Třicátý díl

Začít od začátku

"Já ho zabiju," zavrčela, popadla svoji kabelku a začala se proplétat mezi nábytkem na odpočívadle.
"Řekni mu, že pozdravuju," ušklíbl jsem se a postavil se, abych jí uvolnil cestu. Konečně se vymotala a postavila se na začátek schodiště čelem ke mně. Vypadala, že brzo vybuchne.
"Ty-" zafuněla, ale nějak se neměla k tomu pokračovat. Pak mi jen ukázala vztyčený prostředníček a odklapala dolů schody. Vysmál jsem se jí do obličeje.

---

"Pohněte! Pohněte, pokud budete běhat jako mrtvoly, na žádný šampionát se nedostanete! To neumíte běhat rychleji? SOLLEY! Okamžitě se přestaň vybavovat!"

Bohužel, po škole na tréninku Tanner zrovna nechyběl, takže tam Barbe nebyla. Tanner je na nás mnohem přísnější, než Barbe, ale kdyby nebyl, nevyhrávali bychom závody. I když to není zrovna dvakrát příjemné, už jsme si všichni zvykli.

"Dělejte! Rychleji, rychleji, rychleji!" komandoval nás a do toho tleskal. Jeho holá hlava se na slunci leskla ještě víc než normálně. Občas mi z toho bývá zle, jenže pak se přinutím znovu soustředit na to, co dělám.

"Hawkinsi!" Trhl jsem sebou, ale běžet jsem nepřestal. "Kromě toho, že jako holka vypadáš, tak taky tak běháš! Zrychli a neproducíruj se tady před ostatníma jako na molu!" Poslušně jsem sklopil hlavu a nabral tempo. Už jsem si zvykl, že semnou Tanner pořád jedná jako s gayem, ale pomohlo, že se už ani spoluhráči nesmáli. Kromě Clynnse, který tu ale dneska nebyl. Naštěstí.

"Nástup!" zařval Tanner a všichni se seskupili do řady doprostřed hřiště. Všichni namáhavě dýchali, jako kdyby právě zaběhli maraton. Takový je Tanner a jeho úlohy.
"Tak, už jste dostatečně rozbolavělí?" zeptal se pevným tónem. Občas mi přijde, že přišel z armády, ale to asi všem. I když tam by to bylo asi horší.
"Výborně," odpověděl na to ticho. "Co se tu dělo nedávno s Clynnsem?"

Veškerý šum utichl. Bylo slyšet šustění větví i trávy na hřišti, každý pták, který nad ním proletěl, i vzdálený hluk aut. Ticho jakoby zabíjelo. Nikdo nechtěl Tannerovi vysvětlit, proč Clynns chybí.

"Nikdo mi nic neřekne?" zeptal se Tanner vyčítavě, jako kdyby nám měl co vyčítat. Přesto většina lidí sklopila provinile hlavu.

"Fajn. Zřejmě budu muset jmenovat. Brooksi?" Brooks vyplašeně zvedl oči ke svému trenérovi. Chvilku na něj s pootevřenými ústy sledoval a pak se mu začal viditelně třást spodní ret.

"Takže Brooks je ještě větší slečinka než Hawkins. Paráda. Mám tým plný poserů," protočil Tanner panenky. "Tak Leighton."

"Clynns…" začal Leighton skoro okamžitě, ale bylo na něm vidět, že je mu to taky proti srsti. "Clynns vyvolal hádku. S Jacksonem."

"Je to pravda, Jacksone?" pozvedl obočí trenér a obrátil se k němu. Pomalými kroky, jako generál mezi svými vojáky, přešel k chudákovi Jacksonovi. Protože jsem stál hned vedle něj, mohl jsem zřetelně vidět pot, který mu v čúrku stékal po spánku a pochybuju, že to bylo z toho běhání. Slyšitelně polkl a konečně trenérovi pohlédl do očí.

"Je," vydechl.

"A... Došlo na pěsti?"

