Můj boj

Noční můra

„Hezký den," pozdravil Rey Koranteng.

„Pojďme se podívat, co se dnes stalo ve světe!" vybídla Lucie Borhyová.

Rey se otočil na svoji kolegyni, pokýval na ni a poté vrátil pohled na kamery.

„Dnes nastal den, kdy se Evropská unie sjednotila a přijala všechny nelegální migranty!"

Redakce přepnula vysílání ze studia na video kameramana, který byl venku. Najednou naběhl záběr na modlící se muslimy. Islámská rodinka se modlila na veřejném prostranství, které připomínalo Prahu.

Kameraman přiblížil vzdálený objekt. Byla to mešita! Na staroměstkém náměstí! Když tu náhle k ní přistoupil muslim, držící bombu a korán v ruce!

„Neeeeee!" zařval Tomio.

Byla to jedna z jeho dalších nočních můr.

Chytl svého plyšáčka a začal zhluboka oddechovat. Přesně tak, jak ho to učila Olivie Žižková.

„Fu, fu, fu," oddychoval. Tyto prapodivné zvuky vydával nejen, když měl noční můru o migrantech či homosexuálech. Také takto dýchal, když tvrdě makal v posilovně.

Tomio se konečně uklidnil, vstal a promnul si oči. Došel si do koupelny, ale čas na hygienu mu přerušil mobil.

„V zemi křesťanů, mešita stojí, ať mi někdo z vás," hrál mobil. To bylo Tomiovo vyzvánění, kdykoliv mu volal jeho dobrý přítel a místopředseda Svobody a přímé demokracie - Radim Fiala. Pro další kontakty ale měl jiná vyzvánění - tak třeba pro Miloslava Roznera měl píseň „Zůstaň mým domovem" od svého oblíbeného interpreta.

Tomio přijmul hovor.

„Ahoj!" pozdravil Radima.

„Čau Tomio! Blahopřeju!"

„Co se děje?" udivil se Tomio a podezřele přivřel svá očíčka.

„Ty to nevíš? Zeman se rozhodl, že důvěru udělí tobě!" překvapil ho Radim novinkou.

Tomio se levačkou plácl do tváře. Nemohl uvěřit tomu, že byl pověřen  prezidentem zrovna on.

Výsledky voleb se sečetly pár dní nazpátek. Vyhrála koalice Pirátů a STAN a následovala je koalice SPOLU. SPD skončilo až třetí, ale právo rozhodovat o tom, komu prezident předá důvěru, má pouze prezident sám.

„Páni!" udivil se Tomio.

„Měli bychom si dát sraz, co nejdříve to půjde."

„Dobře," mnul si Tomio bradu, „tak dneska v půl deváté."

„Dobře, měj se!"

Tomio se ani s Radimem nerozloučil a rovnou hovor zatípnul. Přiběhl k počítači a když čekal, než se zapne, počítal složité matematické úlohy, aby přišel na to, zda-li je schopen sestavit vládu.

Ani jedna ze sluníčkářských koalic nebyla ochotna sestavit vládu s Okamurou. Do poslanecké sněmovny se dostali už jen hnutí ANO a komunisté.

Tomio si spočítal, že se musí spojit s oběmi stranami. Tehdy by podle jeho výpočtů dosáhl rovné sto jedničky. Na počítači si vše ověřil. Byla to pravda! Pokud se s Babišem a Filipem domluví, stane se premiérem!

Rychle se převlékl. Pospíchal do auta, když tu náhle si vzpomněl, že by s onou novinkou měl přeci seznámit nejdříve rodinu. Jeho bratr Hayato Okamura, který je také politik, určitě závistí praskne.

Tomio vytáhl mobil a vytočil svoji maminku z Moravy.

„Ahoj mami!"

„Ahoj ty můj budulínku," pozdravila ho maminka, „co se děje, že voláš v takto nekřesťanskou hodinu?"

„Já jen, že-"

„Něco se stalo v politice, že jo? Já si to myslela!" přerušila ho, což neměla dělat.

„Neskákej mi, prosím, do řeči, jo? Umíš se chovat?"

Maminka se udivila. Tomio se rozzlobil a nechtěl se s ní dále bavit, ale zprávu ji oznámit chtěl.

„Zkráceně," začal Tomio vysvětlovat, „byl jsem pověřen, abych sestavil vládu. Teď budu mít schůzku a když vše v následujících dnech klapne, tak se stanu premiérem."

„Tomio, ty náš chlapečku!" byla maminka štěstím bez sebe.

„Teď nemám čas na to, abys zase povídala, jak jsem vyrostl. Už musím. Pa."

Tomio vypnul mobil a konečně mohl nastoupit do auta a vyjet. Měl ještě dost času, ale svoji karéru si zakládal na tom, že je vždy všude včas.