Tired Tired Sea (larry ff) - CZ PŘEKLAD

Chapter 1

"rád bych opustil své kosti i svou kůži, a přeplul malátné, znavené moře, abych tě směl znovu spatřit" - Words // Gregory Alan Isakov

Brzkým ránem kvílel vítr, jako uklidňující ukolébavka pro muže, jaký už téměř dekádu žil na Fair Isle. Tam, kde by se někteří vzbudili ze zvuku cvrlikání ptáků, se víčka Louise Tomlinsona se zachvěním otevřela nad naříkající harmonií větru a moře. Zatím ne úplné bouře, ale konec října vždycky přinášel vrtošivější počasí, jak se příroda pomalu připravovala na těžké nadcházející zimní měsíce. Louis se trochu otřásl, s čímž si přitáhl svou huňatou deku výš na rameno a zachumlal svůj krk pod přikrývky. Většina oken v B&B penzionu byla zavřená, to v jeho pokoji zajisté ano, ale pořád se dal velmi zřetelně zaslechnout pohvizdující vítr, netrpělivý a zhýčkaný společník, jež se nikdy nedal zcela ignorovat. Louis si povzdechl a jednou rukou se natahoval pod svůj polštář, dokud neucítil obrys svého telefonu. Zapnul ho a rychle zamrkal, jak si jeho oči přivykaly na náhlý jas. Vlastně ten mobil ani zapínat nepotřeboval aby věděl, že bylo půl šesté. Ve své ložnici neměl žádné hodiny, ale jeho tělo bylo na rutinu, jakou celé ty roky pěstoval tak zvyklé, že to v podstatě byla samozřejmost. Skoro se ušklíbl, když mu onen telefon potvrdil jeho podezření, ale vydrželo to sotva vteřinu protože si všiml, že má jen 40%. Bude muset počkat do sedmi, aby si ho nabil, vezmeme-li v potaz, že přesně v tolik se na ostrově každé ráno znovu zapínala elektřina.

Louis se pomalu nadechl, načež nechal vyjít hluboký povzdech a odložil ten telefon stranou. Vždy když vstával upřednostňoval vyšší procenta. Po většinu dní byla totiž hudba to jediné, co dovedlo jeho ranní běh udělat snesitelným a myšlenka, že by mu uprostřed něj klekla byla... méně než optimální. Stejně mu ale nezbylo nic než doufat, že jeho starý iphone dnes nebude blbec, což bylo nepravděpodobné, s vědomím, jak baterii-vysávající ono zařízení nacházelo každý úkon. Hovoříce o jeho ranním rituálu se Louis posumál, když před svou ložnicí zaslechl nepatrný rachot, následovaný hlasitým zakňučením. Clifford jistě znal onu rutinu stejně dobře, jako Louisovo tělo a už v očekávání čenichal u dveří a štrachal drápky o jejich spodní část. Louis obvykle jen zřídka spával se zaveřenými dveřmi, protože Clifford nebyl v noci rád sám prakticky stejně, jako jeho páníček, ale předpokládal, že je musel zabouchnout silný poryv větru z onoho zapomenutého otevřeného okna a zavřít tak jeho psa venku. Hned jak ta myšlenka Louisovi vstoupila do hlavy, Clifford zakňučel ještě hlasitěji.

"Tak jo," zamumlal si pro sebe Louis chraplavým hlasem, "je čas vstávat."

Teď to byla naléhavá záležitost, vezmeme- li v potaz, že potřeboval svého psa vyvenčit - a v průběhu toho si zaběhat, i když jeho tělo nesnášelo představu udržování se v kondici - a pak se osprchovat, než začnou chodit hosté a dožadovat se od něj snídaně. Naštěstí tu v South Lighthouse B&B byl momentálně obsazený jen jeden pokoj, manželským párem uprostřed šedesátky jaký si, statečněji než většina ostatních lidí, zarezervoval dovolenou na Fair Isle na pozdní podzim. Louisův podnik byl obvykle takhle pozdě v sezóně děsivě prázdný, jelikož turisté z nějakého důvodu netoužili trávit jejich zimu na chladném, prakticky opuštěném ostrově ležícím severněji, než bylo nutné a vystaveném drsnému počasí. Louis, jaký byl svědkem ne-jednoho návštěvníka, jaký tu kvůli prudkým bouřím skončil uvězněný o mnoho déle, než byl jeho plánovaný odjezd, je vskutku nemohl vinit. V zimě ale bylo vždycky těžké dostat se k penězům, takže doopravdy nemohl říct, že si té pozdní dovolené pana a paní Jacksonových nevážil. Nebyl by konec světa, kdyby jim snídani naservíroval později, byli chápavá rodina a jejich trajekt na pevninu odjížděl až odpoledne, takže by jim pozdní odbavení nevadilo. Louis byl ale hrdý na kvalitu služeb ve svém podniku, což znamenalo, že snídani podával každý den mezi půl devátou a desátou hodinou. Bez prodlení. Bez vyjímek.