Lifesaver (Niall Horan) CZ ✅

part 22/ The end

Škubl jsem sebou a probudil se. Ocitl jsem se zpátky v nemocničním pokoji u Chloe. Co to k čertu bylo za sen? Objevil se v něm Thomas a chtěl mi sebrat dítě. To začalo křičet a otevřelo svoje obrovské, černé oči.Pak se začaly zvětšovat a zvětšovat... Fuj! Díkybohu, že se mi to jenom zdálo.

Držel jsem Chloe za ruku a pozoroval ji. Neměl jsem pojem o čase, bylo mi teď úplně jedno, že mám venku skupinu, fanynky a všechno kolem toho. Teď byla důležitá jenom Chloe. Pořád se mi ale hlavou honil ten sen. Něco mi na tom všem nesedělo, ale nemohl jsem přijít na to, co. Jo, celé to bylo divné, ale... Počkat! Už to mám! Černé oči? Vždyť reálný drobeček má oči modré! Ale teď už by to nedávalo žádný smysl, Chloe má přece zelené oči a Thomas, pokud si pamatuji, hnědé! Tak po kom to dítě má modré oči?! 

Třeba není Thomasovo. Ale koho pak? Vtom mě něco napadlo.

"Je vám tak podobný." říkala sestra.

Jak by mi mohl být podobný? Ledaže...

Začal jsem počítat. Osm měsíců zpět, to byl srpen. Koncert v Londýně. A tam... jsem ji potkal. Tam jsme spolu... Ne. To ne! Prostě to nemůže být pravda! Sakra, ne!

Pustil jsem ruku Chloe a vypotácel se z místnosti.

"Vodu." hlesl jsem, když jsem se svalil na lavici.

Sestra okamžitě přiskočila se sklenicí vody. "Co je vám? Nemám zavolat doktora?" starala se.

"Ne, díky. Je mi fajn." vyhrkl jsem, ale nejspíš mi to moc nevěřila, protože se přede mnou objevil doktor.

"Pane Horane, měl byste si jít odpočinout."

"Ne, chci tu být s ní." protestoval jsem.

"Tak se běžte alespoň najíst dolů do restaurace." přikázal mi.

Došlo mi, že mám příšerný hlad, který jsem kvůli tomu všemu nevnímal a tak jsem se bez protestu vydal na oběd. Normálně bych toho sežral mnohem víc, navíc když jsem od večera nic nejedl, ale teď jsem do sebe jenom těžce nasoukal jednu porci. Ani si nepamatuju, co jsem to vlastně snědl.

Z restaurace jsem šel přímo za ním. Vypadal úplně stejně jako včera, ale přesto byl úplně jiný. Teď vypadal jako můj syn. Syn Nialla Horana a Chloe Robinsonové. Ne, to nezní dobře. Syn Nialla a Chloe Horanových.

Sklonil jsem se nad ním a pohladil jej po ručičce. Miminko otevřelo oči. "Ahoj drobečku, tady táta. A má tě rád."

V tu chvíli jsem dostal ještě jeden nápad. Vyběhl jsem z nemocnice a zastavil se až v nejbližším květinářství.

"Všechny červené růže, které tady máte!" vyhrkl jsem na polekanou prodavačku. Co už.

Pak jsem běžel zpátky do nemocnice. Potichoučku jsem vešel do pokoje Chloe. Naklonil jsem se nad ní a políbil ji na čelo. A v tu chvíli otevřela oči.

"Dobré ráno, Šípková Růženko." zašeptal jsem, podal jí kytici a posadil se vedle ní.

"Viděl jsem našeho syna, dokonce jej držel v náručí. Má obrovské, modré oči a je hrozně moc krásný, i když rudý a pomačkaný. Chloe, já...něco jsem si uvědomil. Prosím, řekni mi, že je můj!"

"Cože?! Nialle, jak jsi na to..."

"Slečno, jste vzhůru!"  vešel do pokoje doktor s miminkem v náručí a podal ho Chloe, "gratuluji, máte krásného a zdravého syna! Vybrali jste mu jméno?"

Chloe se s láskou zadívala na miminko a políbila je na čelo. Pak zvedla hlavu a usmála se na mě.

"Bude se jmenovat James. James Horan, po tatínkovi."

Tak, a jsme u konce :)

Děkuju všem, kdo tento příběh četly, a že vás nebylo málo :) Strašně mě Lifesaver bavil a je mi tak trochu líto, že skončil. Ne, nebudu psát druhou řadu, nemělo by to smysl. Přece si to každý může domyslet: vzali se a byli spolu šťastní až do smrti. 

Chtěla bych vás pozvat ke čtení dalších mých příběhů,  doufám že se vám budou líbit. :)

Ještě jednou vám všem děkuju, jste úžasní :)))

Miky