nemohl si Louis nevšimnout, když mu je vítr roztančil a přiměl je narážet do jeho lící. V tom světle pozdního odpoledne vypadal krásně; nadpozemsky, zároveň ale vůbec ne neobvykle, i když by zřejmě nejspíš měl. Slunce začínalo zapadat, koupaje ho ve zlatorůžové záři. Vypadal, jako by sem patřil, stejně tak nádherný jako ten obzor, a Louise to, jako kulka, prudce udeřilo do hrudi. Bum. Tohle ho vskutku bude bolet.

Protože Harry sem nepatřil, bez ohledu na to, jak moc vypadal, že by mohl, bez ohledu na to, jak moc by to po něm Louis chtěl. Patřil do dalece vzdálených měst, na obrovské pódium, před oceány lidí... Teď si možná nebyl jistý, jestli bude se svou kariérou pokračovat, Louis si však jen stěží dokázal představit, že někdy najde cestu zpátky sem. Ne, když toho měl ještě tolik co říct, když všechny ty písně, co tak nesměle psal, budou brzy potřebovat publikum. Odejde, jak by měl, a bude to bolet.