TRAILEEEEER!

FLASHBACK

Podívám se naBilla, který právě přijímá objednávku od party teenagerek. Pár z nich serozplývá nad tím, kolik má piercingů a mezi sebou si něco šeptají. Najednou sezačnou přihlouple hihňat, on se na mě otočí a s malým úsměvem roztáhneruce od sebe. Pak se hned vrátí k zákaznicím.


Pracovat jako obsluha u MC Donalds, kde je zdravější sežrat hračku a pohrát sis jídlem, není až taková sranda, jak se zdá. Zvlášť, když nemáme kam jít atahle práce nás, jako jediná, drží jakžtakž nad vodou.

„Děkuju dámy,hned to bude," řekne jim zdvořile Bill. Všechny čtyři se na něj usmějí.
I když nechci, moje koutky úst se samy od sebe zvednou. Vždycky mě překvapujeto, jak dokáže být milý na každého. Je to tak dobrý člověk. Cokoliv, co dělá,dělá tak zvláštním způsobem..
„RATLIFF!" uslyším hlas mého šéfa.
Já i Bill najednou zpozorníme a podíváme se na sebe.
„Jeremy, vezmi to za mě!" zavolá, přičemž ze mě nespouští oči. Jeremy se ochvíli později líně dostaví ze zadní místnosti pro personál.
„Tommy?" nakloní se blíž ke mně, protože okolo začaly pobíhat děti a přeshluk nákupního centra obecně není moc slyšet.
"Vyhodí mě, Billy," pokrčím sklesle rameny. Na chvilku se zamyslí apoté se zeptá:
„Mám jít s tebou?"
„Zůstaň tady, aby nevyhodil i tebe," lehce se na něj pousměju a on měpřátelsky poplácá po rameni.
„To zvládneš." ...Budu muset.

Pomalým krokem sedostanu až do šéfovy malé kanceláře, kterou stejně nemá na nic jiného, než nasekýrovaní zaměstnanců. S pohledem sklopeným do podlahy si stoupnu před jehostůl.
„Ratliffe, postáváte tam jako tvrdé Y!" rozčílí se hned šéf a já začnuzkoumat pásky na svých pantoflích. I tohle mi teď přijde uklidňující. Potí semi ruce a bolí mě břicho. Takhle nervózní jsem byl naposled u maturity.
„P-promiňte, ale já jen-"
„Viděl jste někdy Kaulitze?! Ten alespoň maká jako šroub, ještě nám přitahujezákazníky, ale vy?! Vy jste jen zmalovaný a zženštělý podprůměrnýpracovník!"
Zmalovaný a zženštělý. Tyhle nadávky neslyším poprvé. Proč Billa všude všichnimilují, jen já jsem ten špatný? Vím, je hezčí, méně se před lidmi stydí, ale já..snažím se, dělám, co můžu.
„Omlouvám se," vyhrknu do země. Nemám odvahu se svému šéfovi dívat do očí.Ne teď.
„Podívejte, lidí tu mám dost. A pokud přijdu o neschopného prodavače, jako jstevy, vůbec, ale vůbec nic se nestane. Máte padáka, Ratliffe. Na hodinu,"oznámí mi tvrdě. Nezmůžu se na nic jiného, než na slabé přikývnutí.
"Teď vypadněte," hned po tom, co domluví, se seberu a přes kuchyň jduaž k pokladně. Hledám Billa, ale nikde tu není. Jasně jsem mu říkal, aby tuzůstal. Jako kdyby mě někdy poslechl.

* Bill

„Kaulitz. Co tupohledáváte?" obrátí se na mě šéf a já ze sebe strhnu zástěru, kterou tumusíme povinně nosit.
„Vyhodil jste Tommyho, že? V tom případě je mi líto, pane Freyi, ale musímjít taky."
Hodím se zástěrou dramaticky o jeho stůl, čímž odhalím své černo-bílé květovanétriko.
"To nemůžete."
"Že ne?"
S mým německým přízvukem to zní ještě hrozivěji, než jsem čekal. Otočím se napatě a stejně rychle, jako jsem se objevil, mizím.
"Vraťte se!" pokřikuje na mě šéf a já po cestě odhazuju ještěpřihlouplé pantofle, co jsme tu museli mít na nohou. "Kaulitzi!"
Zabouchnu za sebou dveře od jeho kanceláře a vypravím se rovnou do šatny, vekteré uvidím Tommyho, jak posmutněle sedí.
Povzdechnu si a sednu si vedle něj na úzkou lavičku u skříněk.
"Vrať se do práce," zkusí se na mě usmát, ale nejde mu to, "měuž vyhodili."
"Tebe vyhodili a já jsem šel dobrovolně," obejmu ho okolo ramen akousnu se do svého piercingu ve rtu.
"Cože jsi?!" vytřeští na mě oči Tommy.
"Uklidni se. Jednou jsme si řekli něco jako, že budem pořád spolu, ne?!Jsme kamarádi. Jedem v tom spolu. Bez tebe tu pracovat nebudu."
"Ale jak se teď uživíme? Čím zaplatíme Martinové za nájem? Bille, cos toudělal, sakra!" schová si hlavu do dlaní.
"Nějaké peníze nám ještě zbyly," oznámím mu. Odhodlaně přejdu ke svéskříňce a podívám se do své peněženky. Mám v ní asi tři sta dollarů. Nejistě senaposled podívám na peníze a skryju si peněženku do kapsy.
"Něco máme," párkrát přikývnu, abych ujistil i sám sebe.
"TJ, neboj se, vážně," utěšuju ho. On neodpovídá.

