,, Hej, Mio..." Zrzka se obrátila na Natálii.

,, Ano? Co chceš?"

,, Já...Ehm...Musím ti něco říct....Bude to jen na chvilku, a ty jsi s holkama jediní lidé kterým mohu věřit..." Mia a její kamarádky se na ní na chvíli usmály. A Natalie věděla, že hladoví po drbech.

V pořádku... Můžu jim věřit...

O den později.

Natalii chodily neustále připomínky a nadávky na Facebook a podobné sociální sítě. Někdo jí dokonce řekl mrcho. Nemluvě o tom, že v době oběda, oběd skončil v jejích vlasech. Ale to byl ten nejmenší problém... A jelikož jí bylo jenom devět let, nemohla dělat nic jiného než si nechat líbit.

Ale nepropadla řezání... To by nikdy neudělala. Radši o tom neříkala rodičům. Skrývala to. Myslela si, že to bylo lepší.

Nechtěla, aby jí ta bolest sežrala zaživa...

Jako žíravina.

03:00, noc

Nyní je Natalii 16 let. Jde jí to dobře ve škole. Pro jednou byla konečně šťastná a klidná. Ačkoliv se obvykle ukrývala v pokoji před křikem jejího tyranského otce.

Začaly se jí klížit oční víčka. Věc, na které pracuje se pro ní stává nepřekonatelným problémem. Všechno na co myslela, byl spánek. Zavřela svůj laptop. Oči se začaly přizpůsobovat tmě a ona uviděla svou plyšovou žirafu. Bylo naprosté ticho. Najednou se jí před očima mihly všechny vzpomínky. Začala vzlykat. Ale potlačovala slzy.

,, Nemyslím si, že jsem naštvaná..." řekla si. Podívala se do skleněných oček plyšového zvířátka.

,, Co to kurva dělám?" Vstala a šla najít svou malou žirafku.

,, Omlouvám se..." řekla šeptem. Po tváři jí tekly slzy.

Objala žirafu, a ležela v posteli.Probudil jí náhle hlas její matky. Unaveně otevřela jedno oko.

,, Vstávej... Zase jsi celou noc nespala co?"

Její matka si povzdechla a odešla. Natalie vstala, dal si sprchu, vyčistila si zuby a snědla snídani. Skočila do auta a matka jí odvezla do školy.

A protože byla nevyspalá, opřela si hlavu o sklo a začala snít. Spíše měla noční můry, které se skládaly z fyzického týrání od jejího bratra Lucase, které trvalo čtyři roky, než mu v tom radikálně zabránila. Její matka se to nikdy, nikdy nedozví.

Najednou jí probudila.

,, Jsme tu" podívali jsme se na školu, na které byl nápis "Walkervillský Institutu výtvarného umění."

,, Uvidíme se později"

Učitelka angličtiny se podívala na Natalii.

,, Kde je vaše práce, paní Ouellettová?

,, Zapomněla jsem si jí doma. Promiňte slečno Homenuiková."

,, Tvůj čas vypršel, Natalie. Nechtějte mě příště zklamat" Natalie z těch slov byla znepokojená.

Ignorovala ten pocit a snažila se poslouchat výklad učitelky, při kterém samozřejmě zase usnula. Po hodině šla na chodbu ke své skříňce.

Najednou k ní přišel její kamarád Chris.

,, Dáme řeč?" řekl. Ona se jen usmála, milovala kecání s Chrisem. Byl to super kluk.

CreepyPasta Stories (Cz překlad)Kde žijí příběhy. Začni objevovat