Z pohledu třetí osoby:
Zatím co si Lucy užívala nahoře s babičkou a dědou. Justin seděl každý den u Lucy a vyznával jí lásku. Ikdyž věděl, že až se Lucy probudí nebude ho už nikdy chtít vidět. Ale mýlil se. Už tolikrát se zmýlil, ale nikdy si to neuvědomoval. Lucy se těšila až Justina uvidí. I přesto že jí podvedl, těšila se na něj. Už dlouho necítila jeho vůni, jeho objetí, jeho rty. Chyběl jí jeho úsměv. Ale ze všeho nejvíc jí chybě on celý. Justin byl na tom úplně stejně. Doktoři mu říkali že bude v pořádku. On sice věřil. Ale když dva dny ležela bez pohnutí a byla bílá a studená. Ale přitom byla živá a šťastná. Jediný náznak že žije byl, když mu stiskla ruku. Lucy se nahoře sice o Justina moc nezajímá. Ale každý večer všichni tři sledovali Justina. První večer se schoval do skříně, aby mohl spát s Lucy. Ale nevěděl že kontrolují i v noci. Druhý večer se schoval pod postel, ale našla ho pod postelí, když vytírala. Lucy byla ráda že ho má, protože ho milovala. A on jí taky. A doufal že se dneska konečně probudí. Dneska tady bude celý den. Chtěl být u ní až se probudí. Chtěl jí zase jenom pro sebe.
Z pohledu Lucy:
"Kaitlin" zvolala na mě babička. Nemám ráda, když mi někdo říká prostředním jménem. Ale babička mi tak říká od mala, proto jsem si už zvykla. "Ano" usmála jsem se na ni. "Jen s dědou doufáme, že na nás nikdy nezapomeneš "silně mě objala. "Jak bych mohla" chtělo se mi brečet. Budou mi chybět. Říkáte si vždyť to jsou už staří lidé. Ale nejsou. Moji mamku měla brzo, a proto po té už nemohla mít děti nikdo neví proč. Babička mi umřela v 9-ti na rakovinu prsu a děda o 2 roky později při autonehodě. Najednou jsem viděla lusknout prsty . "Posloucháš mě" babička divně pokřivila obočí. "Promiň. Zamyslela jsem se" omluvně jsem se na ní podíval. "Zbýva ti už jen hodina. Můžeš si to rozmyslet. Do ničeho tě nenutí. Dole máš úžasného kluka a rodiče. Ale jestli se rozhodneš špatně. Nebude cesry zpět. Uvědom si to. Nic není navěky. A hlavně nezapomeň, že jsme ti nablízku" políbila mě na čelo. Nevěděla jsem co mám říct. Jako by mi vyschlo v krku. Jako by mi někdo ukradl jazyk. Nemohla jsem mluvit. Ta hodina ubíhala rychle. Začala jsem se potit. Necítila jsem se dobře. Nejdřív mě opustili oni. Teď opouštím já je. Nejradši bych tu s nima zůstala. Bojím se. Hrozně se bojím jestli to není jen sen a já se probudím vedle Justina a vše bude jako dřív. Bojím se, že to udělá znovu. Bojím se, že mě opustí a půjde za ní. Tohle by byl můj definitivní konec. Najednou tma. Nic jsem neviděla. Padala jsem. Byk to hrozný pocit. Nepopsatelný. Volný pád. Tma a poslední slova "Milujeme tě". A pak zase nekonečná tma.
Už nejsem v nebi.
Zdravim. Ano zase nová část. No není nic moc. Ale snad se líbila. Další neslibuju zejtra ani pozejtří. Ale do pátku určitě ještě jedna. Tak se zatim loučim.
