Moje moc mě zabíjí

20

Probudila jsem se na své posteli přikrytá. Nikdo u mě v pokoji nebyl. Odkryla jsem peřiny a zděsila jsem se toho, co jsem viděla. Povlečení a peřiny nebyly čistě bílé. Byly od krve, od mojí krve z břicha. Ale nebyla to krev normálně červená, byla tmavší, o dost tmavší. Co to zase je?! Chtěla jsem vykřiknout, ale to bych přivolala buď Ethana nebo toho druhého. Což jsem rozhodně nechtěla, už tak mám jejich pozornost až příliš velkou.
Vstala jsem z postele a šla k zrcadlu. Byla jsem celá od té "krve". Měla jsem ji ve vlasech, skoro po celém těle a o oblečení nemluvě. Otevřela jsem skříň a vytáhla si čisté oblečení. Pootevřela jsem dveře a nakoukla ven. Chtěla jsem se jít umýt, ale nechtěla jsem potkat ani jednoho Ethana, aby mě takhle neviděli. Naštěstí jsem nikoho neviděla, tak jsem se vydala do koupelny. Ještě, že je tak blízko. Rychle jsem za sebou zavřela a zamkla. Vysvlékla jsem se a vlezla si do sprchového koutu. Umyla jsem se a naštěstí šla většina umýt, až na ty černé rány. Oblékla jsem se a otevřela zrcadlo od páry. V zrcadle se objevila May a její ďábelsky úšklebek. Rychle jsem se otočila, ale nikdo tam nebyl. Jak nečekané. Na zbytku zrcadla, které jsem ještě neotřela, byl vzkaz: "Jen ty a já. Jen jedna z nás. +May+" Co to znamená? Rychle jsem vzkaz smazala a vyběhla z koupelny, tak rychle, že jsem si ani nevšimla Ethana, které ho jsem srazila. "Promiň." Špitla jsem skoro neslyšně. Na nic nemysli. "Na co myslíš, Max?" Zeptal se. "Na nic." Vyhrkla jsem rychle. "Každý na něco myslí. Řekni mi to." Řekl potichu. Mám, nemám. Já nevím. Věděla jsem, že se mi pokouší číst myšlenky. Stejně to jednou zjistí, ale slíbila jsem to tomu druhému. Co mám dělat? Nadechla jsem se a začala mluvit. "Ethane nevím, co bych ti měla říct. Moje myšlenky jsou rozházené. Musím si je srovnat." Tou poslední větou jsem lhala, ale nesmím to na sobě dát znát. Ethan si povzdechl a odešel pryč.
Seděla jsem v pokoji už několik hodin a přemýšlela nad May, prvním i druhým Ethanem, nad sebou. Prostě nad vším, co se dalo. Dlouho u mě nebyl ten druhý. Pomyslela jsem si.

Takže, co vím, za prvé: May je zlá a "poslala" mi vzkaz, o kterém nevím, co znamená. Za druhé: Ethan má dvojníka, kterému věřím a prvé doufám, že mi pomůže. Dalšími věcmi a city si nejsem jistá.

