Nauč mě líbat, nauč mě milovat

Noční návrat

Sasukeho pohled:

Když se pomalu všichni dostávali do nálady, přiřítil se odněkud už celkem slušně nalitý Naruto a řízl sebou vedle mě na céčkovou koženou sedačku.

„Hej, Sasuke!" zařval mi do ucha, aby překřičel hudbu.

Dostal jsem chuť mu vrazit, protože to zatraceně bolelo. Bohužel na mě však s přibývajícím alkoholem začala doléhat i deprese, takže jsem se nezmohl na víc, než krátké: „Hm?"

„Ino je zalezlá na záchodech a řve tam kvůli tobě celej večer! Mazej s tim něco udělat!"

„Proč?" tohle fakt nedávalo smysl. Proč bych měl? Co se tím zlepší?

„Protože Sakura je tam s ní a já jí potřebuju v místnosti pro personál," zamával mi před nosem klíčky.

„Seš nechutnej," odvětil jsem s kyselým výrazem.

„Já? To ty si divnej! Proč si se s ní rozešel? Vlastně, proč si s ní vůbec nezačal chodit? Víš, jaký mi to způsobuje komplikace?" zeptal se drze.

Já jemu způsobuju komplikace?!

„To ty si ten, kdo tu v jednom kuse dělá problémy. Třeba mě zajímá úplně jiná holka, tak mi s Ino už dej pokoj!" když jsem to namluvil Itachimu, můžu to stejně tak říct i Narutovi.

„He?" zůstal na mě zírat s otevřenou pusou a pak do sebe musel hodit dalšího panáka.

„Neboj, neví to a nechce mě, není o čem mluvit," utnul jsem to rychle, jakmile bylo z jeho obličeje jasné, že se začne ptát. To jsem neměl hned říkat, jelikož přísedící to co ještě nepolkl, vyplivl zpět na podlahu.

„Fuj, mohl by si se chovat jako člověk?" napomenul jsem ho a sebral mu lahev, abych se sám znovu napil.

„Tebe někdo nechce?" vykulil oči a zařval, takže jsem poprvé za večer byl rád za ten kravál, ze kterého mě co nevidět měla rozbolet hlava. Než jsem stihl cokoli říct, blonďák s ďábelským výrazem vytáhl nějakou krabičku a podal mi ji.

„Po tomhle tě chtít bude," zamrkal na mě.

Překvapeně jsem si to prohlídl. A nechápal. „Co je to?"

„Neboj, není to nebezpečný, jen léky na stres. Uvolňujou. Když je smícháš s alkoholem, tak až trochu moc," vysvětlil mi. Teď už jsem chápal a nemohl uvěřit. Vážně mi tu cpal prášky a radil, jak s nima někoho sjet? Trochu mě zamrazilo. Přemýšlel jsem, jestli něco takovýho už sám udělal a kolikrát. Taky o tom, proč je měl zrovna dneska u sebe, protože se přirozeně nabízelo, že to hodlal dát Sakuře.

„Asi bych do tebe nikdy neřekl, že budeš schopnej něco takovýho používat," zakroutil jsem hlavou.

„Já bych to nepoužil, proto to dávám tobě, ty si hajzl," usmál se. Upřímnost nadevše.

„Hele, jdu pro Sakuru, jestli nevyleze, jdem hrát flašku," oznámil mi něco, v čem jsem neviděl logiku a odpotácel se na dámské toalety. Ne na dlouho. Za několik minut se vrátil snad v ještě horším stavu, nadšeně mával lahví nad hlavou a prohlašoval, že tedy jdeme hrát.

„To je nápad!" vypadlo ze mě najednou, protože i já už měl opravdu dost upito. „Políbím někoho, zamiluju se do něj jako Šípková Růženka a doma bude zase klid. Jen bych dal tentokrát přednost holce," oznámil jsem mu své myšlenkové pochody.

Naruto se naštěstí nad mým nadšením nepozastavil, možná mě ani neposlouchal. Dobře že tak.

Čím víc jsem pil, tím legračnější se mi všechno zdálo. Sice jsme hráli, ale k ničemu to nebylo. Holky, na které to vyšlo, líbat moc neuměly, takže mě těžko mohly začít přitahovat. Vlastně mi došlo, že nevím, jestli to takhle nějak funguje. Viděl jsem to ve filmech. Někoho se omylem dotkneš a najednou se do sebe zamilujete, ale to byla přece kravina. Což teda vyvolávalo otázku, jak vznikla moje podivná posedlost Itachim, jestli ne náhodnou pusou.