RED - CZ

RED - 53. díl

Z POHLEDU HARRYHO

 Sedím u stolu v jídelně a čekám, až mi Olivia přinese prášek na bolest hlavy. Tohle jsem kurva přehnal. Nepamatuju si, kdy naposled jsem se takhle zřídil. Zatahám si za vlasy a zatnu ruce v pěst. Cítím se hrozně. Mám chuť křičet a kopat do věcí, jenže vím, že to kurva nic nezmění. Místností se rozléhá debilní hudba z gramofonu, která mi pěkne drásá nervy.

„Chceš si promluvit?" vyruší mě Oliviin hlas, když se ke mně vrací s práškem a sklenicí vody. „Ne," odseknu. Položí sklenici a prášek na stůl přede mě a sedne si naproti mně. Protočím oči. Prášek ve mně hned mizí a stejně tak i voda. Doufám, že to zabere zkurveně rychle. „Vrátil ses pozdě," uchechtnu se. Já moc dobře vím, v kolik jsem se vrátil a moc dobře si pamatuju, jak mě taxikář musel pomáhat tahat do domu, protože by to Olivia sama nezvládla. Měl jsem zasraně gumový nohy. „Vypadáš hrozně," zakryju úsměv. Tohle kurva taky vim. Je posraných osm hodin ráno a já se vrátil kolem pátý. Když si to tak vezmu, tak jsem ani nespal, protože jsem myslel na Rose. „Řekneš mi něco?" ty její otázky mě začínají srát. „Co chceš kurva slyšet?" vyjedu po ní a zvýším hlas. „Uklidni se," mračí se na mě a já kývnu. „Jsem vyčerpanej," řeknu, jakoby mě to mělo omluvit. „Nesnáším lásku," zabrblám a už při slově láska se mi chce zvracet. „Co to povídáš?" nechápavě se na mě dívá. „Ona dělá, jakoby láska byla dobrej nápad. Možná kurva je nebo taky ne, ale to je jedno, protože i tak jsem do toho šel. Lidi do toho jdou a je jim jedno, jestli je to potom zničí nebo ne. Láska je zkurvenej pocit, který nás nutí dělat zkurvený věci a je nám jedno, jestli se spálíme nebo ne. Prostě se zamilujem," dívám se na Olivii, která na mě zírá, jakobych byl pořád pod vlivem. „Melu sračky, vim," mávnu nad tím rukou. „Ne, chápu tě. Tedy myslím. Jen nerozumím tomu, co tě tohle nutí říkat," povzdechnu si. „Protože kurva vím, že Rose ublížím. A to je něco, co jsem fakt zkurveně nechtěl," ani nemrkám, když jí odpovídám, abych zaregistroval její reakci. „Myslím si, že to pochopí," řekne tiše a vím, že se mě snaží povzbudit, ale jediné, co já cítím, je kurva vztek. Odvrátím pohled od Olivie, protože z jejího výrazu můžu vidět, jak moc líto jí to je. „Věděl si, že to přijde, Harry," její ruka spočine na mé. Pořádně se nadechnu a vydechnu, abych se ještě víc nenasral. „Ale proč tak zkurveně brzo?" vzhlédnu k ní a její oči plné lásky mě pozorují. „Myslíš, že něco tuší?" zavrtím hlavou. „To já právě kurva to, proč bude tak naštvaná, netuší nic," povzdechnu si a promnu si ospalý obličej. „Až k ní půjdeš, vem si sluneční brýle, tvoje oči jsou opuchlé a podlité krví. Vypadáš jako vlkodlak," tak to bylo hluboký. Donutím se, abych neprotočil oči.

Z POHLEDU ROSEMARY

„Vypadáš unaveně Mary," promluví na mě Helen, pekařka z pekárny, která je jen přes silnici od mého baráku. Podá mi housky, které jsem si vybrala. „Taky se tak cítím," pokusím se o menší úsměv, i když mě to stojí hodně přemáhání. „Jaké máš plány na Vánoce?" snaží se změnit téma, ale moc mi tím nepomůže. „Asi zůstávám tady," polknu knedlík, který se mi vytvoří v krku. Nechci se tady zhroutit při představě, že se moje vánoční plány zase změní. Začnu hledat drobné v pěněžence, abych se nemusela Helen dívat do očí. „To nech, Mary. Přeju ti hezké svátky, zlatíčko," vlídně se na ní usměju a poděkuju jí. „Tobě taky," rozloučím se tentokrát větším úsměvem a odejdu z pekárny.

Venku není takové teplo, jaké bylo včera. Pořád to ale není na zimní kabát, který bych potřebovala leda tak v New Yorku. Uchechtnu se. Přejdu rychle silnici a zastavím se u schodů, které vedou na parkoviště před mým barákem. Polije mě chlad, když spatřím Harryho bílého forda a srdce se mi rozbuší šíleným tempem, když zahlédnu vysokou postavu, jak se o něj opírá. Je mi zády. Můžu se klidně otočit a odejít. Nevím, jestli mu chci hned po ránu čelit. Nemám ponětí, jestli mám sílu se hned teď dozvědět, co mi chce říct, i když hluboko uvnitř už to dávno vím. Pořádně se nadechnu, abych se uklidnila. Vyjdu schody a vydám se šouravým pohybem za ním.