Do pokoje mi vešel druhý Ethan, ten v kápi. Zavřel za sebou dveře a sundal si kapuci. Myslela jsem, že si sedne na postel, ale on stál u dveří s pohledem zabodnutým na mě. Jenom stál a následně začal chodit po pokoji. Asi si srovnával myšlenky. Když už jsem chtěla něco říct, tak mě předběhl a tím prolomil to nekonečné a nesnesitelné ticho. "Takže Max, přemýšlel jsem na tím, co vlastně jsi zač. Myslel jsem si, že jsi jako tvoje matka, že jsi Bris." Zastavil se na místě a zaměřil svůj pohled na mě. Nechápavě jsem zvedla obočí. "Co že jsem?" první otázka, která mi prolítla hlavou. "Bris, a spíš nejsi, než jsi. Říkám, že jsem si to jenom myslel a také jsem se mýlil." Dala jsem si svůj obličej do původního stavu. "Myslel jsem si to, protože Bris byla tvoje matka. Bris je člověk, který má různé schopnosti a postupem času se je musí naučit používat. Jedna z prvních schopností, která se u Brisů projeví je odhalení lidí pomocí dotyku a zároveň přesun v místě. Ty už tuto schopnost máš, proto jsem si myslel, že jsi Bris." Souhlasně jsem přikývla. "Postupem času, většinou při dovršení patnácti let, se tyto schopnosti rozvíjí. Bris odhalí nejen člověka, ale i různé bytosti, jako jsem já, Ethan a mnoho dalších, a už k tomu stačí pouhé soustředění, ale stále to jde i pomocí dotyku. Přesun v místě se zlepší a částečně můžou ovlivnit, kam se přesunou. Za nějakou chvíli, často když jim je osmnáct let, se schopnosti opět rozvinou a zlepší. Přesun v čase se může ovlivňovat pokaždé nejen, když použijí odhalení. Dále mohou cestovat v čase, pouhým pomyšlením na datum a čas v daný okamžik, ale většinou nemohou ovlivnit minulost ani budoucnost. Setkají se se svými blízkými v bílém "pokoji". To je místnost, ve které jako jediné mohou mluvit s jinými Brisy a tak ovlivnit jejich rozhodnutí. Je to ta místnost, kde se s tebou spojila tvá matka. Když je Brisům 21 let, to je u všech stejné, tak se jim začne rozvíjet úplně nová schopnost. Projeví se u nich oheň. U velké většiny je to právě oheň, ten představuje obranu a útok. Má je chránit a pomáhat jim, ale většině Brisů škodí, což byl i problém tvé matky. Kvůli ohni tě musela opustit a dát k adopci, protože by ti jinak pravděpodobně ublížila. Oheň je velmi nebezpečný pro ty, kteří s ním neumí zacházet a ona to v tu danou chvíli, kdy ses měla narodit, s ohněm neuměla skoro nic. Dá se to ovládat a já bych tě to naučil, protože vím, jak to funguje, ale nebudu tě nic učit, dokud nezjistím, kdo jsi zač." na chvíli se odmlčel. Něco jsem mu na to všechno, co mi řekl, chtěla říct, ale neměla jsem slov, zcela mi to vrazilo dech.

"Existují dva typy Brisů. Rozdělují se podle vlastního rozhodnutí. Tenebris je temný. Používá své schopnosti, jak bych to řekl, no prostě k páchání zla, ubližování ostatním bytostem a tak podobně. Pak jsou tu ti druzí, nemají žádný speciální název, jednoduše se jim říká Brisové, i když se tak říká i celému jejich druhu... to je trochu matoucí, ale ne to si zvykneš." Pousmál se a pokračoval. "Přišel jsem, abych ti řekl, že se ti snažím pomoci, a proto tě tady nechám s Ethanem o samotě. Můžeš si mezitím urovnat myšlenky i city. Já se zatím pokusím od svých známých, kteří jsou také zvláštní bytosti, zjistit něco více o tobě a jestli to vůbec je možné, protože si myslím, že jsi nějaká nová generace Brisů, nebo dokonce i úplně nový druh. Mezitím, co tady nebudu, můžeš používat své schopnosti dle libosti. Nebudu ti to zakazovat, jako předtím, protože pravému Brisovy by to velice ublížilo, ale tobě to skoro nic neudělalo." odmlčel se. Chtěl pokračovat, ale já jsem ho předběhla. "Nic neudělalo! Viděl jsi moje tělo?! Samozřejmě, že viděl že?!" V jeho očích se na malou chvilku objevilo překvapení, ale hned zase zmizelo. "Ano viděl jsem tvoje tělo. A věř mi, kdybys byla opravdu normální Bris, tak bys tady ležela skoro bez duše a od smrti by tě dělili jenom krátké okamžiky. Jak jsem říkal tak, můžeš své schopnosti používat, jak chceš a i když jsem ti to předtím nedoporučoval, tak teďka bych byl rád, kdyby jsi je používala a potom mi řekla, co všechno jsi se o svých schopnostech dozvěděla a aby ses tady příliš nenudila, tak ti dám jednu knihu, ve které je napsáno skoro všechno o Brisech, Tenebrisech a dalších bytostech. Myslím, že tam nejsou všechny bytosti, které existují, ale většina, co jsou hodně známá, tam najdeš." Z pod zad si vyndal knížku o velikosti A4 papíru, které jsem si předtím ani nevšimla a podal mi jí. Kniha vypadala staře a na straně byl pásek, vypadající, že jí drží celou pohromadě. Vzala jsem si ji a položila na postel. Otevřel dveře a vypadalo to, že odejde, ale ve dveřích se zastavil a otočil na mě. "Drž se a mimochodem jmenuji se Evan." Vyšel ze dveří a zavřel je za sebou. Nechal mě s mými myšlenkami, city a s tou záhadnou knihou, kterou si musím přečíst a doufám, že v ní najdu odpovědi aspoň na nějaké mé otázky.