Držela jsem se bolestí za hlavu, neviděla jsem před sebe. Mé oči mi vypálily plameny a já skočila dolů z několika metrové výšky. Zůstala jsem ležet na zemi v plamenech. Objevily se první sluneční paprsky, které osvítily mou spálenou tvář. Naposledy jsem vydechla… Je všemu konec?

Příběh navazuje na jednodílovku Burned in Flames.

***

Viděla jsem kolem sebe tmu. Ležela jsem na zemi a mé ohořelé tělo bylo neschopné jakéhokoliv pohybu. Asi jsem měla úplně vypálené oči. Nic jsem neviděla, jen jsem se snažila vnímat okolí. Ale všude bylo pouhé ticho. „Sestřičko. Konečně jsi tady…“ Promluvil na mě mužský hlas. Byl mi povědomý. Ruben? Nemožné…

„Neříkej mi, že mě nepoznáváš…“ uslyšela jsem pomalu přibližující se kroky. Po chvilce se zastavily. Chtěla jsem promluvit, ale nemohla jsem. Plameny mi vypálily i ústa, možná i plíce a já nebyla schopna sebemenšího slova. Odpověděla jsem jen sípáním a tak trochu broukáním.

„Vítej v našem novém světě. Pomohu ti, sestřičko moje… I když už nebudeme takoví jako dřív, ale budeme žít dál.“ Jeho slova zněla přesvědčivě a já mu vždycky důvěřovala. V jedné věci jsem si ale nebyla jistá. Proč ty experimenty? Proč tohle všechno začalo? Přišlo mi, jako kdyby začal ovládat mou mysl.

Nemohla jsem se pohnout, když najednou jsem začala cítit v těle zvláštní energii. Pomalu mi začala proudit celým tělem. Začaly mě ale bolet oči. Cítila jsem, jako kdyby mi někdo rval oči ven. Bolelo to neskutečně moc. Po chvilce bolest ustala. „Otevři oči, sestřičko.“ Promluvil na mě a já je pomalu otevřela. Viděla jsem před sebou muže v bílém plášti s kapucí.

Dívala jsem se na něj. „Já vidím!“ radostně jsem zajásala v duchu. Jediné mě ale zarazilo. Měl napůl zjizvené tělo od hlavy až k patám. „Konečně jsem tě našel…,“ zašeptal. Pomalu ke mně přistoupil a objal mě. „Bráško, jsi to ty?“ zašeptala jsem sípavým hlasem. Stekla mi slza po tváři. „Vidíš, jsme naživu, sestřičko… Ale už nebudeme takoví jako dřív,“ řekl potichu a znovu jsem ucítila ve svém těle takovou zvláštní energii. Nebylo to mnou, ale jím.

„Chceš dál žít?“ zeptal se a já pomalu přikývla. „Musíš se ale potom probudit z tohoto snu a uvidíš sama.“ Dívala jsem se do jeho krásných očí. Pořád byly tak krásné jako dřív. Hluboké a očarující, jen plné nenávisti a touhy ovládnout svět.

V tu chvíli jsem se probudila ze snu. Ležela jsem na ošetřovně. Ležela jsem na doktorském lůžku. V ruce jsem měla píchlou kanylu. „Probouzí se…“ Ozval se ženský hlas a já pootevřela oči. Spatřila jsem vedle sebe zdravotní sestřičku. Doktor seděl opodál u stolu a dělal zápisky. „Vypadá to, že tenhle experiment není kompatibilní, s tím co hledáme… Musíme hledat dál.“

Změnila jsem se v monstrum. Byla jsem nahá a mé tělo bylo celé ohořelé až do samého masa. Měla jsem chuť zabíjet. Vytrhla jsem si kanylu a shodila kolem sebe všechno. Jakmile uslyšela sestra padající sklo a můj křik otočila se směrem ke mně. Začala ječet, ale já ji hned umlčela silnou ránou do hlavy. Skácela se k zemi. Měla jsem hlad, velký hlad a tak jsem ji rukou rozbila lebku. Krev vystříkla a já se pustila do požírání své kořisti.

Kousla jsem jí do krku svými delšími špičáky. Krev stříkala všude kolem. Doktor jen s panickou hrůzou vstal ze židle a utíkal ke dveřím ošetřovny. Cloumal s klikou, doufajíc že dveře otevře a uteče. Ale nešly vypáčit ani vyrazit. Všiml si ale škvírou ve dveřích muže v bílém plášti se zjizvenou tváří. „Ruvik… Jsi to ty!“ vydechl ze sebe doktor. Muž ale zmizel.

