Béčkovej film | ONC 2022

Scéna druhá

„Volal jste mi. Tak jsem tady,“ řekl pan Tichý stroze a s očima upřenýma na špičky svých bot z hadí kůže vstoupil do Lordova bytu.

Toho, kdo by na to místo vstoupil prvně, by třeba udivilo ono extravagantní uspořádání bytu neskrývaně zaměřené na divoce nasvícená akvária, ale ne pana Tichého, který zde alespoň jednou do měsíce (a když Lorda přepadla paranoia ještě častěji) přebíral příkazy k něčí popravě.

Takže zcela klidně obešel celý ten vodní cirkus, z jehož útrob na něj poulili oči macatí japonští kapři, a posadil se k mramorovému konferenčnímu stolku, na němž samozřejmě nestálo nic jiného než akvárko se zlatými rybičkami.

„Ale! Pan Tichý!“ usmál se Lord a pokračoval dál v krmení jedné obzvláště vypasené bílé ryby, která se plácala ve velké vodní nádrži přímo uprostřed obývacího pokoje.

„Můj nejspolehlivější voják!“ zasmál se Lord, utřel si mokré ruce a posadil se k panu Tichému.

Pak ale zvážněl a řekl káravě, stejně jako strýček, který zjistil, že jste mu potají vypili všechnu slivovici: „Ale i ten nejlepší voják někdy mine…“

„Pane?“ Pan Tichý zmateně zvedl hlavu od lesklého povrchu stolku a výjimečně se podíval do očí toho, který z něj učinil vraha.

„Ale ano, pane Tichý,“ pokračoval Lord nevrle, „Dnes brzo ráno jsem se od jednoho velmi spolehlivé zdroje dozvěděl, že člověk, který měl být už čtyři roky mrtvý, byl celou tu dobu schovaný ve vězení…“

„Můžu to vysvětlit!“ bránil se pan Tichý.

Lord ho však nenechal nic namítnout a umlčel ho silným prásknutím do desky stolku, „Ještě jsem nedomluvil! Nesplnil jste úkol! Ušetřil jste toho, který usiloval o váš život a co víc i o ten můj! Pochopil bych, kdyby se vám příčilo zabít nějakou z mých bývalých manželek. Ale ne, ty jste střílel bez omlouvání! Vám se nakonec zželí svého předchůdce, jehož odchod vám toto výnosné místo zajistil! To pochopit nedokážu! To už není pouhé chvilkové selhání, ale vyložená blbost!“

„Já-“ začal pan Tichý rozechvěle, ale ani tentokrát ho Lord nenechal domluvit.

„Jste blbec, pane Tichý?“

„Cože?“

„Ptám se, jestli jste blbec, pane Tichý!“

„Ne…“

„To je dobře!“ vyprskl Lord a prudce vstal od stolu, „Protože já blbce nezaměstnávám! A kriminálníky, co nezaměstnávám, zabíjím, tak si dobře rozmyslete, jestli chcete být blbcem nebo ne!“

Pan Tichý mlčel. Rád by řekl něco na svou obranu, ale to se od něj neočekávalo. On mohl jen mlčet.

„Pojď sem, ty šmejde,“ rozkázal Lord a přešel k středně velkému akváriu, jež stálo u okna.

V tu krátkou chvíli, pan Tichý ztratil všechnu naději, která mu ještě zbývala. Ten, kdo jednou ztratil Lordovu důvěru, už ji nikdy zpět nezískal. I když teď přežije, jehož život se stane nepříjemně podobný prožitku provazochodce balancujícímu nad Grand Canyonem.

Ale stejně jako mnozí, kteří šli pod gilotinu před ním, si pan Tichý chtěl zachovat alespoň důstojnost. Tak neutíkal, nebránil se, jen si z krku sundal stříbrný hedvábný šátek, položil ho na stůl a odevzdaně se postavil před svého šéfa.

„Vy nebo já?“ zeptal se zarmouceně.

