Poslední ročník

4. Setkání

„Crr-crr-crr-crr-crr-crr”  popadám mobil, abych vypla budík, ten zvuk nesnáším, dneska se mi do školy opravdu nechce, a navíc jsem šla pozdě spát, tak že určitě budu vypadat,  jak náměsíčná.

Za pár minut se donutím vstát a mířím rovnou do koupelny, pak do sebe hodím cereálie s mlékem a jdu se převléct do tmavě zelených džínů, modré tričko, které je na zádech průhledné s krajkovým vzorem. Do tašky si ještě beru jablko a džus, no a můžu vyrazit.

Jako obvykle už na mě Emily čeká na našem místě, v odlehlé části parku, kde není moc lidí, ale je to blíž ke škole, vlastně je to tam hezké, vzrostlé, staré stromy a nedaleko je menší rybník, kam někdy chodím přemýšlet, nebo jen relaxovat a opravdovou výhodou je, že tam nechodí moc lid,í a já si můžu užít chvilku pro sebe.

„Jak to, že jsi tu vždycky dřív než ja? Tak to chodí už od prváku.”

„No, to bude asi tím, že chodíš pozdě”

„Až tak pozdě nechodím, jednou tě určitě dostanu, a budu tu na tebe čekat já, vsaď se”

„Tak to jsem tedy zvědavá, tvou nabídku přijímám, o co se chceš vsadit?”

„Noooooooooo, tak ten kdo prohraje, bude muset týden dělat té druhé svačinu do školy, platí?”

navrhnu, a co to dořeknu, tak se mi to nezdá až tak skvělý, jestli prohraju, tak budu chodit ještě později, než normálně, a to nechci Emily udělat.

„Tak to se připrav, protože já jsem vybíravá”

hned se ozve Emily se smíchem

„Helé, ještě jsi nevyhrála, však jen počkej, zítra se rozhodne”

Dál jsme kecaly během cesty do školy, a ani jsme si neuvědomily, kolik je hodin. Dorazily jsme tak tak a hned první hodinu máme Angličtinu, taková nuda, celou hodinu nebudu vědět co s hlavou, jelikož mi bude padat únavou a zvlášť, když jsem nemohla v noci spát.

Do třídy přišla učitelka

„Dobrý den, prosím posaďte se, otevřete si knihu a přečtěte si ukázku od Waltera Scotta, pak se vás na něco zeptám”

V knize začnu čist jeho dílo Waverley, je to historický román, a mám ukázku za chvíli přečtenou. Za pár minut se nás učitelka na něco vyptávala, ale mě žádnou otázku nepoložila, tak jsem měla klid, i když hodina ubíhala pomalu, nebylo to tak strašné, jako včera, a dokonce, jsem neusla. Slyším zvonek a rychle si beru věci, ostatně jako všichni a chceme jít, co nejrychleji pryč. Jdu směrem do učebny chemie, a v tom jsi všimnu kabinetu, kde je napsán Mr. Mason Bradly, chvíli se dívam na dveře a uvažuju, jestli tam je, pak mě omámí hlas vedle mě

„He mm, ahoj, potřebuješ ode mne něco? No, totiž stojíš před mými dveřmí tak,.....”

Ježiš, tak to je super, mezitím co jsem civěla na jeho dveře, on stál vedle mě, a já si ho ani nevšimla

„N-ne, já jen, něco se mi zdálo a musela jsem se zastavit, omlouvam se, že vám stojím v cestě”

Bezva, fakt dobrá výmluva, teď vypadám jako psychicky narušená, skvělá práce Hano, ale on zase niják neprojevuje, že jsme se už viděli na té párty, možná je to tak lepší, možná to dělá schválně, aby to mezi náma nebylo divný, a měli jen vztah učitel, student, ale pro mě to je stejně divný.

„Aha, a jsi v pořádku?”

„Ano, a ještě jednou se vám omlouvám, už musím jít na hodinu”

A teď švihem pryč, protože jsem se ztrapnila a jeho pohled ve mě vyvolával pokušení

„Počkej, ty jsi z 12. třídy? ”

Stačil mě zastavit slovy, před mým úprkem

„Jo, to jsem, proč?”

