Jako majitel B&B penzionu daleko od všech britských ostrovů je Louis Tomlinson zvyklý trávit tu nejchladnější část roku v úplné izolaci, se svým psem a mořem jako jedinými společníky. Dokud si, jednoho dne, jeden tajemný cizinec na výpravě za znovu...
Jednoho pozdního odpoledne o pár dní později, když se zrovna začínalo stmívat, se Louis ukázal na vrchu majáku. Harry seděl na podlaze se zády natisknutými k sedačce, měl před sebou nataženou jednu ze svých dlouhých nohou, zatímco ta druhá byla pokrčená, na stehně mu seděl onen zápisník, bez jakého ho Louis téměř nikdy nevídal a on si pro sebe broukal a jako pokaždé si něco zapisoval. Opět na sobě měl bledé džíny s vykasanými nohavicemi a chodidla mu chránily šedé vlnité ponožky se silnou červenou gumou u kotníku. Na jednom koleni měl díru, sloužící jako jediný indikátor toho, že se nejednalo o ty předešlé kalhoty, jejich materiál tak nějak roztomile roztřepený. Také vypadaly jako řádně používané, ne jako jedny z těch párů, co byly předem roztřepené pro estetické účely. Jako by je Harry nosil pořád dokola a nehodlal přestat ani teď, když se rozpadaly. Taky měl oblečený jeden z Louisových oblíbených svetrů, jaký nejspíš vzal z truhly v obýváku, kde ho Louis nechal po posledním praní. U hostů to byl vždycky hit, tmavě modrý se svérázným žabím vzorem, pěti řadami velkých zelených obojživelníků zdobících obě strany. Louisova máma ho pro maják koupila před pár lety, když ho našla ve svém oblíbeném sekáči v jeho rodném městě a následující den ho Louisovi poslala, příliš pobavená na to, aby s jeho předáním počkala na jejich osobní setkání. Louis se smál, když ten balíček otevřel a nebyl schopný odolat tomu si ten svetr hned obléct. Na jeho lehce útlejší postavě byl vždycky trochu velký, ale Harymu seděl perfektně, bezvadně objímaje jeho široká ramena.
Po vteřině tichého pozorování začalo být celkem jasné, že ho Harry vůbec neslyšel vejít, tak hluboko v myšlenkách, že Louisův příchod ani nezaregistroval. Louis si za to, že tam jen tak mlčky stál a pozoroval ho, přišel trochu úchylně a odkašlal si, než ho pozdravil tichým "ahoj."
Harry nad tím zvukem vzhlédl, v odpovědi dávaje Louisovi prosté přikývnutí, než se zavrtal zpátky do svého deníku.
"Je v pořádku když..." odmlčel se Louis, když Harry znovu vzhlédl, ukázal mu sbírku skotských povídek, jaké četl a namísto vysvětlování pokynul k druhé straně lavice.
Harry ještě jednou přikývl, nabízeje mu drobné myknutí rameny, než znovu přestal vnímat celý prostor, jakmile se jeho oči vrátily na stránku. Nezdálo se, že by ho Louisova přítomnost nějak zvlášť obtěžovala, což byla úleva, vezmeme-li v potaz, že spolu ti dva budou muset pár měsíců spolu-existovat a Louis se zajisté nehodlal kvůli hostu úplně vzdát svého nejoblíbenějšího výhledu na světě. Dokonce ani kvůli takovému, co zaplatil za tak dlouhý pobyt.
Louis prošel ke druhé lampě v místnosti, rozsvítil ji a sedl si poblíž ní na onu sedačku, na opačné straně od Harryho malého koutku. Měl vcelku dobrý výhled na jeho vážný profil, všechny mikro-výrazy, jaké mu bleskaly po tváři, když si četl to co napsal, na bubnování jeho propisky o stránky jeho deníku a drobné tap tap tap pořád zřetelné i za bouře venku, mísící se se zvukem deště rozlévajícího se na okna.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
