Tired Tired Sea (larry ff) - CZ PŘEKLAD

Chapter 7

- hello, po ani nevím jak dlouhé době je tu další díl TTS a sice jsem si už upřímně myslela, že to nedám, protože jsem u toho posledních pár dní už docela umírala a ta kapitola byla zase úplně ultra dlouhá, ale nakonec jsem to doopravdy stihla a vydávám to 1.2. na Harryho narozeniny, kterými tahle kapitola začíná, potlesk for me xD a když jsme u toho :HAPPY BIRTHDAY H! 🥹❤️ Nemůžu uvěřit, že už je mu reálně 30 a že mi doslova vyrostl před očima, jelikož když jsem se přidala do 1D fandomu, bylo mu 19🥺 Takže jsem dneska docela rozcítěná a ty edity na insta mi tedy dávají pěkně zabrat. Každopádně, teď si běžte užít tuhle kapitolu a vezměte si k ní zmrzlinu a kapesníčky, protože určitě budete v určitých částech brečet dojetím. No, a já si teď dám chvilku oddech a o víkendu se vrhnu na překládání These Constant Stars, co jsem za poslední dobu docela flákala a ráda bych jim tak dopřála dodatečnou péči, a pak bych možná mohla zase updatovat i MTMBOF, co Vy na to? <3 A určitě mi nezapomeňte napsat, co na tuhle kapitolu říkáte, já z ní totiž asi umřela, jak moc omg to bylo xD ^^

Harry Louise poprvé políbil na svoje narozeniny.

Únor s sebou přinesl nepříjemné vědomí, že se jeho čas na ostrově pomalu blížil ke konci; stálou a bolestivou připomínku v Louisově podvědomí, jakou se doteď tak usilovně snažil potlačovat, ale už ji víc nemohl přehlížet. Opravdu nesnesitelně bolelo, že Harry byl někým, o koho mu bylo předurčeno přijít, ale dělal co mohl, aby tu hořkosladkost nevnímal a místo toho se rozhodl tomu oslavenci udělat ten nejvýmečnější den, jaký jen mohl. Pětadvacet mu bude jen jednou a i přes jeho neústupné tvrzení, že nic nechce a aby kvůli němu nepovykoval, Louis takový milník nehodlal přejít jen tak bez povšimnutí. Možná věděl, že neměl význam ale to neznamenalo, že tu svou Hvězdu pořádně neoslaví.

Ráno se zřekl vaření snídaně - i svého běhu - a místo toho Harryho zavlekl do pekárny paní Clarkové na kávu, kde se oba ládovali jejími záviny a lahodným sladkým pečivem. Nespěchali, povídali si a jedli, zatímco Clifford seděl mezi jejich nohama pod stolem. Louis se láskyplně usmíval, zatímco Harry s gestikulováním vyprávěl vtipnou historku z jednoho svého turné o nějaké poruše příslušenství, co ho donutila trapně stát na pódiu před dvaceti tisíci lidí, zatímco kolem něj jako mouchy poletovali technici. Louis občas přes ten jeho tichý charakter zapomínal, že byl opravdu sakra legenda.

Smál se nad všemi správnými pasážemi, pošťuchoval ho tak, jak věděl, že se mu to líbilo a miloval, když mu pod tou pozorností zčervenaly tváře, objevily se mu ďolíčky a jiskřily oči. I přes všechen ten smích a legrácky byl však v jeho vyprávění slyšet náznak smutku o jakém se Louis domníval, že tam nejspíš bude vždycky, podtón spojený se slávou, kterého se Harry pravděpodobně nikdy úplně nezbaví, melancholie, co Louis dokázal snadno rozpoznat ve způsobu, jak se mu hýbaly koutky rtů nebo jakým nakláněl hlavu. I tak to ráno ale příjemně ubíhalo, Louis Harryho krmil dalšími cukrovinkami a on mu na oplátku povídal o tom, co vyváděl jako puberťák. Konečně, chvíli po tom, co by se dalo považovat za přijatelný čas oběda, se Harry prohlásil za přecpaného a Louis za ně tak zaplatil, využívaje příležitost vyzvednout narozeninový dort, co speciálně objednal týden předtím, jakmile Harry s Cliffordem šel napřed ven, kde ho nechal, aby si radostně protáhl tlapky. Ten dort byl čokoládový a pro dva lidi, co se celý den nacpávali trochu moc velký, ale kruci, byla to výjimečná událost. Po jeho polevě se rozprostíralo ozdobné zlaté písmo hlásající 'Všechno nejlepší Harry' a zbytek byl jednoduchý a bez dekorací. Byl perfektní.

Když se Louis konečně zase připojil k Harrymu, ušklíbl se nad jeho vykulenýma očima po tom, co uviděl, jak je ta krabice velká.

"Jestli je to dort, tak už fakt nemůžu," odmítl Harry dramaticky s Cliffordovým vodítkem omotaným kolem jedné své ruky, zatímco ho tou druhou drbal na bříšku.