„Máme spolu dneska hodinu, řekni ostatním, ať se připraví na test, chci vědět, jak na tom jste„

”Dobře, a děkuji, že jste nás varoval, ale i tak to nebude žádná sláva, věřte mi„

usměju se na něj

”Snad to nebude tak, zlé a mimochodem jak se jsmenuješ?”

„Hana, Hana Santori”

„Tak ve třídě, Hano”

Usměje se na mě taky a jeho úsměv je, tak krásný, proboha Hano přestaň a už jdi, nemůžeš se rozplývat nad svým učitelem, to ti ještě scházelo, aby jsi se zabouchla do matikáře, to opravdu nepotřebuju.

Hned, co dorazím do plné třidy na chemii, už vidím jak po mě Emily háže pohledem, kde se zase flákám.

„Jestli budeš pokračovat tímhle stylem, tak prohraješ sázku”

„Ha ha ha, tentokrát za to nemůžu, mluvila jsem s učitelem Bradlym a mám všem vzkázat, že píšem test, aby jsi ověřil jak na tom jsme”

„To si děláš legraci? Vdyť já neumím vůbec nic, co budu jako dělat?”

„Já, jsem ho varovala, že to dopadne blbě, ale stejně to budem psát”

„Tak to je perfektní, moje prví známka bude F, nic lepšího se nemůže stát”

„Héj, poslouchejte všichni v matice budem psát test, tak se připravte”

Ve třídě to vyvolalo rozruch a studenti začali nadávat a mlátit do stolu pěstmi. Mě to netrápilo, névím proč, taky nic neumím, ale prostě jsem byla v klidu, což u mě není obvyklé i Emily si toho všimla

„Tebe to neštve?”

„Já nevím, je mi to něják jedno, asi to bude nedostatečným spánkem”

Zavtipkuju a začne zvonit. Chemie je fajn, děláme pokusy a vždycky se těším, až někomu něco vybouchne, na druhé straně teorie a psaní testů je docela těžká. Uběhlo to rychle, stejně jako další dvě hodiny a matika začíná za pár minut. Všichni se šprtají a ve třídě je hrobové ticho, jak neobvyklé, já se taky dívám do sešitu, ale nic nechápu a během prázdnin se mi vykouřilo z hlavy i to málo, co jsem tam měla. Ve třídě plné ticha vejde do třídy učitel, a při pozdravu našel moje oči a pár sekund se na mě hluboce dívá, a mnou projede elektrizující pocit. Pak se zase soustředí na ostatní.

„Určitě už víte, že píšeme test, ale nemusíte se bát, není na známky. Je to pro moji orientaci, jak na tom jste, a co od vás můžu očekávat. Jen se prosím snažte, napsat to co nejlíp, i když  za to není známka”

Rozdává nám papíry a když prochází kolem mé lavice, podívá se na mě zapekleným pohledem a já nevím co mohl vyjadřovat. Ještě nám popřeje hodně štěstí a my začínáme psát, tedy ostatní, já jen civím, civím, civím a moje dutá hlava dokáže vyplodit jen pár odpovědí na některé příklady. Konec hodiny se blížil, a já už asi patnáct minut hledím po třídě, protože už nic nevymyslím.

„Slečno Santoriová, děje se něco?”

najednou na mě učitel nečekaně promluví

„ Ne, jenom jsem s tím prostě skončila skončia”

„Dobrá, tak se ještš na chvíli snažte a nevzdávejte to”

Naštěstí náš rozhovor ostatní ignorují a já se necítím tak trapně, všichni jsou ponoření do řešení příkladů, jak můžou něco vědět, to jim to v hlavě přes prázdniny zůstalo a mě né? Ještě pár minut jsem je pozorovala  a sebe litovala, jaké jsem nemehlo a učitel oznamuje, že je konec, hurá, mučení skončilo.

„Odložte tužky a poslední to prosím posbírá”

Nakonec se s námi rozloučil a při odchodu se na mě zase dívá, a já se nekontrolovatelně dívám na něj, jeho modré oči jsou pro mě hypnotické.