„Sakra, pomozte mi někdo!“ křičel doktor, ale bylo to zbytečné. Mé tělo se změnilo už do takové formy, že jsem tomu sama nemohla uvěřit. V mé hlavě se pořád opakovala myšlenka „Zab ho! Zab ho!“. Vykřikla jsem a s rozběhem jsem ho odhodila na vedlejší stěnu. Zakřupalo to. Je mrtvý? Zůstal ležet na zemi a těžce oddechoval.

Začal kašlat krev. Asi jsem mu přerazila žebra, které mu zřejmě propíchly i obě plíce. Ucítila jsem pach teplé krve a ve mně to probudilo touhu. Touhu ho také zabít. Zakřičela jsem. Můj pronikavý hlas se ozýval chodbami léčebny. Rozpárala jsem mu břicho. Násilím jsem ho chytla za krk a jeho tělem zmáčené krví jsem takříkajíc pomalovala všechny stěny ošetřovny. Už dávno nežil.

Odhodila jsem jeho tělo o kus dál. Leželo kousek od těla mrtvé sestry v obrovské kaluži krve. Má síla zeslábla natolik, že jsem zůstala ležet na zemi v kaluži krve svých obětí. Vrátila jsem se zpět do své původní podoby, jen jsem měla bílou noční košili a bílé střevíce. Usnula jsem.

***

Chodbou byly slyšet přibližující se kroky. Do ošetřovny vešel tmavovlasý muž s lucernou a pistolí v ruce. Měl na sobě bílou košili s vyhrnutými rukávy k loktům. Kolem krku měl červenou kravatu. Tmavou vestu a tmavé kalhoty. Všude byly popadané kousky omítky, rozházené věci na ošetřovně a krev. Krev, která někomu patřila. Byla všude po zemi, dokonce i na stěnách.

Mé bezvládné tělo leželo na zemi. Jakmile se ale muž objevil blíž u mého těla, moje síla jakoby vzrostla a já ožila. Nedokázala jsem ovládat svou mysl. Měla jsem ale jediný cíl, zabít kohokoliv kdo se sem přiblíží. Cítila jsem ho, jak se přibližuje čím dál blíž. Zastavil se a já vylezla z temnoty. Mé štíhlé tělo ohořelé až do živého masa se probudilo z velké kaluže krve.

Dlouhé štíhlé ruce se vyhrabaly na povrch. Bylo to zvláštní, měla jsem 4 ruce a 2 nohy. Ruce jsem měla dlouhé a hubené s puchýři do krve, dlouhé prsty a dlouhé nehty.

Bouchal na dveře, ale nemohl dál. Byl v pasti. Dveře se hlasitěji otevřely a vyběhla ven zombie muže v potrhané košili. Měla jsem hlad a prahla jsem po mase. Skočila jsem po něm, umlátila ho a nakonec ho rozsápala svými pařáty. Užívala jsem si ten pocit. Už jsem nebyla hladová, shnilé maso chutnalo opravdu božsky.

Ale bylo to málo… Muž utekl těmi dveřmi a já se ho vydala pronásledovat. Utíkal dlouhou chodbou a na jejím konci byl výtah. Utíkal, jak nejrychleji mohl. Chytil se do pasti. Podlezl zavěšený drát s výbušninou, který v mžiku deaktivoval. Vešel do výtahu a se strachem v očích zmáčkl tlačítko. Výtah se dal do pohybu.

Zmizela jsem. „Najdu si tě…“ zašeptala jsem. Prahla jsem po krvi, čerstvé krvi. Ze mě se stal konečně démon. Poté jsem zmizela v temnotě…

Tak jo, zase jsem se trochu víc rozepsala s těma jednodílovkama. xD Ano opět se projevily moje šílené trochu vraždící schopnosti. Neptejte se mě proč, protože to sama nevím. O.O Dalo by se říct, že tahle jednodílovka navazuje na tu předchozí Burned in Flames. Umm, takový přiblblý dotaz... Chtěli byste někdy něco abych přidávala nějaký příběh na pokračování typu The Evil Within? :) Samozřejmě až dopíšu First Love, tak bych se mohla do toho pustit. Co vy na to? :) Díky za votes. :) Miyoko :) 

Fall into Darkness (Jednodílovka)Přečti si tento příběh ZDARMA!