What is wrong with you?!

XIV.

*Středa 9:25*

     Procházím se chodbami ve škole a směřuji ke kabinetu Patricka Wilsona. Nevím, co chce řešit, ale předpokládám, že se to bude týkat včerejších praxí. Nic jiného mě nenapadá. Zjistila jsem si, kdy má volno a shodou okolností zrovna v době, kdy nemám hodinu.

Potom mě čeká ještě hodina týkající se teorie fyziky.. Hrůza a děs, nebudu lhát. Ale bohužel je k mému oboru celkem důležitá a nemůžeme ji opomenout.

...

     A jsem tady. Na dveřích je přilepená jmenovka s Wilsonovým jménem. Zaťukám a jakmile se ozve krátké "Vstupte", vcházím do kabinetu a zavírám za sebou dveře.

-          ,,Dobrý den, pane profesore, chtěl jste se mou mluvit?"

           ,,Ano, ano chtěl, slečno Darwinová. Posaďte se."

Tohle bude nadlouho.

          ,,Víte, ačkoli jsme měli všehovšudy jen 4 vyučovací hodiny - dvě týdně - dokázal jsem si o Vás udělat obrázek. Teď to bude znít jako vychloubání, ale mohl jsem být i psychologem. Studoval jsem lidskou povahu, psychiku a taky duši. Tudíž i když tomu nevěříte, z části do Vás vidím. A všiml jsem si, že ráda pracujete sama za sebe, skupinkám se vyhýbáte a celkově ani do třídy nezapadáte. Máte svůj styl a ten kvůli lidem, kteří Vámi, v uvozovkách, pohrdají, nehodláte měnit. To se mi líbí. Jste neoblomná a silná."

-         ,,Děkuji Vám za kompliment, ale v jednom jste se zmýlil."

          ,,Opravdu? A v čem, smím-li to vědět?"

-        ,,Říkáte, že jsem silná. Nevím podle čeho tak usuzujete, ale nemáte pravdu. Nevíte, kdo jsem."

          ,,Ovšem že jste silná. Kdybyste nebyla, dokázala byste tajit svá tajemství před ostatními? Dokázala byste skrývat své pocity za masku, kterou máte právě nasazenou? Myslím, že ne."

Je snad jasnovidec, nebo co? Médium? Mám co dělat, abych se udržela..
Blbost.
Hraje si se mnou. Tak to rozjedeme, ne?

-         ,,30."

The game is on.

          ,,Prosím?"

Zásah.

-         ,,Je Vám 30 let, není-liž pravda?"

          ,,No ano, to máte pravdu."

Nadhled, který zdobil jeho úsměv, vystřídal údiv.

-         ,,Chcete mě znát, přečíst si mě jako knihu, ale není to tak jednoduché. I tu knihu si musíte nejdřív koupit než si ji přečtěte... Vy sázíte na věkový rozdíl mezi mnou a Vámi, ale ujišťuji Vás, že máte k naší generaci mnohem blíž než si uvědomujete."

Vyhrála jsem.
Na plné čáře.
Ale jestli se odváží koupit knihu, s největší pravděpodobností nebude spokojen..

          ,,A za jakou cenu?"

Hra pokračuje.

-         ,,Tu nejvyšší. Nedá se spočítat."

          ,,To hodlám podstoupit."

Jak chcete.

          ,,A teď jiné téma. Budu Vám zadávat úkoly různé obtížnosti. Budou se trochu lišit od úkolů Vašich spolužáků. Sám si dám pečlivou práci s jejich přípravou. To abych Vás, co možná nejlépe, připravil na práci na patologii."

-         ,,To děláte jen tak?"

          ,,Mám výjimečnou studentku. To se nevidí každý den."

No to mě podrž!

          ,,Díky tomu budu mít víc času na čtení úryvků."

-        ,,V tom případě, přeji hodně štěstí."

Bude ho potřebovat.

-        ,,Omlouvám se, ale budu muset jít na další hodinu. Takže pokud je to všechno, co jste se mnou chtěl probrat.."

          ,,Ano, můžete jít. Uvidíme se opět v úterý. Přeji hezký zbytek týdne."

-         ,,I Vám. Na shledanou."

...

     Škola mi skončila kolem půl čtvrté, takže jsem zašla na rychlý nákup, protože mi doma chyběly celkem důležité věci. Jako například pečivo, kukuřičné a rýžové placky - na těch úplně ujíždím - a taky drogerie.

No a s nákupem mám na delší dobu vystaráno.

     Potom, co jsem vyšla v domě schody až k bytu, zamkla za sebou, vyklidila nákup, nachystala si svačinu na zítra a najedla se, zbylo mi dost času na krátké cvičení.

Nedělám žádné kardio nebo HIIT. To by mě jistojistě zabilo. Cvičení na posílení rukou a protažení celého těla mi bohatě stačí a hlavně vyhovuje. Obzvláště když běhám furt po škole.

...

     Bzučí mi mobil. Asi si ho začnu vypínat, když ani ztlumené zvonění nestačí.

A kdopak to volá? Jasně, Philip.

-          ,,Čau, zase mě chceš někam vytáhnout, nebo jenom kontroluješ?"

           ,,Čus, čus, představ si, že oboje."

Shit..

           ,,Kde trávíš víkend?"

-          ,,Jako obvykle v klidu doma. Budu se učit."

           ,,Ale to je nuda!"

Představ si, že mně to vyhovuje.

           ,,Pojedeme na chatu, pojeď s námi."

Nechce se mi..

-          ,,Kdo všechno?"

           ,,Já, Gina a Nancy s přítelem, který nám nahradí George."

-          ,,Jsi normální? Nebudu vám tam dělat křena. Stejně se mi nechce jet."

           ,,Andrew taky pojede."

Nesmysl. On nikdy nejel, když George nejel.

-          ,,Tak vám bude křena dělat on."

           ,,No, hele, do víkendu daleko, nech si to projít hlavou. Máš zítra volno?"

Co zase vymýšlí..

-         ,,Jo, hodiny mám brzo ráno a práci mám až večer."

          ,,Super. Tak já se stavím na kafe, okey?"

-         ,,Víš, že si ho budeš muset s sebou donést, viď?"

          ,,Samozřejmě. V jednu jsem u tebe. Vezmu oběd."

-         ,,Platí."

           ,,Tak čus."

-          ,,Čau, čau."

____________________________________________________________________________