"Vstávej, Tommy,jdeme domů, hm?" vstanu a pomůžu mu na nohy.
"Řekl mi, že jsem zmalovaný, zženštělý a podprůměrný," postěžuje sikonečně.
Snad po pěti minutách, kdy neřekl ani slovo.
"Nejsi," zamítnu, "Frey je kokot a ty jsi cool kid."
"Tak mi řekni, proč zrovna já? Proč si vždycky a všude vybrali mě, jakooběť?! Proč tebe všichni milují, Bille?! Proč musíš být vždycky ty ten dokonalýa já jen ten líný, ten hnusný, ten divný?"
"Nikdy jsem nebyl dokonalý, co tě to napadlo?" zasměju se, mezi tímco on si pořád drží stejný výraz.
Nesnáším bezmoc. Když nemůžu Tommymu nijak pomoct. Známe se už od základky,když jsem v osmé třídě přešel na školu do LA. V tomhle má bohužel pravdu.Lidi mě vždy považovali za něco lepšího, než je on. Ale já jsem se vlastněnikdy tak necítil. Vidím Tommyho jako lepšího člověka, v našem věku irozumnějšího, než jsem já.
„Bože, Tommy, když mi bylo čtrnáct, patnáct, nosíval jsem víc make-upu, než kdyty. A uráželi mě? Uráželi. Pořád jsem tu, tak to udělej jako já a ignoruj je.Vždycky se najde někdo, komu se nebudeš líbit. Ani já se nebudu líbit. Prostěbuď sám sebou."
Vždycky jsem si myslel, že to, jak se maluje, jak se obléká a jak celkověvypadá je dokonalé. Jen lidi ho odsuzují za to, že má i nějakou ženskoustránku. Mně to nevadí, sám mám piercingy všude po těle, nespočet kroužkovýchnáušnic a tetování.
Jen se to lidem asi líbí víc, protože se prezentuju. Ukazuju svoje tělo, akdybych mohl, chodím všude v see-trough triku. Tommy je naprostý opak mě.Introvert, občas si žije svoji vlastní pohádku, schoval by se kamkoliv, kam byto šlo a nejradši by se s nikým nebavil. Je citlivý, stydí se a zahaluje se, conejvíc to jde. Je schopný v létě nosit dlouhé kalhoty, mezi tím co já chodím dopůl těla.
"Jdeme," pobídne mě, když si vyklidí svoji skříňku a obuje si creepers.Musím uznat, vkus má skvělý.
"Jo, jdeme," odsouhlasím a taky si obuju svoje civilní boty.
To, v čem jsme museli chodit tady, bylo příšerné.

Ze šatny vycházímjako první a s Tommym za zády to rychlým krokem vezmu přes chodbu pro personálaž mezi stoly. Kousek od nich jsou eskalátory a ven z nákupního centra sedostaneme lehce.
"Měj se, Jeremy," rozloučím se s prodavačem, který stojí jako opařenýa pro jistotu si čistí brýle, jestli nevidí špatně.
"Jo, odcházíme, ani se neptej."
"A-aha, ahoj Bille, Tommy," odpoví.
Vezmu Tommyho okolo ramen a hrdě projdu okolo puberťaček, které jsemobsluhoval.
"Holky, je to buzna," podotkne jedna z nich a ostatní se zase rozchechtají.
Mrknu na ni a ona se jen zahanbeně otočí. Ha, myslela si, že jsem je neslyšel.

"Billy,myslí si, že jsi na kluky," podívá se na mě soucitně Tommy.
"No a?" řeknu povrchně a jemně ho dostrkám na eskalátory. Stoupnu sihned za něj.
„Za tohle by mohli všichni urážet mě; oh,on neví, koho chce. Každý jsme nějaký. A my dva jsme momentálně bez práce."

KONEC FLASHBACKU

A takhle to bylo,přesně si pamatuju ten den. Takhle jsme s Tommym spadli do sraček, ve kterýchteď jedem.
Je nás šest. Já, Tommy, Trish, Sarah, Chris, Rebecca.
A bývalo nás deset. Kyle, Jenna, Tom a Adam.
Od jisté doby jsme o nich neslyšeli. Údajně se vyléčili, nebo se předávkovali.Jedno z toho platí pro každého z nás. Život ve stresu nebo smrt s klidem vduši. Potřeba, kterou si tu vypěstuješ, nebo jen malý úlet, který se ale vpotřebu zvrtne.
Každý den tady si vybírá svou daň. Buďto na tvém těle, nebo na tvé duši. Každýden tu bojuješ o holý život, protože bez dávky to prostě nedáš.

"Bille,sežeň mi jehlu, prosím.."

__

Kdo už viděl Feel It All, ví, o co se jedná :D

Slavnostně vám tu přísahám, že Adommy se objeví, ale ne tak hned.
Názory zanechte dole ↓

A pokud budou pozitivní ohlasy, tak se na to možná i nevykašlu. (Lel)

1#REMAKE 25/07/2016

Feel It AllPřečti si tento příběh ZDARMA!