"Ne," odpověděl tiše Jackson.

"To znamená," vrčel Tanner a pobíhal očima po nás všech, "že jsme kvůli tobě přišli o elitního brankáře?!" Vsadil bych se, že byl jeho křik slyšet přes celé hřiště.

"Ne," odvážil jsem se říct. "To znamená, že je Clynns kretén, a nezaslouží si hrát mezi lidmi, jako jsme my. Vždycky nám říkáte: myslete jako tým. Já jako tým myslím. A vím, že Clynns do něj nepatří. Nemůžete se osopit na Jacksona, který se snažil jen bránit svou sestru."

Všechny oči směřovaly ke mně. I Tannerovy. Ten se na mě nevěřícně díval. Atmosféra houstla a i za chvíli nastalo takové ticho, že jsem slyšel jen tepání v uších. Bál jsem se, to otevřeně přiznám.

"Takže děvčátko Hawkins se nám rozhodlo rebelovat," odplivl si trenér těsně vedle mé kopačky. "No dobrá. Dejte si ještě pět koleček kolem hřiště. Hawkins si jich dá deset. Pohyb."

Po běhu jsem byl už celkem vyřízený, ale Tanner mi nedal prostor k odpočinku. Hned, jak jsem doběhl poslední kolo, mi vrazil do rukou míč a zařval na mě, že se teď všichni budou učit chytat, aby někdo z nás mohl prozatím zastoupit brankáře. Vydali jsme se k bráně. Zaostával jsem za ostatníma, prsty zkoumal lesklý povrch míče a hleděl si hlavně na špičky kopaček. Jenže pak jsem ucítil čísi ruku na rameni. Lekl jsem se, že je to Tanner, ale když jsem vzhlédl, uviděl jsem Jacksonovu tvář.

"Dík, že ses mě zastal," pousmál se na mě. Nestačil jsem ani nic říct a už popoběhl ke svým přátelům. Páni.

---

V šatně jsem si hleděl svého. Nevnímal jsem, o čem se baví ostatní, prostě jsem se co nejrychleji šel osprchovat a pak jsem si na sebe ještě svižněji natáhl bledé džíny a obyčejné bílé tričko. Jenže pak jsem zaslechl svoje jméno.

"Hawkins se Jacksona dobře zastal. Sice bych na jeho místě řekl možná něco promyšlenějšího, ale je fakt, že je dobrý, že ho to vůbec napadlo. Chudák Jackson. Clynns byl jeden z Tannerových oblíbenců, dalo se to celkem dost dobře vypozorovat."

"To je blbost. To je jen kvůli tomu, že brankář je ojedinělý, z celého týmu."

"To je jedno. Prostě jsem chtěl říct, že je fajn, že se Hawkins Tannerovi postavil, to je celý."

Leighton, blonďák, který tuto větu vyslovil, vzhlédl a spatřil mě, jak stojím ve dveřích od sprch a v rukou svírám svůj propocený dres. Ti dva spoluhráči, co stáli kolem něj, zmlkli a pozastavili se ve svých aktivitách. Hleděl jsem na Leightona a on hleděl na mě. Překvapilo mě to, stejně jako zřejmě překvapilo jeho, že jsem ho poslouchal. Nikdy jsem se o Leightona nezajímal a ani on o mě. Věděl jsem, jak se jmenuje příjmením, ale netušil jsem, jaké je jeho křestní jméno. Věděl jsem taky, že jeho starší bratr hraje tenis. Nikdy jsem se s ním ale nebavil.

Leighton a jeho parta se konečně odsekli, sklonili hlavy a začali si do sportovních pytlů cpát svoje dresy. Prošel jsem kolem nich se sklopenou hlavou, jako kdybych nikdy nestál ve dveřích od sprch a neposlouchal jejich rozhovor. Popadl jsem tašku a vyřítil se z šaten. 

Problem at the Other SidePřečti si tento příběh ZDARMA!