his sunflower princess | stein27 ✔

not nice day

Za půl hodinky jsme byli všichni připravení. Kluci na sobě měli černá kvádra a já černé šaty. Vzali jsme s sebou samozřejmě kapesníky, protože nám bylo jasné, že se tahle událost bez slz nedá.

Když jsme jeli autem, nikdo ani nedutal, protože ani nikdo neměl slov. Bylo to dost šílený, člověk si řekne, že to je vcelku ještě dost mladý kluk, který má celý život před sebou a on nebyl ani c půlce svého života.

Tyhle myšlenky jsem prozatím zahnala a snažila se myslet na něco pozitivního, i když se v mojí mysli nic takového pro tento okamžik nenacházelo.

Po patnácti minutách cesty jsme dojeli na místo. Byl to takový menší kostel na kopci a kolem něj byl menší hřbitov, kde byli pohřbeni i naši rodiče, a přesně proto jsem se rozhodla, že tady bude ležet i můj brácha, protože vím, že by si to přál. Byla to taková menší vesnice u Brna a přesně na tomhle místě jsme strávili celé dětství, tedy, než se stala ta tragédie.

Všichni jsme se v tichosti přesunuli ke kostelu, kde už byla i Val s Márou a Darek. Byli elegantně oblečení do černého oblečení a čekali i s tím pánem, co vlastní kostel, pouze na nás.

Nebudu tady popisovat, jak to celé probíhalo. Všichni jsme pouze seděli u rakve, která byla uprostřed místnosti, seděli jsme na lavicích, ze shora hrála hudba z varhanů a vzpomínali si na ty nejkrásnější zážitky, které jsme se Sebou prožili. Bylo to velice emotivní a smutné pro nás všechny, protože pro každého z nás tenhle člověk něco znamenal. Bylo dost těžké se smířit s tím, že v tenhle den mu dáváme úplné sbohem a už nikdy víc ho neuvidíme. Tohle už bylo navždy.

Slzy mi po tvářích tekly jako vodopády, což se dalo očekávat. Ucítila jsem ruku okolo ramen, která patřila Petrovi. Všem ostatním se po tvářích také kutálely slzy, dokonce i klukům, do kterých by to nikdo na první pohled neřekl.

Po skončení obřadu jsme se všichni vydali, kde už jsme se jenom dohodli, kde bude rakev zakopaná a potom jsme se vydali zase na cestu domů. Moc jsme toho nenamluvili, protože ani slov nebylo třeba.

Kluci nás s Petrem, Val, Márou a Darkem vysadili v Brně a oni se vydali zpátky do Prahy. Všichni jsme se rozloučili a poté se vydali svou cestou. Val s Markem se ale rozhodli ještě na chvíli zůstat u nás.

Seděli jsme v obýváku, kde jsme popíjeli kafe, kde už ale panovala mnohem lepší atmosféra. Marek s Petrem o něčem horlivě diskutovali, takže nám nevěnovali sebemenší pozornost. My dvě jsme prozatím řešili drby v okolí, abychom obě přišli na jiné myšlenky.

Celou dobu jsem cítila, jak mi natahuje žaludek a každou chvíli jsem cítila, že zase půjdu zvracet, ale snažila jsem se to oddalovat.

Pak už jsem to ale nevydržela a rychlostí blesku běžela do koupelny a tím přerušila Val, která mi zrovna vyprávěla zážitek z práce.

Když jsem obsah svého žaludku dostala pryč, spláchla jsem a sedla si na zem vedle záchoda. Nevěděla jsem, co se vůbec děje, něco špatného jsem snědla?

Uslyšela jsem ťukání na dveře, neodpovídala jsem, ale osoba stejně šla dovnitř. Naštěstí to byla jenom Val, protože kluci možná ani nepostřehli, že jsem zmizela.

„Anet, tohle není poprvé. Nejsi těhotná?" vykulila jsem na ní překvapeně oči.

„Ne, to není možné. Používáme ochranu," řekla jsem to tónem, jako kdyby to byla ta nejsamozřejmnější věc na světě.

„Vždy se může něco stát, však víš. Nebyla náhodou nějaká situace, kde jste zapomněli, přemýšlej a pátrej v paměti!"

Koukala jsem na ní jako na blázna, ale vypadalo to, že to myslí smrtelně vážně. Proto jsem pátrala v paměti, ale vůbec nic mi nedávalo smysl.

„Hele, není to mož-" zarazila jsem se uprostřed věty, protože jsem si přece jenom vzpomněla na jeden večer, kdy jsme totiž oba byli mimo a ochranu rozhodně nepoužili.
„Kurva, na té party!"

✺

zdravím, negramoti!
dneska ne moc hezká kapitolka, ale přinutila jsem se něco napsat, aby jste tu po delší době něco měli :D včera bylo strašně krásně a měla jsem strašně pozitivní náladu i na rozdávaní!! zároveň už konečně po příjmackách! tak jak to feelujete? já z matiky tak 3-4 body, protože jsem polovinu těch věcí vůbec nepochopila a z čestiny bych mohla mít těch 15-20, minimálně v to doufám :)) všichni se shodneme na tom, že cermat s námi vyjebal a že to bylo celé přetažené za pačesy a ty lidi co to vymýšleli si zřejmě šňupli lokiho vlasy :D pokud mě nevezmou a budu muset jet na druhé kolo, tak se asi odstěhuju za panem a paní k. na mars :D

mějte se krásné, skládejte básně (dneska mám opravdu skvělou náladu huh) a užívejte si prázdniny! žádný stres z příjmaček, oni vás vezmou a pokud ne, onlyfans nebo žlutá vesta je taky cesta ;) ne jk samozřejmě že vás vezmou a kdyžtak tu jsou ještě učňáky, které vás vezmou vždy ;)

p.s: pořád se držíme v tabulce na prvním místě v kategorii stein27! ♡