Účastnil se této nemilé procedury již tolikrát, že byl teď schopný popravit tak i sám sebe.

„Já sám…“ zavrčel Lord a bez otálení panu Tichému ponořil hlavu do akvárka.

Když panu Tichému po nějaké chvíli došel kyslík a začal se pod jeho silnou rukou trochu škubat, přešel Lord k dalšímu kroku.

„Vím, že znáš tu mou přednášku nazpaměť… ostatně jsi mě v tom párkrát i zastupoval, ale nebylo by to bez toho kompletní…“ řekl Lord hlasitě, aby ho pan Tichý slyšel i pod vodou.

„Tohle je Vodnář kobří…“ pokračoval Lord klidně jako profesor biologie, který toho smrtonosného tvora představuje svým studentům, a otevřel přepážku v akváriu, za níž se mořský had nacházel, „Jediné jeho kousnutí tě zabije do dvaceti čtyř hodin. Protilék by tě teoreticky mohl zachránit, ale asi si ho těžko seženeš, když se tady budeš v svíjet v nepředstavitelných bolestech… tak si teď dáme trochu hazardu! Když tebou had pohrdne, nechám tě žít, ale když ne, tak…“

V tu chvíli Lord překvapeně přerušil svůj sadistický výklad a podíval se na svého zabijáckého hada, který se dál jen krčil v koutku svého akvária. Obyčejně už jeho řeč v tuto chvíli přerušil hysterický řev muže, kterému se do oka zakousla krvežíznivá mořská bestie.

„Co je s tebou potvoro?“ odsekl Lord rozmrzele a dloubnul do hada štětkou, kterou před chvílí čistil jeho akvárium, „No tak, nemáš hlad? Tak buď hodný had, puťa, puťa…“

Jakmile však hadovo nehybné tělo vyplavalo břichem vzhůru k hladině vody, bylo Lordovi jasné, že dneska už nikoho neotráví.

„Sakra, on mi chcípnul…“ poznamenal Lord zklamaně a nezaujatě propustil pana Tichého, který se s hlasitým kašlem svezl na podlahu.

Pan Tichý se nestačil ani pořádně nadechnout a Lord už mu dával nové rozkazy.

„Tak fajn… nechám tě žít. Ale něco pro mě uděláš. Za prvé, zbavíš mě jedné nepříjemné osoby, papíry k němu máš v té složce vedle akvárka s kapry… za druhé, vypátráš mi toho chlapa, který má už dávno hnít v rakvi a dokončíš to, za co jsem ti před čtyřmi lety zaplatil. A za třetí, seženeš mi nového hada…“

Pan Tichý jenom roztřeseně přikývl. Ještě se tak trochu topil, takže se nezmohl ani na své klasické ‚ano‘.

„Fajn… tak běž! Sakra, co se mi tady válíš? Byla to jen trocha vody! Bože, ty seš padavka…“ odsekl Lord, obrátil oči v sloup a odhlédl od dusícího se pana Tichého zpět ke svému mrtvému mazlíčkovi.

Pan Tichý vykašlal zbytek vody, kterou v akvárku spolykal, vrávoravě se postavil na nohy a namířil si to co nejrychleji ke dveřím.

Už se za Lordem neohlížel, jen cestou popadl složku, jež ukrývala totožnost jeho příští oběti, a vypotácel se ven z bytu.

Poté, co sešel a částečně se i skutálel ze schodů a doplazil se k místu, kde měl parkovat jeho Mercedes, na něj však čekalo další nepříjemné překvapení.

Auto bylo pryč.

Policistům mohl zabránit v tom, aby mu ho odtáhli, ale na zloděje aut byl pořád krátký.

Holt si bude muset vzít taxíka.

Pan Tichý s povzdechem otevřel obálku od Lorda. Tento den neměl patřit k jeho nejlepším.

Ale stále na tom byl líp než ten chudák, jehož jméno na něj zlomyslně svítilo velkými písmeny z vrchní strany papírů z obálky.

Chudák Robert Vašinka.

2164 slov