Our heroes [Dokončeno]

Buritos forever! <3 :3

1+1=2+1=3 Tři kluci!Je tu ještě nějaký?

Williem

Mě snad hráblo.Nejdřív někoho zapálím a teď, při našem “plánovaném“ útěku, kopnu do veverky.Tohle, ale nebylo to nejhorší.Teď trčíme v zimě, pár dní před vánoci, v  pochmurném San Farancisku.

„Nechci si stěžovat, ale i v té cele bylo líp.“

„Jo v té cele, kde tě drželi, aby tě pak mohli zabít.Jasně!“

„Víš vůbec kde jdeme?“

„Ano.“ Luke svou odpověď zavrčel, jako vzteklý pes, tak jsem se rozhodl,dál na nic neptat.Procházeli jsme ulička, kterým by se normální člověk vyhnul.Došli jsme před nádherný velký rodinný dům.Luke se vydal ke dveřím.

„Snad se tam nechceš vloupat!“

„Jak jsi na to přišel?Ach ty jsem tak všímavý.“ Tak jo, už jsem ho začínal nenávidět.Ze začátku se mi zdál celkem milý, ale teď…

Došli jsme ke dveřím a Luke zazvonil na zvonek.Za pár vteřin přišel otevřít postarší pán.Měl světlé vlasy, poněkud zastaralé brýle a tvářil se zmateně.Nedivil jsem se mu, když musel otevřít zrovna nám.

„Dobrý den, kluci co potřebujete?“

„Pane, jsme tady, abychom se spojily s Annabeth.“

„Hádám, že to bude lepší vyřešit uvnitř.Prosím.“ Vešli jsme dovnitř domu.Byl moderní a celkem nobl. Pán Chase…Annabethin táta?Vedl nás domem až do obývacího pokoje, usadil nás na pohovku.

„Dáte si něco k pití?“

„Prosím cokoliv, co se dá pít.“ Měl jsem sucho v krku, jako po cestě Saharou.Luke si nedal nic.Pan Chase odešel do kuchyně a my jsme zůstali sami na pohovce.

„Proč jsi šel zrovna tady?“ Luke se na mě ani nepodíval.

„Byla to jediná možnost, jak se dostat rychle a bezpečně do tábora.“

„Je to jen obyčejný smrtelník, jak se chceš spojit s Annabeth?“

„Duha.Vzkaz Iris.“ Vše co řekl zkusil.Nic.Annabethin táta přišel s mou perlivou vodou a posadil se naproti nám do křesla.Očividně byl nervozní.

„Je v pořádku moje dcera?Moje nevinná dcera?“ Hlas se mu třásl, měl asi vážně velký strach a obavy.Po místnosti jezdil pohledem, jako by hledal někoho, kdo by tvrdil opak.Já si jen pomyslel: Nevinná?Jasně asi neví, že chodí s Percym Jacksonem a taky neví, že když jsem ji naposledy viděl tak…

„Annabeth je v pořádku.Nemusíte se bát.“ Jen co jsem to dořekl, trochu se uvolnil.

„Ale Tábor má problémy.Mohli by jsme si pučit váš Camel?“ Nevěděl jsem o čem to Luke mluví, ale mělo nám to pomoct.Tak jsem raději jen zticha seděl.

„Jistě je ve městě na letišti.Hodím vás tam autem.“

„Ani nevíte jak jste nám pomohl.A máte ještě ty kulky?“

„Hochu kdo jste, že toho tolik víte?Nevím jestli vám mám věřit.“

„Jsem Luke Castellan.“ Pán Chase se zděsil.

„Ne, ne, ne!Je to jinak!Já jsem na straně dobra, věřte mi!“ Nevypadalo to, že ho Luke přesvědčil.

„Pane, jsem v táboře jenom krátkou dobu a měl jsem tu čest se seznámit s vaší dcerou.Potom jsem byl unesen Titánem a byl jsem ve vězení s “Kronem“, ale pořád žiju a…Já Lukovi věřím.Věříte vy mě?Je na vás jestli pomůžeme Táboru Polokrevných a vaší dceři.“ Vypadal, že moje slova zvažuje.Potom sebou trhl a z prudka se zvedl z křesla.

„Věřím.Doufám, že mi nedáte důvod změnit můj názor.“

Vydali jsme se na San Franciské letiště a po cestě jsme se stavili na buritos.Celkem top ne?Za pár dní možná nastane konec světa, ale tak co.Na buritos se čas vždy najde.

„Tady, už jenom kousek!“ Pan Chase nás tahal po celém letišti a teď to bylo snad po páté, co řekl tuhle větu.Po patnácti minutám jsme nastupovali do válečného letounu.

„Je plně nabytý, ale zásoby munice z božského bronzu jsou malé.Leťte opatrně a šťastnou cestu!“

Za pár minut jsem měl celé San Francisko jako na dlani.Vznášeli jsme se vysoko na nebi a směřovali jsme na pomoc táboru.

Chcete, aby jsem ve psaní pokračovala nebo s tím sekla?